Přinášíme překlad textu ruského novináře Jurije Safronova o kandidátech prezidentských voleb ve Francii.
Jurij Safronov: Sejdou se „dvě kremelské věže“ v bitvě o Elysejský palác?
62letý François Fillon vyhrál primárky a stal se jediným kandidátem pravice na prezidenta Francie.
Fillon zvítězil s jasnou převahou: 66,5 % proti 33,5 % soupeře Alaina Juppého. S jasnou převahou (pro mě osobně) i proto, že se toto vítězství stalo dalším příznakem “konzervativní revoluce” probíhající ve světě: liberálnější v názorech na rodinu a společnost, umírněnější Juppé prohrál s přívržencem “věčné Francie” (v jejíž minulosti vidí “hlavní podmínku národního znovuzrození”) a zarytým obráncem “katolicko-kapitalistických” hodnot Fillonem.
Co znamená vítězství Fillona pro francouzskou politiku
To, co se odehrálo, je dobrá zpráva pro Vladimira Putina (který má s Fillonem – jak v těchto dnech poznamenal Putinův tiskový mluvčí – dávné a “dostatečně dobré vztahy”). A nepříliš dobrá zpráva pro dalšího “přítele Kremlu” – Marine Le Penovou, která několik posledních let promarnila na vybudování nového, civilizovanějšího obrazu své ultrapravicové strany (a dokonce kvůli tomu vyhnala ze strany svého otce).
Promarnila, aby nakonec za soupeře dostala rafinovaného “tradicionalistu” Fillona, který říká to samé – “vlast – rodina – věčné hodnoty – válka s islamismem” – ale “civilizovanějším” jazykem.
Teď bude muset Marine Le Penová očividně přehodnotit strategii boje o prezidentské křeslo a klást důraz na to, že na rozdíl od buržoazního ultra-liberála Fillona, je jediným “vlasteneckým kandidátem, který koná ve jménu a pro blaho prostého lidu”. (Po vyhlášení výsledků primárek Le Penová prohlásila, že Fillonův program je z hlediska “sociální nerovnosti – z těch, co kdy existovaly, jeden z nejhorších”).
Mimochodem, kromě Marine Le Penové se o roli “obránců prostého lidu” hlásí i jiní uchazeči (například ultralevicový Jean-Luc Mélenchon, další politik přátelský Kremlu)…
Fillon, kterého podpořil i Sarkozy (po prvním kole) i Juppé (ihned po porážce v kole druhém), je nyní hlavním favoritem květnových voleb.
Na levém křídle je totální chaos a získat aspoň nějaké šance může Socialistická strana jen tehdy, když levice předloží jediného kandidáta. Na tuto roli se aktivně připravuje premiér Manuel Valls. Potíž je v tom, že za prvé – sjednocení levice se dnes zdá být takřka nemožným, a za druhé – mnozí sympatizanti Socialistické strany považují Vallsa za “přespříliš pravicového”.
V boji proti Fillonovi může levice vytáhnout kartu s jeho „xenofobií” a “ultra-liberalismem”.
S těmito kartami se ostatně proti Filllonovi pokusil hrát i 71letý Alain Juppé, ale nevyšlo to: pravicové voliče to podle všeho nevylekalo a levicových voličů na cizí primárky tak moc nepřišlo.
Juppé se snažil využít i “závislost” Françoise Fillona na Vladimiru Putinovi.
“Jsem stále poněkud udiven, že tentokrát hlava Ruska vybírá na post prezidenta Francie vlastního kandidáta: to se ve francouzských volbách a ve francouzské politice odehrává poprvé,” řekl Juppé ve čtvrtek 24. 11. 2016 během posledních televizních debat.
Co znamená Fillonovo vítězství pro Putina
Aniž přeceňujeme možnosti a touhu Françoise Fillona “sloužit zájmům” ruského vedení, je třeba poznamenat, že kandidáta sobě bližšího by Putin ve Francii nyní dostat nemohl.
