V Lovosicích se k volebním urnám dostavilo 30,71 % oprávněných voličů. A 39,74 % z nich dalo svůj hlas hnutí ANO. V Hustopečích to bylo 27,96 %, v Olomouci 26,89 %. Při průměrné volební účasti, se ve všech případech jedná o nadprůměrný volební zisk hnutí ANO. Co mají tato města ještě společného? Holding Agrofert. A zaměstnanost v jeho společnostech.
Holding Agrofert, jehož jediným majitelem je šéf hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš, zaměstnává v České republice kolem 30 tisíc lidí. Třicet tisíc zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků a možná i přátel, to už je nějaká síla, nemyslete si. Třicet tisíc lidí životně závislých na této korporaci. Plus jejich blízcí. To je něco, na co se dá spolehnout. To je něco, co vám dává jistotu, že vašemu hnutí nehrozí neúspěch, že vašemu hnutí bude jen líp. A že ostatní, třeba demokratické strany, ať dělají, co dělají, budou muset tuhle sílu vašich zaměstnanců akceptovat. Je to nefér? Možná. Ale je to realita.
Realita. Dokud bude mít jeden z nejbohatších Čechů, zaměstnávající přes 30 tisíc lidí (nově nabrané státní úředníky nepočítaje), vlastní stranu, nelze očekávat, že se tato stane marginalitou.
A k tomuto základu volebního úspěchu hnutí ANO připočtěme další voliče – ty, kterým učaroval budelépismus bez vlastního přičinění a také všechny zklamané šíbrovsky vykutálenou ODS, kterou následně v krajích vystřídalo sociálnědemokratické bafuňářství.
Apel na konsolidaci demokratických stran, jejich očištění od hříchů minulosti a znovunalezení cesty k voličům zaznívá už nějakou dobu a pomalu mu hrozí, že se stane spíše labutí písní.
Vnitřní konsolidace stran, jakkoliv je, zejména pro ČSSD, životně důležitá, na účinný odpor proti agrofertizaci naší politiky stačit nebude. A na pravé straně politického spektra už rozhodně nebude stačit ohánění se EET – koneckonců, EET se pomalu, ale jistě stává skutečností – nebo plácání se v hruď radostí, že je někdo hegemonem na pravici, jak o víkendu předvedl předseda ODS. Hegemon na pravici se získanými 9 % voličských hlasů? Směšné až k pláči.
Proti politické síle největší korporace v zemi účinná obrana zatím neexistuje. Možná pomůže před pár týdny schválená novela zákona o střetu zájmů, přezdívaná “Lex Babiš” – jejíž podstatou je omezení vlivu v médiích a zároveň nově nastavená pravidla čerpání dotací, vylučující ze soutěže o ně firmy, ve kterých má podstatný vliv vrcholný politik. Je to první případ, kdy se standardní demokratické strany celého politického spektra, (dokonce s podporou jedné nedemokratické), spojily v boji proti oligarchizaci české politiky.
Účinky takové léčby naší politické kultury lze nyní jen těžko odhadnout, ale rozhodně je to cesta správným směrem. Směrem, kterým vždy vedla, vede a musí i nadále vést naše cesta k demokratické a prosperující společnosti. Na západ.
Jestli se to nepodaří, hrozí nám všem, že se vyplní to, nad čím Andrej Babiš zatím jen smutně krčí rameny, když říká: “Je velká škoda, že naše země není jedna veliká rodinná firma.
