Utajený investor, strategický partner. Strategický partner utajeného investora. Hnízdo. Ať Čapí, drozdí nebo kukaččí, rozhodně v posledním týdnu vytěžuje náš mediální prostor víc, než blahého času viróza pana prezidenta. A protože to už udělal skoro každý, porýpu se v tom místě, kam „vítr snáší žmolky ptačích hovínek“, i já.
Nejdříve si ujasněme pojmy. Kdo je investor? Ne, to není nějaký Franta z účtárny, který odnese balíček anonymních akcií od notáře do šéfova trezoru. A jednou za čas mu šéf tyhle akcie půjčí na hraní, obvykle tenkrát, když se zrovna koná nějaká ta valná hromada. Tak to ne. To není investor. To je prostě Franta z účtárny. Aby se stal Franta z účtárny investorem, musel by něco investovat. A to by pak bylo vidět v účetnictví. Jenže není.
Možná pan Babiš považuje za investora nějakého jiného, úplně cizího Frantu (s Frantou z šéfovy účtárny si ho prosím nepleťme), který přišel, zaklepal na dvířka Čapího hnízda a pěkně pana Andreje poprosil, jako že se mu tahle farma strašně moc líbí, a jestli by mu ji jako neprodal. A představte si. Andrej mu ji jako prodal. A protože je grand a férovej, tak mu tenhle svůj “nejlepší nápad, který ho napad” ve frontě na kozy, prodal za cenu obchodního majetku, který firma v době prodeje měla. Tj. za 2 miliony a 346 tis. Kč. Otázky ohledně záhadného investora, který ale podle všeho investorem není, a ohledně dotace, která ale opravdu, opravdu vypadá jako dotační podvod, už padly asi tisíckát, opakovat je tedy nebudu. Jen mě ještě napadá: jak je možné, že má pan Babiš, společně s panem Faltýnkem, tolik velmi přesných informací ohledně získání a průběhu jakési dotace a všech šetření kolem ní, když se týkala kompletně cizí firmy? A opravdu mi nejde do hlavy, že si na jedné straně dali takovou práci se zjišťováním detailů ohledně dotace, která se jich tedy vůbec netýkala, a zároveň si nemohou vzpomenout, komu firmu, která o dotaci žádala, prodali. Záhada.
A ještě jednou Andrej
Hlídací Pes zjišťoval, jak se to má s Adrejovým „střetem zájmů“. My to tedy samozřejmě víme. Prostě ho má, jak ráno otevře oči, že ano. Takže to na vládě oznamuje horem dolem a zdržuje se hlasování – loni celkem sedmnáctkrát. A je v klidu. Jeho koníci, ministři z ANO, samozřejmě hlasovat mohou. A jakpak asi hlasují, když, jak Babiš sám říká, „Strana jsem já?“ A mě tak napadá, k čemu je nám vlastně ministr, který je v konfliktu zájmů tak často, že by už pomalu o ničem neměl rozhodovat? Ale co, vždyť jsme to všichni věděli, ne?
Breznovská Kotlebina
Banskobystrický župan (hejtman) Marian Kotleba nechal z hlediště ukončit představení ochotnického spolku v městečku Brezno. Představení prý obsahovalo nějaké neslušné výrazy, které pan župan zřejmě na vlastních mítincích přeslechl. Co na to říct? Snad jen, že když se někdo obléká jako nácek a mluví jako nácek, dá se celkem slušně odhadnout, že se jako nácek bude i chovat. “Očistou kultury” to začíná, bojem za čistotu rasy končí. Snad se našim sousedům podaří tohle neštěstí zpacifikovat včas. Přejme jim i nám co nejméně voličů “na truc”. Protože volit na truc je blbina. Je to hloupé, dětinské a krátkozraké. A ke všemu se ten, kdo volí „na truc“, zařazuje do stejné partičky k verbeži, která se neštítí běhat po městě s šibenicemi, určenými „kolaborantské vládě a dobroserům“, vlajkami Novoruska, Doněcké lidové a bůhvíčeho ještě, opentlená svatojiřskými stuhami, a přitom vykřikovat cosi o národu a vlastencích. Tomáši Garriguu! Ty to vidíš!
Za zrcadlem: Kostka proti Islámu, MDŽ s Putinem a Andrejův nejlepší nápad
Za zrcadlem: O ambasádě, lhářích a Nadě
Za zrcadlem: Zlatý komunisti a srandovní prezident
další články Za zrcadlem
