Profesor Andrej Zubov se účastnil voleb do ruské Státní dumy jako kandidát za opoziční stranu PARNAS. Přinášíme překlad jeho textu, který zveřejnil na svém facebookovém profilu.
Drazí přátelé!
Výsledky voleb jsou vám již známy. Jsou zklamáním. Falzifikace byly zřejmé a veliké. Z Dumy dělají opět nezákonné shromáždění, tak jako tomu bylo v období 2011 – 2016.
Mnoho lidí mne varovalo – se stávajícím režimem nelze hrát podle jeho pravidel.
Věřte mi, nejsem tak naivní a hloupý, abych to nevěděl od samého začátku. Ale existovala šance, že Putin uvidí nejpohodlnější cestu k odstoupení skrze spravedlivé volby a legitimní parlament. Taková cesta by nabízela klidný způsob, jak se vyhnout katastrofě, jejímž směrem jsme se vydali v okamžiku, kdy jsme se od výstavby demokratického Ruska začali postupně navracet k obnově autokratického režimu. Za 16 let své vlády pan Putin zašel až příliš daleko, ale pořád byla šance k nápravě.
Považoval jsem za svou povinnost napnout síly k jejímu provedení.
Bohužel, vláda zvolila jinou cestu. Nikoliv cestu osvobození, ale naopak cestu ještě většího zotročení společnosti. Nikoliv cestu většího prostoru pro poctivost, ale budování království totální lži, krádeže a bezpráví.
Volby 18. září, se všemi jejich průvodními momenty, jsou dalším krokem do propasti.
Lidé mi píší, že moje vítězství ve volbách byla pro mnohé z nich poslední kapka naděje na mírovou a důstojnou budoucnost Ruska a nyní že tato naděje zmizela. Přátelé, tohle neříkejte, a ani takto neuvažujte. Za prvé, nejsem hoden takových slov. Jsem pouze jeden z mnoha tisíců bojovníků za Rusko. Za druhé, a to je daleko důležitější, historie naší země těmito volbami rozhodně nekončí.
Ještě jsme nebyli schopni překonat dědictví komunistické minulosti, ale dřív nebo později se nám to podaří.
“Není naše věc znát čas a lhůtu”, ale je nám dána příležitost k přiblížení nebo oddálení těchto neznámých hranic naší životní cesty.
Jak chceme žít – v pravdě, či ve lži? Budeme dál žít ve strachu o svou vlastní kůži, nebo se odvážně postavíme za to, co je správné? Budeme-li nepřetržitě prověřovat tyto vlastní postoje, dojdeme k vítězství. A vítězství určitě přijde, když si ho zasloužíme aspoň trochu, dokonce i v případě, že si ho zasloužíme méně.
Přátelé, jsem nesmírně vděčný každému, kdo mne podporoval v těžkých měsících kampaně. Té práce nijak nelituji – vidím její přínosy. A doufám, že nelitujete ani vy. Odpočiňte si, načerpejte sílu. Naše cesta pokračuje. Nechci ji nazývat bojem. Vždyť kolik z nás může bojovat? Naše cesta je stvoření Ruska, jaké si přejeme. Naše cesta je cestou na vrchol kopce. Kopce, na kterém, uprostřed všeho zmatku, bude nakonec vztyčena korouhev naší vlasti. A kolem ní se sejdou všichni ti, pro které je vlast víc než život a štěstí vlastních dětí víc, než dnešní pohodlí.
Neúnavná každodenní práce a připomínání si velkého cíle – to je úkol, který jsem si zadal a doporučuji ho všem svým přátelům.
Ani kapka smutku. Zvítězili jsme sami nad sebou. Za zády jsme nechali strach a sobecké zájmy a stoupáme na vrchol slávy. Našli jsme v sobě znovu Rusko a dáme jej každému, kdo ji také bude chtít najít.
Zdroj: Facebookový profil prof. Andreje Zubova 19. 9. 2016
