Po kauze pozdního příjezdu na pohřeb slovenského prezidenta a po tanci kolem čínské ambasády spojeném se skandálem prohlášení “Čtyř” vypadá i situace kolem případu neudělení státního vyznamenání panu Jiřímu Bradymu celkem jasně. Vyjádřila se k tomu většina aktérů i velká část naší mediální a politické scény. V podstatě již zůstal jediný, jehož verze nezazněla. Miloš Zeman.
Ačkoliv bylo možné jej vidět a slyšet v nedělní Partii na Primě (23.10.), o kauze škrtnutí jména ze seznamu oceněných nepadlo ani slovo. Vlastně ani nemohlo, jelikož celý rozhovor se předtáčel již ve středu 19.10. Že předtáčení rozhovorů bylo ještě před nedávnem pro naši hlavu státu zcela nepřípustnou a neakceptovatelnou variantou, jak nechat zaznít své myšlenky, ponechme stranou jako zajímavou indicii. Stejně tak horečná snaha pana Ovčáčka, který prostřednictvím sociálních sítí chrlí jednu invektivu za druhou, může být pozorným čtenářem brána jen jako další dílek do celkem triviální a téměř dokončené skládačky. Miloš Zeman mlčí a nechává za sebe mluvit své okolí. Mluvčího, kancléře, ceremoniáře. Každý má svůj způsob podání a svou verzi příběhu. Cílem není vysvětlit, cílem je zmást. Dobrá taktika. Přesto si myslím, že tentokrát stačit nebude.
Téma holocaustu je silný kalibr i pro ostříleného matadora vysokých her populistických. V naší společnosti je stále živé a velmi citlivé. Ačkoliv přímí aktéři a svědci nacistických zvěrstev pomalu odcházejí, jejich příběhy zůstávají. V mnoha komunitách stále existuje cosi jako sdílená paměť té doby, která zajišťuje kontakt s hrůznými dějinami. Promlouvají k nim nejen přeživší, ale i ti, kteří se nevrátili. Jako Hanička Bradyová. Jejich příběhy jsou společností vnímány velice emotivně. Na venkově či v malých městech si lidé ještě pamatují původní obyvatele domů a usedlostí – stále zde žijí tisíce příběhů, tisíce smutných osudů.
Prezident může dál mlčet a nechat své okolí, aby mátlo a mystifikovalo veřejnost, ale stačit to nebude.
Tentokrát to totiž Miloš Zeman vskutku nedobrzdil. Jeho poslední kroky, jeden za druhým a všechny dohromady, působí na velkou část veřejnosti jako rány mezi oči. Náš čelní představitel bezskrupulózního populismu vykročil za jeho hranice a smykem vletěl do nové, doufejme již finální, etapy svého politického života.
Miloš Zeman nastoluje nový politický směr – popapulismus.
A mnoho jeho voličů a sympatizantů si teď udiveně mne bradu a nejistě se rozhlíží, odkud přiletí ta další.
