Německo-ruská Postupimská setkání v tomto roce vyvrcholila besedou s prezidentem Německa. V paláci Bellevue proběhla ostrá výměna názorů, kterou sledoval korespondent DW Nikita Žolkver.
V hlavním městě Braniborska proběhlo 3. 4. června už celkově 15. kolo Postupimských setkání, která inicioval bývalý německý prezident Roman Herzog jako platformu pro dialog intelektuálů z Ruska a Německa. Jednou ročně v dostatečně úzké sestavě po 15 až 20 účastnících z každé strany němečtí a ruští umělci, spisovatelé, filmaři a vědci posuzují aktuální problémy současnosti.
Letošním tématem byl “Vliv minulosti na budoucnost” a vrcholem se stalo setkání se současným německým prezidentem Joachimem Gauckem.
Jak Němci překonávali totalirarismus
Do berlínské prezidentské rezidence, paláce Bellevue, přivezl z Postupimi autobus účastníky setkání časně. Asi hodinu přešlapovali ve foyer recepce a čas si krátili minerálkou, džusy a kávou se zákusky. Pak se přesunuli do samotného paláce, rozsadili se do půlkruhu a znova čekali, zatímco zaměstnanci recepce odklízeli přebytečné židle.
Gauck, u kterého byl předtím na návštěvě nizozemský královský pár, měl jen šestiminutové zpoždění a neomezil se jen na přivítání podle protokolu. “Měli jste smůlu, dámy a pánové,” začal prezident. “Bohužel, jsem expert na hlavní téma vašeho setkání. Tak to budete muset vydržet.”
Gauck vyprávěl, jak mučivě překonávali totalitarismus Němci v Západním Německu po pádu nacismu, kde “s určitým zpožděním vznikl sebekritický historický diskurs”. Přičemž v centru pozornosti bylo “nikoli vlastní strádání a ztráty, ale vlastní vina našich krajanů, jejich selhání v záchraně demokracie a jejich krutost.”
Gauck se domnívá, že pouze přiznání pravdy, pocit hanby a viny dovolil Němcům znovu získat důvěru v sebe sama i důvěru sousedních národů. “Kolektivní identita Němců,” řekl, “v sobě obsahuje i vědomí vlastní viny, což národ pozitivně ovlivňuje a stimuluje.”
Užitečný pocit viny
V Rusku se podle slov prezidenta Německa také vedou „působivé historické diskuze na téma zločinů sovětského režimu„, ale německá zkušenost překonání národně-socialistické minulosti se nevyužívá.
„Ať už byly ideologie diktátorů jakkoliv různé, existuje univerzální pravidlo: minulost neodejde, to co bylo jen vytěsněno z vědomí, se nezbytně vrátí,” řekl Gauck, zjevně narážeje na současné procesy v Rusku.
Domnívá se, že by bylo užitečné, kdyby ruská postkomunistická společnost zanalyzovala svou vlastní historickou vinu a kála se. Gauck je přesvědčen, že vzpomínky na ztráty a strádání, na vítězství ve Velké vlastenecké válce jsou pro vnitřní smíření národa a rozvoj občanské společnosti nedostatečné. “Kolektivní vědomí formují nejen velká vítězství a velká traumata, ale i pocit viny,” řekl prezident.
Nostalgie po ztraceném imperiálním statusu, překážky, které orgány staví například skupině ”Memorial”, nepřispívají k překonání minulosti. Gaucka podle jeho vlastních slov, “šokovaly” údaje o popularitě takových historických aktérů, jako byl Lenin, Stalin a Brežněv, mezi Rusy.
Těžký rozchod s komunismem
Ruští účastníci setkání nicméně s tezí prezidenta Gaucka o užitečnosti pokání nesouhlasili.
Předseda prezidentské rady pro rozvoj občanské společnosti a lidská práva profesor Michail Fedotov navrhl místo pokání využít část křesťanského rituálu křtu zřeknutí se ďábla na třikrát. “Všechny národy, které přežily hrůzy totality,” řekl Fedotov, “se mají nikoli kát, ale jít cestou zřeknutí se zločinného režimu.”
Německou zkušenost pokání považuje za nepřenosnou děkan Vysoké školy ekonomické v Moskvě profesor Sergej Karaganov, protože ”my nejsme poražená země, ale země, která válku vyhrála. A tato skutečnost dělá náš rozchod s komunismem podstatně složitějším”.
„Téměř 70 let jedna část našeho národa ničila a utlačovala tu druhou,” připomenul Karaganov. “Revoluce, kolektivizace, vlny represí. A přiznat si plně co jsme sami sobě učinili, bude pro náš lid velmi těžké.” Cizí zkušenosti jsou, podle jeho slov, pro Rusko nepřijatelné, “musíme se uzdravit sami.”
Varování pro prezidenta
Německou kritiku toho, co se v Rusku odehrává, profesor označil za “naprosto spravedlivou”, ale zároveň považoval za nutné upozornit: “Přátelé, neupadněte do hříchu povýšenosti. Pamatujte, že Němcům mohou všechny národy okamžitě připomenout, co udělali během minulého století. Buďte opatrní, a to i vzhledem k Rusům.”
Zatím jako hromosvod pro vládnoucí kruhy v Rusku slouží Amerika, na kterou se podle Karaganova “všechno hází”. Ale taková ”umělá hrozba” se může objevit i v Evropě, řekl otevřeně.
“Vycházím z toho, že vaše vyjádření nesouvisí s naší debatou po obědě,” odpověděl Joachim Gauck, který zjevně takový obrat v diskuzi nečekal. Na svém názoru však trval. “Jsou i národy, kde většina obyvatelstva žije podle principu: ať je v právu, či ne , ale je to moje země,” shrnul prezident. “Tato země (Německo pozn.red.) takový úhel pohledu rozhodně nesdílí.”
Při předchozím setkání s prezidentem Německa byla diskuse podstatně méně vyhrocená. Její účastníci hovořili o užitečnosti dialogu, o stoletích, které evropské země potřebovaly, aby se staly rozvinutými demokraciemi, o perspektivách sjednocené Evropy “od oceánu k oceánu”, o obrazu Ruska, o výhodách obchodování. A Michail Fedotov vzpomínal na to, jak v roce 1991, kdy byl náměstkem ministra pro tisk, nesl ze školy, do které chodily jeho děti, velkou krabici německých sušených fazolí. “Pro naši rodinu měla tato humanitární pomoc význam,” vyprávěl. “To je také minulost, která ovlivňuje naši současnost i budoucnost.”
Zdroj: DW.com 4. 6. 2016
