Příjemný hnědý den, přátelé. Slovensko konečně přiznalo barvu, kterou ti vnímavější vidí v některých jeho romantických zákoutích už dávno.
Těm, kteří se přehnaně radují z toho, jak dostal SMER zaslouženě po tlamě, jen připomínám, že procentuální zisk druhé nejsilnější strany stále není v porovnání s ním ani poloviční.
Držel jsem palce SaS (strana Sloboda a Solidarita – pozn.) , aby se dostala do parlamentu, ale doufal jsem, že se tak stane díky programu a kvalitním jménům na její kandidátce než díky rétorice Sulíka nebo Galka, jejíž úroveň si, co do uprchlíků, s Ficem nijak nezadala. Nic by straně, která chce zastupovat liberálně orientované voliče, nepomohlo víc, než eliminace vlivu výše jmenovaných. Sulíkova oslava výsledků voleb je parodií na zodpovědnou reflexi, schopnou zohlednit i jiné souvislosti, než výhradně vlastní ego. Proto děkuji Onřeji Dostálovi za jeho rozumné a vyvážené stanovisko. Rovněž Sulíkova vstřícnost vůči nacionalistům, kterým zpoza laciných kašírovaných kulis vypadávají staří a zapáchající kostlivci, o něm prozrazuje možná víc, než by mu mělo být příjemné.
Impresário Matovič měl na kandidátce určitě spoustu lidí hodných úcty pro jejich statečné občanské postoje. Držme palce těm z nich, kteří se dostali do parlamentu, aby nedopadli podobně, jako například biolog s důkladnou znalostí lidské anatomie ve chvíli, kdy by měl bez jakékoliv přípravy a praxe provést složitý chirurgický zákrok. A Matovičovi přejme méně náklonnosti k nahrávání kolegů a zveřejňování soukromých rozhovorů a také více rozvážnosti při prezentování údajných „zaručených“ odhalení, které bez podložení relevantními důkazy pomůžou spíše soupeři.
Primitivní reinkarnovaný hnědý mor, kterého dupot se už pomalu rozléhá v chodbách parlamentu je hanbou a mementem. Dalšího komentáře netřeba.
Žádaná nevěsta, či spíše nevěstka – s koaličním potenciálem se SMERem i proti němu – SNS, která se vrátila do parlamentu i se svou zlodějskou, hejslováckou a ožraleckou minulostí, jen lehce překrytou žoviální maskou „nové tváře“, je určitě více problémem než výhrou . Pokud bychom měli porovnat to, co si její členové a na ně přilepené pijavice nakradli v době sekundování Mečiarovi a Ficovi v rabovačce Slovenska, určitě by v ničem za stranami těchto našich „velikánů“ nezaostali. Spíš mám pocit, že by je při porovnání reálného výtlaku HZDS, SMERu a SNS dokonce překonali.
A jestli na údajně křesťanském Slovensku může zaznamenat podobný úspěch strana s názvem „Sme rodina„, kterou vede chlápek, který má devět dětí se sedmi ženami, měly by se církve a různí duševně vyšinutí chromajzlové opravdu vážně zamyslet nad svým působením. Kollár se svou sbírkou různých exotů, počínaje „Posledním křižákem“ Milanem Ignácem Krajniakem, trasořitkou s protestů Gorila, Pčolinským a ne tak dávným věrným druhem nacionalistky Anny Malíkové – Belousové Oskarem, se přišel do parlamentu, jak se zdá, bavit. Uvidíme, jak draho Slovensko tahle sranda přijde.
Propad sebevědomého sólového hráče (Sieť), který se vyhlašoval za lídra a hegemona na pravici, není zklamáním „půl na půl“, ale zklamáním totálním. Mira Beblavého je mi upřímně líto, za své nasazení, trpělivou, záslužnou a usilovnou dlouholetou práci při přípravě prospěšných zákonů, či při odhalování zlodějin, si zasloužil určitě lepší výsledek.
KDH se přesvědčilo, že laciné svatouškovství, soft lidovectví trvale přítomné v jeho genech, podpora aktivit páchnoucích středověkem a na místní úrovni dlouholetá a oboustranně výhodná spolupráce se SMERem – jako například v jeho někdejší dlouholeté dolnoliptovské baště – společně se zabetonováním pozic staré gardy a programovou vyprázdněností, už prostě není spolehlivou zárukou bezproblémové parlamentní existence. I přesto mě však upřímně mrzí, že se KDH do parlamentu nedostalo, protože tím definitivně padla možnost vytvoření jakž takž stabilní středopravé koalice.
Jsem rád, že pidistrany, jejichž kandidáti připomínali spíš panoptikum kuriozit, než reálnou a smysluplnou nabídku voliči a v nabídce měly jen protizápadní, bolševické a proruské blouznění, zcela propadly.
Nakonec jsem si nechal stranu, kterou jsem volil. Vážím si snahy Bély Bugára (MOST-HÍD – pozn.) o vytvoření strany, která by spojovala Maďary a Slováky na občanském principu. I během dnešních povolebních debat jsem si nejednou říkal, že nejrozumnějším a nejrealističtěji uvažujícím politikem na Slovensku je Maďar. Ale obávám se, že pokud se mu v blízké budoucnosti nepodaří překonat antagonismy a osobní animosity s druhou maďarskou stranou (SMK-MKP – pozn.), opět množství hlasů skončí v koši a užitek z toho bude mít jen druhá strana politického spektra.
Nashledanou v lepších časech. Doufám, že se jich dožiji.
