V jednom starším díle seriálu Simpsonovi si Líza připravuje referát o zakladateli městečka Jebediáši Springfieldovi. Pátráním, jehož důslednost je v případě Lízy naprosto očekávatelná, s překvapením zjišťuje, že legenda o oslavovaném zakladateli a autorovi motta města Springfieldu „Velký duch povětšuje i malého človíčka„, není pravdivá. Jebediáš Springfield totiž nebyl jen dobrodinec, který chtěl vybudovat společnost na ideji „cudnosti, abstinence a kaše bez příchuti„, ale především bývalý pirát. Svá zjištění chce zklamaná Líza odhalit celému městu při oslavách jeho založení. Jenže v okamžiku, kdy chce vystoupit před shromážděním natěšených spoluobčanů a pohlédne jim do očí, svého úmyslu se vzdá a její pravda ustoupí vyššímu cíli. Společnosti stmelené idejemi velkého zakladatele. Společnosti, která ctí tyto ideje, jakkoliv jejich zvěstovatel ve skutečnosti není tím, za koho jej občané městečka mají.
Simpsonovi jsou (resp. kdysi byli) ovšem americký animovaný seriál pro děti. Společnost je v něm vykreslena ostrými kontrasty, chování postav i celku je značně zjednodušené. Samozřejmě platí, že společnost potřebuje ideály a morální pravidla. Pro tu vyspělou by ovšem mělo taktéž platit, že obecně přijatá pravidla nejsou stavěna pouze na jednotlivcích, jakkoliv historicky významných.
Dnes si připomínáme nedožité 80. narozeniny Václava Havla.
Pro mnohé z nás je ikonou Sametové revoluce. Pro mnohé z nás je nejlepším a nepřekonatelným prezidentem, vzešlým z polistopadového vývoje. Mnohým z nás velmi chybí. Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že kdyby tu Václav Havel dnes byl, že by nedopustil. Vulgarizaci společnosti. Bezskrupulóznost politiky. Populismus. Nárůst extremismu. Babišismus. Zemana na Hradě.
Mnozí z nás přijali za svou jeho tezi o pravdě a lásce. A mnozí z nás jsou velice citliví na jakoukouliv kritiku jeho osobnosti nebo konání. Podobně, jako by byli občané městečka Springfield, kdyby Líza našla sílu a odvahu říct jim pravdu.
I pro mě je Václav Havel nejlepším a nepřekonatelným prezidentem polistopadového vývoje. I mně velmi chybí. Jeho humor a charisma. Grácie a inteligence. Chybí mi Václav Havel, zachycený ve fotkách Tomkiho Němce. Chybí mi Václav Havel z náměstí a plakátů v 89. roce, z rozhovorů, z článků, z projevů a novoročních poselství. Právě takhle a jen takhle ho znám. Nikdy jsem ho nepotkala, nikdy s ním nemluvila. Mám o něm svou romantickou, zidealizovnou představu. A nevím, jak moc reálná je. A protože si dokážu připustit, že Václava Havla jako člověka vlastně neznám, připouštím také, že nedovedu odhadnout, co by bylo jinak, kdyby tu dnes Václav Havel byl. A jakkoliv nepochybuji o tom, že by byl ironickým komentátorem současného dění, je podle mne velice nepravděpodobné, že by byl schopen na něm cokoliv změnit.
Protože společnost nedělá jeden člověk. Může hodně pomoci s jejím nasměrováním, ale zbytek práce vždy zůstává na každém jednotlivém členu tohoto společenství. A na všech současně.
Dnes si připomínáme nedožité 80. narozeniny Václava Havla. Výjimečného člověka ve výjimečné době. Výjimečného, ale člověka. Nechme ho sestoupit z piedestalu a dokažme, že jsme silnou vyspělou společností, v níž doufal. Společností, která dokáže hodnoty demokracie a evropanství nést na vlastních bedrech.
