Za posledních 20 let došlo v Ruské federaci k přirozenému úbytku 13 mil. obyvatel. Tato ztráta byla částečně kompenzována migraci z bývalých svazových republik. Porodnost v Rusku se soustavně snižuje. Velké pochyby budí statistiky úmrtnosti z posledních let.
Hlavní faktory snížení úmrtnosti jsou dobře známy. Patří mezi ně za prvé významné a trvalé zvyšování životní úrovně a příjmů obyvatelstva, za druhé zvýšení dostupnosti (územní a finanční) a zlepšení kvality zdravotní péče a za třetí snížení spotřeby alkoholu a tabáku. Fungují dnes v Rusku tyto faktory? Ne.
Přinášíme překlad textu, který vyšel v březnu tohoto roku na serveru Rosbalt.
Prezentovaná a reálná demografie: O tom, že s nadějnými údaji o snižování úmrtnosti v Rusku není něco v pořádku, neslyšíme od specialistů poprvé.
Při projevu před Federálním shromážděním Ruské federace necelé tři týdny před volbou prezidenta hovořil Vladimir Putin o velké úspěšnosti své politiky. Konkrétně o zlomu v oblasti demografie. Podle jeho slov jsme “v předchozích letech díky aktivní podpoře rodiny, mateřství a dětství dokázali zvrátit negativní demografické trendy. Dosáhli jsme růstu porodnosti a snížení úmrtnosti.”
Ti, kteří znají dané demografické statistiky, podvědomě vzpomenou při poslechu těchto slov Ostapa Bendera: “Podvedli vás. Dali vám mnohem lepší kůži. Tohle je Šanghajský levhart…”
Problém je v tom, že oficiální ruská statistika dlouhodobě předkládá velice deprimující obraz postupujících demografických procesů v zemi. Po nevelkém nárůstu populace na úrovni statistické chyby v letech 2013, 2014 a 2015 dochází v roce 2016 opět k jeho úbytku.
Tady musíme zdůraznit, že porodnost se v Rusku snižuje už tři roky v řadě. Přičemž v roce 2015 ve srovnání s rokem 2014 se snížila jen o 3200 dětí, zatímco v roce 2016 už došlo k opravdu výraznému poklesu – počet narozených dětí klesl o více než 55 tisíc. V roce 2017 (v porovnání s rokem 2016) se počet nově narozených dětí snížil téměř o 200 tisíc a celkový počet populace se propadl o 134,4 tisíc lidí.
V absolutních číslech to podle údajů Rosstatu vypadá následovně:
V roce 2014 se v Rusku narodilo 1,947 mil. dětí (od tohoto roku se RF také evidují demografické údaje Krymu), což byl absolutní rekord od roku 1991. Bylo to ale méně, než za poslední sovětskou dekádu, ve které se porodnost v RSFSR pohybovala v rozmezí 2 až 2,5 mil. narozených dětí ročně.
Počínaje rokem 1992 a v průběhu následujících 20 let v Rusku trvá neustálé snižování počtu obyvatelstva. Tento úbytek se pohybuje od 200 tisíc po téměř milión obyvatel za rok (v roce 2000 to bylo skoro 960 tisíc lidí).
Za těchto 20 let čítá přirozený úbytek populace více než 13 miliónů obyvatel. Tyto ztráty byly nicméně částečně kompenzovány intenzivním migračním přírůstkem hlavně z bývalých svazových republik. Ve výsledku byl počet obyvatel Ruské federace v roce 2012 143 mil., proti 148 mil. lidí žijících v RSFSR na sklonku SSSR. Není tak těžké dopočítat se, že bez migračního přírůstku by počet obyvatel Ruska nebyl současných 146 mil. (s Krymem, nebo 143 mil. bez něj), ale jen 133 mil., resp. 130 mil. bez Krymu.
Poté, jak bylo uvedeno výše, jsme měli tři roky velmi malý nárůst obyvatelstva. Rekordní byl rok 2014, kdy se počet obyvatel zvýšil o 33,7 tisíc lidí. Avšak už v roce 2015 se nepříznivý trend obnovuje. Opět padá porodnost. V tomto roce na svět přišlo 1,944 mil. dětí, což je o 3,2 tisíce méně, než v roce 2014. No a dále začíná výše zmiňovaný propad porodnosti.
Nicméně, jak je známo, “přirozený úbytek”, nebo “přirozený přírůstek” v sobě zahrnují nejen ukazatele porodnosti, ale i úmrtnosti. A tady se dostáváme k ještě zajímavějším číslům.
Stručně řečeno, úmrtnost se u nás zmenšila fantasticky. Posuďte sami. V roce 2015 v RF umřelo 1,911 mil. lidí. O 2,2 tisíc zemřelých méně, než v roce 2014. V roce 2016 se počet zemřelých zmenšil na 1,891 mil., což bylo o 20,4 tisíc méně, než v roce 2015 (to znamená o řád). Konec roku 2017 přinesl ještě radostnější zprávu. V tomto roce na jiný svět odešlo 1,824 mil. obyvatel Ruska, což je o téměř 67 tisíc méně, než v roce 2016.
Jinak řečeno, musíme konstatovat, že úmrtnost v Rusku se snižuje tak rychle a v takových rozměrech, že už brzo, budeme-li věřit oficiální statistice, přestaneme umírat. Uvedenému bychom se pochopitelně měli radovat… pokud by ovšem neexistovala řada důvodů, proč o tom pochybovat.
