To si tak čteš tajmlajnu (vzkazy na svém Facebookovém profilu, pozn překl.), myslíš si, že sleduješ jen rozumný lidi, co jsou a priori schopní porozumět základním věcem, a pak bác! – a přemýšlíš o tom, jak moc se ukazuje, že lidi nejsou schopní používat mozek.
Jak moc lidí si myslí, že hlavním úkolem SBU je teď přesvědčit jejich Veličenstva. Hodit všechny důkazy na stůl. Vysrat se na utajené vyšetřování, srát na soudy, vysrat se na sbírání střípků do skládačky, srát na to, že můžou utéct objednatelé, další potenciální najatí vrazi, že advokáti u soudu kurva využijí každé chyby, srát na to, že vyšetřování je v plném proudu, že se ještě zdaleka neví všechno, že data jsou přechodná a že se zveřejňují omezeně. Na všechno se vysrat.
Ukažte Serjožovi s Vasjou všechno co máte! Serjoža s Vasjou potřebují přesvědčit! Vyšlete kurýry na motorkách a poštovní holuby! Je to naléhavé! Mášeňka na Facebooku pochybuje!
Překvapuje tě, kolik lidí, jak se ukazuje, věří, že přímo objednatel přišel za organizátorem s písemným příkazem zabít Babčenka a s Putinovou pečetí na něm. A se seznamem následujících obětí.
Srát na to, že se informace shromažďují postupně a že ze začátku byla známa pouze dvě jména, a pak teprve se začala objevovat další, pak se podezřelý zmínil o 30 potenciálních obětech – a to vše jen ústně, nebylo z toho jasné, jestli je to míněno vážně nebo ne – to až pak. Až pak bylo naprosto jasné, že je to skutečné, včetně jmen.
Srát na to, že se tohle všechno dělalo i proto, aby se přišlo na ten seznam.
Srát na to, že můžete teď pičovat o tom seznamu jen proto, že byla provedena ta speciální operace. A nafukovat hubu – ach, och, ach, nevěřím tomu…
A že to všechno – seznam, jména, Pivovarnik atd. atd. – je teď známo jenom proto, že chlapi dva měsíce dřeli jak koně, dva měsíce tuhle akci připravovali, vytěžili jména i strukturu – a makaj na tom dál, protože ani zdaleka nemají padla.
Jenže Serjoža z Facebooku nevěří. Och, ach, zatraceně, taková tragédie, asi se z toho rozbrečím.
Ganapolskij se seznámil s tím, že mu někdo chce pomoct na krchov, okamžitě tomu uvěřil a odsouhlasil svou ochranu – ale Sergej nevěří. Bože, bože, vše je ztraceno.
Neuvěřitelné, kolik lidí nerozumí větě “prosím, vydržte, dokud nebudou známy všechny informace” – to je snad první, základní způsob reakce v takových situacích.
Neuvěřitelné, kolik lidí nechápe, že šlo o záchranu nejen Babčenka, ale i o ty další životy. Kvůli této “šaškárně” (jasně, každý druhý je expert na boj proti terorismu, jó, jasně, oni by tu operaci provedli suprově a ne jako ti trapáci ) bylo zachráněno TĚCH KONKRÉTNÍCH 47 ŽIVOTŮ. Šlo by zapojit mozkovnu a pochopit tak jednoduchou věc?
Neuvěřitelné, kolik lidí teď poprvé slyšelo o tak banálním, elementárním způsobu vedení vyšetřování používaném na celém světě, jako je předstíraný zločin. Zkuste gůglit, to pomůže.
Neuvěřitelné, kolik lidí mě poučuje, jak by se oni zachovali na mém místě. No, příteli můj, z celého srdce ti přeju, aby sis to vyzkoušel. Ať se ti vyplní všechny tvoje tužby. “Ne, ne, kdepak, nemohu zradit novinářskou etiku, nechte mě zabít, přijmu svou smrt hrdě se zvednutou hlavou. Mám dvě stě tisíc čtenářů a nemohu je zklamat!!”
No, tak ať se daří!
Kupředu!
Jo, a mimochodem, ti, co píší o tom, že “novinář by se neměl podílet na operacích tajných služeb” kvůli mravnosti a etice – milánkové, chápete vůbec, jak jste blbí?
Rád vám to vysvětlím. Přijdou k vám operativci. Řeknou, že existuje seznam lidí, kteří mají být zabiti. Jsi v tom seznamu na prvním místě. Už je na tebe objednávka. Už je i zaplaceno. Ale jsi jen “malá ryba” – doslova – chtějí tě zabít, aby se udělal rozruch. Je to zkouška. Hlavní cíle, jejichž zabití má způsobit maximální škody, budou oznámeny potom. My je neznáme. Pomož nám. Pomož nám rozkrýt ten řetězec.
Jestli je to děsivý? Jo, pekelně děsivý. Jestli máš strach, že je to provokace? A jakej. Přemýšlíš o tom, že je to podraz, že tě jednoduše vyvezou někam do lesa a tam oddělaj? Okamžitě. Chce se ti sebrat celou rodinu a zdejchnout se čert ví kam – do Ameriky, do Antarktidy, na severní pól, na Everest, třeba k čertu, jen aby tě nedostali, abys neviděl, neslyšel? Kurva, jasně, že jo.
Jenže já si prostě nedokážu představit, že je na tohle všechno možný říct něco jinýho, než “Jo, kluci, samozřejmě, jdem na to. Dostanem ty bastardy.”
A teď si vy, sráči, hrdě stojíte na stoličce a tváříte se vznešeně:
“Ne, novinář se nesmí účastnit operací zvláštních služeb. Chraňte mne. To je vaše povinnost.”
Ano, samozřejmě vás ochráníme, to není problém, ale snižuje to šance na rozkrytí celé sítě, že budou odhaleni ostatní zabijáci, nevíme, kolik jich je, nevíme, jestli už bylo zaplaceno za zabití dalších lidí ze seznamu, když teď chytíme jednoho, ostatní uniknou, což velmi sníží naše šance. Mohou zemřít další lidé.
“Ne. Novinářská etika! Morálka! Mí čtenáři budou rozrušeni! Kolegové mě odsoudí!”
Chápete, jaký jste blbci? Jaký jste rozmazlení narcistní panáci, co žijou ve světě, kde je na prvním místě jen vaše nafoukaný přehnaný hypertrofovaný “já”, že pro vás existuje jen “já” a nic víc?
Absolutně nechápu potřebu roztroubit to o sobě do celého světa. A přitom to schovávat za krásný slova o morálce a etice.
Pozn. překl.: Slovník pisatele jsme ze zřejmého důvodu zachovali.
