Nová vlna protestů, která proběhla Ruskou federací v pondělí 12. 6., nepatřila na našich hlavních zpravodajských portálech k nejdůležitějším zprávám. Nebudeme pátrat po důvodech, ale nedostatkem informací to určitě nebylo – twitter byl celý den průběžně zaplňován stovkami fotografií zatýkaných lidí, mezi nimiž samozřejmě nechyběli novináři. Vždyť přece „netřeba likvidovat, stačí omezit.“
Přinášíme krátké svědectví novináře Echa Moskvy, Alexandra Pljuščeva. Vyšlo včera, tedy den po protestech.
Alexandr Pljuščev: „Vemte toho, co natáčí.“
Stejně jako 26. března, i včera zatýkali novináře, nebo prostě ty, kteří události natáčeli. Byli zadrženi reportéři rádia “Echo Moskvy” Andrej Pozňakov a Nikita Safronov z IA Otevřené Rusko, fotografové Jevgenij Feldman a David Frenkel, novinářku agentury Sobaka.ru Xeniji Morozovovou drželi na policii až do rána.
Omlouvám se, kolegové, pokud jsem na někoho zapomněl, určitě se ještě mezi tisícem a půl zatčených najdou další novináři. Jsou zatýkáni právě proto, že dělají svou práci – zaznamenávají to, co se děje. Když natáčíš video, tak ti na narušování veřejného pořádku nezbývá čas. No a není žádné tajemství, že z vlastní iniciativy “kosmonauti” (pozn. překl.: příslušníci speciálních oddílů v přilbách s hledím) nikoho nezatýkají, dostávají doporučení od poldů z protiextrémistického a další čeládky, která slídí za zády OMONovců. “Vemte támhle toho, co natáčí,” uslyšel jsem přesně vteřinu před tím, než mě 26. března sebrali. Proto jsou všechna, to podtrhuji, všechna zadržení na demonstracích nezákonná.
Poldové falšují protokoly a obvinění si jednoduše vymýšlejí, stačí si jen vzpomenout na soud s Alekem Lunou, který údajně vykřikoval hesla, ačkoliv neumí rusky. Vědomé pronásledování novinářů se praktikovalo v období po roce 2000, v době “Pochodů nesouhlasících” (pamatujete si na to?) a vyvrcholilo tím, že reportérovi Gazeta.ru zlomili ruku. Od toho dne zavedli pro novináře ponižující reflexní vesty, které většina kolegů ignorovala a ignorují dosud, protože lepší poznávací znamení, které policajtům umožní bránit novinářům v práci, by šlo vymyslet jen stěží.
Tehdy byly zavedeny i akreditace Ministerstva vnitra, které také rychle vyšuměly vzhledem k tomu, že nebylo jasné, jaký status držiteli zajišťují: jaká asi tak může být akreditace na nepovolené akci a těch povolených bylo čím dál méně.
Ale povyk měl výsledky – novinářů už si tolik nevšímali. Teď ale znovu utáhli šrouby. Vytvářejí se nové překážky. Kromě novinářské karty požadují zadání od redakce (vzpomeňte si, až budete odsuzovat novináře za příspěvky na sociálních sítích a říkat, že jsou v práci 24 hodin), ale i to pomůže málo: nedávno soud udělil pokutu novinářce Otevřeného Ruska Sofiko Arifdžanovové, která takový papír měla. Soudce si vyložil služební povinnosti po svém: pod online zpravodajstvím není podpis, což znamená, že chybí důkaz o tom, že novinář pracoval. Nebudu překvapen, když si znovu vzpomenou na akreditace nebo vymyslí zákon o nezákonnosti informování z nepovolených akcí. A budou pokračovat v útocích na naše bratry přímo v poli. Do další zlomené ruky, nebo, nedej bože, něčeho horšího – už to není tak daleko.
Zdroj: autorův kanál na Telegramu, 13. 6. 2017