Tady se opět musím vrátit k poselství prezidenta: “V posledních letech je tempo růstu střední délky života v Rusku jedno z nejvyšších ve světě. Dokázali jsme to. Střední délka života se zvýšila o sedm let a činí 73 let. To je ale pochopitelně málo. Dnes si musíme určit nový zásadní cíl. Ke konci následujícího desetiletí musí Rusko sebevědomě vstoupit do klubu “80 plus”, kde střední délka délka života převyšuje 80 let. Jsou tam země jako Japonsko, Francie, Německo,” řekl Putin.
Nemám slov, vzrušující perspektiva. Trochu to vypadá jako „New Vasjuki“ nezapomenutelného „skvělého kombinátora“ (“New Vasjuki” je užíván jako metafora pro grandiozní, neuskutečnitelné plány – v českém ekvivalentu by se v této souvislosti dal použít například projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe, pozn.), ale přesto … Jediná věc, která je alarmující, je fráze „do konce příštího desetiletí“. To je za 12 let? A kdo ví, co se stane za 12 let?
Seriózní demografové mohou modelovat budoucnost pouze na poměrně stabilních a dlouhodobých socioekonomických a demografických procesech v zemi. Ale na optimistické nálady nesázejí.
Násobné snížení úmrtnosti za rok, jak ukazuje oficiální ruská statistika, vyvolává v našich podmínkách vážné otázky.
Musíme pochopit, že úmrtnost i porodnost jdou více či méně ruku v ruce. To znamená, že v některých letech zrcadlově ukazují jedna druhou. Jestliže se na pozadí vážného snížení životní úrovně snižuje porodnost, tak úmrtnost v těch samých podmínkách obvykle roste. Protože oba ukazatele se v tomto případě projevují jako následek špatné sociální situace a rostoucího neklidu ve společnosti.
Samozřejmě můžeme předpokládat, že příčina současného snížení úmrtnosti je úžasná práce ruské vlády. Bohužel tomu tak není.
Hlavní faktory snížení úmrtnosti jsou dobře známy. Patří mezi ně za prvé významné a trvalé zvyšování životní úrovně a příjmů obyvatelstva, za druhé zvýšení dostupnosti (územní a finanční) a zlepšení kvality zdravotní péče a za třetí snížení spotřeby alkoholu a tabáku.
Fungují dnes v Rusku tyto faktory? Ne. Což musel Vladimir Putin přiznat i ve svém aktuálním poselství. „Kvůli důsledkům hospodářské krize se chudoba opět rozrostla. Dnes jí čelí 20 milionů občanů… Dokonce i někteří pracující lidé žijí velmi skromně,” prohlásil.
Ve skutečnosti „velmi skromně“, jinými slovy, na hranici mezi chudobou a bídou dnes žije významná část pracujících občanů. Celá otázka je v tom, co máme brát za hranici chudoby. Pokud je oficiální životní minimum 9,5 tisíc rublů za měsíc, pak souhlasím, chudých je v naší zemi okolo 20 milionů. A co skutečnost?
Například když vezmeme za hranici chudoby příjem 20 tisíc rublů měsíčně na osobu (což není moc, ale je to poněkud blíže k realitě). Podle Rosstatu má v Rusku okolo 43 % populace (asi 63 milionů lidí) příjmy od 0 do 20 tisíc rublů měsíčně. V takovém případě u nás žije téměř 63 miliónů obyvatel pod hranicí chudoby, nikoliv 20 milionů…
S druhým faktorem, snížením úmrtnosti to je ještě horší. Dostupnost zdravotnictví se v Rusku každým rokem zhoršuje. Počet nemocnic se podle údajů ruské statistické ročenky od roku 2000 do roku 2016 snížil o polovinu- z 10,7 tisíc na 5,4 tisíc. Na vesnicích už prakticky neexistují zdravotnická zařízení. V polovině z přibližně 10 tisíc malých ruských měst byly zavřeny jediné obvodní nemocnice. Dnes i ve školách poměrně prosperující Moskvy se ruší pozice zdravotní sestry. O kvalitě bezplatné státní zdravotní péče obecně je lepší nehovořit, no a placená není o mnoho lepší.
Spotřeba alkoholu a tabáku v Rusku je jednou z nejvyšších na světě. Náklady na obojí, jak dokazuje stejná ruská statistická ročenka, v rodinách Rusů rostou. Současně jsou alkohol a tabák mezi hlavními příčinami srdečních infarktů, mozkových příhod a onkologických onemocnění, které na druhou stranu představují přibližně 60 % všech příčin úmrtí v Ruské federaci. O kvalitě našeho zdravotnictví viz výše…
Musíme konstatovat, že neexistují žádné objektivní důvody pro snížení úmrtnosti v Rusku, navíc v rozsahu, který prezentují oficiální data.
O tom, že s více než příznivými údaji o vývoji úmrtnosti v Rusku není něco v pořádku, hovoří mnoho demografů delší dobu. Je však pravděpodobné, že není třeba si stěžovat na Rosstat, ale hlavně na organizace, které provádějí evidenci úmrtí. A něco mi naznačuje, že pokud se tato statistika stane realističtější, celkové demografické ukazatele Ruské federace se stanou mnohem depresivnější než jsou nyní.
Alexandr Želenin
Zdroj: rosbalt.ru 3.3. 2018
