“Nejsem kulturní kritik, ale každý člověk dokáže posoudit, co už je moc. A když se to stupňovalo, ačkoliv jsme se snažili ty výrazy eliminovat, tak jsem nakonec situaci vyřešil tím nejméně konfliktním způsobem, jakým to šlo. Proč bych měl tolerovat, že někdo v představení uráží Slováky a Srby?”
Tato slova pronesl Marián Kotleba, banskobystrický župan a nově i poslanec slovenského parlamentu za stranu L´SNS jako vysvětlení, proč nechal ukončit představení ochotnického spolku v městečku Brezno, a český divák je mohl slyšet v jednom z posledních dílů Reportérů ČT. Možná pan župan leckoho z nás, českých diváků, nemile překvapil. Tahle postava současného politického dění na Slovensku totiž jako by propadla časem z 30. let minulého století. A leckdo se zřejmě i ptá – to si toho naši sousedé nevšimli? Vždyť o předválečné době a o nacismu bylo natočeno tolik filmů, dokumentů, byly zveřejněny stohy studií, článků, historických děl i beletrie. Jak je možné, že člověk takových názorů, postojů, chování, a snad dokonce i vzezření druhorepublikového nácka mohl dostat důvěru tolika slovenských voličů, že nyní sedí v Parlamentu?
Říká se, že tak jako my, Češi, máme problém setřást komunistický odkaz, Slováci se potýkají s “ľudáctvím” a odkazem “Slovenského štátu”. Jistě, i u nás narazíte na “pravicové extremisty”. Máme “pravého Čecha a vlastence”, bojovníka proti islámu a imigraci, který je napůl Asiat a jeho vlastenecký zápal vyznívá spíše komicky, další originální islamobijce a bojovník proti imigraci je sám potomkem řecké imigrantky. A další absurdní postava bojovníka proti imigraci a “židobijce” svým chováním spíše připomíná policejního provokatéra z Haškova Švejka. Zatím je spojuje společný nepřítel, imigranti, ale věřím, že až lidé přijdou na to, že jde o uměle vyvolávaný strach, jejich fankluby se rozpadnou a pan Okamura se vrátí k prodeji japonských lahůdek, pan Konvička k dumání nad nesmrtelností chrousta a pan Bartoš zpět do toho kaliště, odkud vyšel.
Ale vraťme se na Slovensko a k osobě banskobystrického župana Mariána Kotleby. Na začátku tohoto textu jsem použila citaci z pořadu Reportéři ČT, která se týkala Kotlebou předčasně ukončeného divadelního představení, a to z důvodu “vulgarit”. Slovenský investigativec a bloger Ján Benčík k tomu ve svém článku pro Denník N píše: “Už od pradávna všichni tyrani, bigotní náboženští vůdci, diktátoři a totalitní režimy potlačovali názory a zakazovali díla a produkci těch, kteří jim byli trnem v oku. Savonarola, inkvizice, Koniáš, Stalin, Hitler, Mao Ce-tung, Fidel, Kimové, Daeš – každý přiložil polínko, někdo i pořádné poleno. Pálily se obrazy, knihy, rozbíjely se sochy, monumenty se vyhazovaly do vzduchu. Zakazovaly se výstavy dekadentního umění, divadelní představení, ‘úpadková’ černošská a ‘zkažená’ západní hudba, stříhaly se dlouhé vlasy. To vše samozřejmě v zájmu čistoty náboženství, rasy, národa, socialistické či tradiční národní morálky.” V článku Benčík upozorňuje na to, že přerušení představení nebyl ze strany Mariána Kotleby první zásah v oblasti kultury. Již dříve Kotleba zastavil grant pro Divadlo studia tance. Také odmítl podepsat dotační smlouvu ke grantu pro Loutkové divadlo na rozcestí a jeho projekt “Stop extremismu!”, kterému schválilo finanční podporu Ministerstvo zahraničí SR. Ján Benčík také upozorňuje na paradox “útlocitnosti pana župana” v otázkách neslušných výrazů v porovnání s vulgárním slovníkem jeho příznivců. Celý článek Jána Benčíka s názvem „Útlocitný pan župan Kotleba“ si můžete přečíst zde.
Nyní bych mohla tento text ukončit závěrem, že “očistou kultury” to začíná – kdo ví, kde to může skončit. Jenže, od zákazu divadelního představení už uplynul nějaký čas a rozhodně se nedá říct, že by kotlebovci po tomto skandálu zařadili zpátečku. Na začátku dubna zarezonovala slovenskými médii informace, že Kotlebovi “gardisti” mají hlídat vlaky, “zda se v nich neděje něco nekalého”. Představte si tu situaci, že ve vlaku s vámi jedou tři “gorily” v uniformě, které na vás “dávají pozor”. Brr. Slovenská média píší, že dalším krokem, který Kotleba zvažuje, je založení domobrany (o to se různé obskurní spolky snaží i u nás – viz obsažný text Hany Zelené na serveru Svobodné fórum).
Závěrečné shrnutí: Kotleba chce určovat, co je umění a jak má vypadat, a podle toho ovlivňuje toky peněz neziskovým organizacím. Buduje si vlastní gardu a zřejmě i bojůvky domobrany. Jak dlouho asi bude trvat, než si vytvoří vlastní policii? A dál? Mohlo by to vše dospět až ke zrušení slovenského parlamentu? Slováci si nebezpečí uvědomují – osobnosti kulturního a vědeckého života bijí na poplach. Proti Kotlebovi a jeho straně se osobně vymezil slovenský prezident Andrej Kiska. Vznikla iniciativa „Stop fašismu„, která má za cíl spojit všechny demokratické síly v Parlamentu do aliance proti Kotlebově straně. V konečném důsledku bude ale záležet na voličích, jak rozhodnou v příštích volbách – a na politicích demokratických stran leží břímě odpovědnosti, aby získali zpět ztracenou důvěru voličské veřejnosti.
Plyne z toho ponaučení i pro nás, českou společnost? Jistěže! Slováci už víckrát v naší novodobé historii prokázali, že se umí poučit z chyb a nakonec se správně rozhodnout. Prožívají podobně složité období jako my v České republice, v něčem jsou možná trochu dál, v něčem to možná mají trochu složitější, nicméně jejich rizika jsou poměrně čitelná. Sledujme bedlivě, co se děje u našich slovenských přátel, přejme jim, aby se se složitou situací vyrovnali co možná nejlépe pro jejich společnost, demokracii a prozápadní směřování. A poučme se. Identifikujme rizika včas, nenechme naši společnost infikovat nacismem, bojujme proti strachu a nenávisti vůči všemu cizímu a hlavně proti ignoranství, které je jejich příčinou.