Za prvé, jsou si velmi blízcí ideologicky: oba jsou ultra-liberálové a ochránci “velkých peněz” v ekonomice, a ultra-konzervativní v otázkách “společenského života”.
Za druhé, ani s jedním z francouzských politiků neměl a nemá ruský vůdce takové vztahy jako s Fillonem.
Fillon vystupuje za zrušení protiruských sankcí, za uznání Krymu ruským územím (a říká, že se mu sice nelíbí porušení mezinárodních pravidel v době anexe poloostrova, ale stejně tak se mu nelíbí jejich porušení v Kosovu), nadšeně schvaluje Putinovy akce v Sýrii a odsuzuje Hollandovu politiku vůči Moskvě.
Jako kdyby to byl Hollande, kdo začal válku v Evropě, a jakoby to nebyl Hollande, kdo se už dva a půl roku snaží s Putinem jednat o míru. “Zdá se vám rozumné – s pomocí politiky sankcí, které nevedly k ničemu, jedině ke krachu našich farmářů, tlačit Rusko k diplomatickým chybám a zároveň (ho tlačit) k Asii?” řekl Fillon v průběhu televizních debat. “Přestaňme se schizofrenií. Je nereálné držet se evropských sankcí proti Moskvě, ukazovat prstem na nebezpečí “populismu” ve Washingtonu a ve stejnou chvíli se na ně obracet pro pomoc v boji s islámským totalitarismem…,” napsal v ten samý den Fillon v článku pro noviny “Le Monde”. “Opusťme logiku bloků a studené války,” píše Fillon, aniž zmíní, co bylo důvodem pro návrat této “logiky”.
Téměř jakákoliv Fillonova slova o Ukrajině, Sýrii a o Putinovi (jednou Fillon nazval Putina “diktátorem”, ale ihned vysvětlil, že v Rusku ještě nikdy demokracie nebyla a že nyní se země stává stále více demokratickou) by bez obav mohl veřejně pronést kterýkoliv ruský “imperiální vlastenec”.
Jen prohlášení o tom, že “Západ tlačí Rusko k diplomatickým chybám”, bych na místě “vlastence” vynechal… I když, urazit ruské vedení Fillon chtěl jen stěží.
“Naši lidé” ve Fillonově týmu
Mnoho k Moskvě přátelských lidí je i ve Fillonově nejbližším okolí.
Potomek “bílé emigrace” Igor Mitrofanoff – hlavní autor Fillonových projevů (a také kmotr jeho mladšího syna) – je, jak uvedlo rádio Europe 1, “zastáncem diplomatického sblížení s Ruskem”.
Další Fillonův starý přítel a rádce Jean de Boishue – prezident asociace Ruský dům v Saint-Genevieve-de-Bois. Přijel do Moskvy na intronizaci patriarchy Kirilla a zasedal v porotě pro výběr projektu výstavby Ruského duchovně-kulturního pravoslavného centra v Paříži.
Fillon a Putin si “skutečně váží jeden druhého,” řekl de Boishue v nedávném komentáři pro noviny Le Point.
V roce 2006 se de Boishue stal autorem zprávy “Návrat Ruska”, ve které dospěl k závěru, že země se nenávratně vydala evropskou cestou a aktivně se rozvíjí; příchod Putina jí umožnil odtrhnout se od “bezčasí let devadesátých”; Putin udělal správně, když zavřel do vězení šéfa JUKOSu – společnosti, která “využívala metody hodné mafie”; pravoslavná církev je zdrojem kulturního znovuzrození; Západ nemá co lézt na Ukrajinu a do Gruzie, protože “problémy Ukrajiny a Gruzie se Ruska dotýkají přímo”.
Poslankyně Valérie Boyerová – oficiální představitelka Fillonova štábu v těchto volbách – jezdila také nejednou do Moskvy a mluvila o nezbytnosti zrušení sankcí. Boyerová byla v delegaci francouzských poslanců, kteří v březnu tohoto roku navštívili Bašára Asada.
Tam byl i ruskému publiku dobře známý poslanec Thierry Mariani. V únoru 2016 Mariani – příznivec Sarkozyho a hlavní organizátor všech propagandistických návštěv francouzských poslanců v Rusku, spolupředseda (spolu s Vladimirem Jakuninem) asociace “Franko-ruský dialog” – oznámil svůj přechod do “tábora” Fillona.
K Fillonovi přešel i další stálý účastník těchto “protisankčních” agitačních jízd (včetně obou návštěv Krymu) – poslanec a psychiatr Nicolas Dhuicq.
V roce 2012 Dhuicq prohlašoval v parlamentu, že existuje spojení mezi zesílením terorismu a přijetím zákona o manželství osob stejného pohlaví. V roce 2015 o tom, že boj s kouřením tlačí lidi k džihádismu. Tvrdil, že Ukrajina je hluboce “traumatizovaná a rozdělená”, proto není potřeba podporovat její “fasádu jednoty”.
Kromě jmenovaných dam a pánů přejdou k Fillonovi po jeho vítězství všichni další zuřiví “rusofilové” z pravicové strany “Republikánů” (v podstatě ti ze Sarkozyho štábu).
Známky přátelství
Dobré vztahy Putina a Fillona začaly v letech, kdy oba byli premiéři (2008 – 2012).
Na jaře roku 2008 premiér Fillon jako první ze západních vedoucích představitelů otevřeně vystoupil proti poskytnutí Akčního plánu členství v NATO Ukrajině a Gruzii.
Francouzské sdělovací prostředky také zvěřejnily, že v letech vykonávání premiérské funkce Fillon odmítal přijmout předsedu parlamentní skupiny přátelství Francie – Rusko Hervé Maritona (člena jeho strany), protože aktivně vystupoval na obranu vězněného Michaila Chodorkovského.
7. května 2012, kdy se stalo známým, že pravice přišla o Elysejský palác, Putin telefonoval nejprve Fillonovi a zeptal se, čím se chce nyní zabývat. Když umřela Fillonova matka, poslal mu Putin láhev vína ročník 1931 – z roku jejího narození.
V prosince roku 2010, jak uvádí časopis L’Express, nabídl Putin Fillonovi, jehož let z Moskvy byl pozdržen kvůli špatnému počasí, aby se podíval na zmeškané představení v “Bolšom těatre”. Fillonovi se zželelo herců a slušně odmítl.
Na jaře 2013 přijal Putin Fillona, prostého poslance francouzského parlamentu, ve své venkovské rezidenci a na konci večera mu nabídl, aby kdykoliv ve volném čase přijel a zajezdil si na sjezdovkách v Krasnoj poljane.
V září stejného roku v rámci Valdajského fóra proběhl mezi vedle sebe sedícími Putinem a Fillonem “prorocký” rozhovor (viz video od 40. vteřiny).
Putin se zeptal, zda se Fillon nechystá kandidovat na prezidenta Francie. Fillon odpověděl, že stejně jako “můj drahý Vladimir” odmítl odpovědět na otázku, zda bude kandidovat ve volbách v roce 2018, tak i on nebude odpovídat.
“A když já odpovím, odpovíte i vy?” zeptal se žertem “drahý Vladimir”.
“Ano,” odpověděl Francouz.
“Já to nevylučuji,” řekl se smíchem “drahý Vladimir”.
“Já také,” řekl Fillon do všeobecného smíchu v sálu.
Tehdy se to mohlo zdát jako obyčejné přátelské vtipkování.
Dnes mají dobré šance zaujmout prezidentský post ve Francii hned dva “naši” kandidáti: Fillon a Le Penová.
Titulek ke zprávě o druhém kolem francouzských prezidentských voleb, které se uskuteční v květnu 2017, jsem si už ale pro všechny případy připravil:
“Dvě kremelské věže” se sešly v bitvě o Elysejský palác.
A zatím není vidět nikoho, kdo by tomu mohl zabránit.
Jurij Safronov
Zdroj: Novaja Gazeta 28. 11. 2016
