Na serveru irozhlas.cz dnes vyšel článek s názvem Z McDonaldu do vězení: skupina ruských teenagerů čelí obviněním z terorismu. Podle rodičů jde o provokaci FSB. Přinášíme překlad textu, který článek irozhlasu rozšiřuje o další podrobnosti. Jde o rozhovor s matkou jedné ze zadržených dívek.
Chtěla jsem řvát, křičet na ně: Co to děláte s mou dcerou? Jste vůbec lidi?
11. května soud prodloužil osmnáctileté Anně Pavlikovové, vyšetřované ve věci “Nový majestát”, až do září vazbu a umístění do izolace. Nezisková organizace OVD-Info (organizace se věnuje podmínkám lidí omezených na svobodě – pozn. překl.) informovala o tom, jak příslušníci bezpečnostních složek sami celou skupinu zorganizovali, a poté ji označili za extremistickou a všechny účastníky pozatýkali. Na žádost OVD-Info udělal Alexandr Černych z redakce Kommersant rozhovor s matkou Anny Pavlikovové Julií.
Julie, vaší dceři bylo v okamžiku zatčení 17 let. Povězte mi, jak policie její zatčení provedla?
Asi v půl šesté ráno stáli u dveří, hlasitě bušili a křičeli. Celá rodina jsme vyskočili, vůbec jsme nechápali, co se děje. Někdo neznámý volal, že ho vytopili. Nebyl to nikdo z našich sousedů, ale stejně jsme rychle prohlédli byt, všude bylo sucho. Voda nikde netekla. Ale on křičel, abychom otevřeli. Tak jsme zavolali na policii a říkáme jim, že se k nám dobývá nějaký lupič, aby nám pomohli. Chvíli něco ověřovali, a pak řekli, že to nejsou lupiči, že je u nás policie, abychom je pustili dovnitř.
Dveře otevřel můj manžel Dima – okamžitě ho silně praštili do hlavy a povalili na podlahu, zkroutili mu ruce za záda a přišlápli ho k zemi botou. Stále křičeli “Na zem!” a sprostě nadávali. Do bytu vtrhli čtyři lidé v maskách a se samopaly, za nimi šli dva další v normálních uniformách. Nepředložili nám vůbec nic, žádné písemnosti, všechny donutili lehnout si obličejem k zemi. Víte, moje starší dcera se tak strašně vyděsila, že svou pětiměsíční dcerku strčila pod postel. Schovala ji. Její manžel ležel vedle a začal na ně křičet: “Copak nevidíte, že tu máme mimino?” Až potom jí policista řekl, že se může zvednout a s dítětem se posadit na postel. Dokud trvala prohlídka, nesměli ven z pokoje.
Nás ostatní odvedli do kuchyně a začali vyslýchat. Na Aňu křičeli, až ji rozbrečeli. “Rychle, mluv…”, “…stejně jsi jen feťačka,” nebo dokonce “a teď tě zavřem na dvacet let, z vězení vylezeš jako stará bába, nikdo si tě nevezme”. A tak to šlo několik hodin. Jeden dokonce hrozil, že ji uhodí.
A jak probíhala domovní prohlídka? Co hledali?
Nás držela policie zavřené v kuchyni, takže samotnou prohlídku jsme neviděli. Vešli do kuchyně a něco ukázali. “Co to je? A co je tohle?” Ale odkud ty věci brali, to jsme neviděli. Pak jsme zjistili, že v bytě všechno poničili. Po nábytku lezli v botách. Pohovku, na které Aňa spí, rozlámali na tři kusy. Shodili všechno z poliček, vyndali všechno ze skříněk. Dcera ráda lepí skládačky z umělé hmoty. Policie je během prohlídky všechny zničila. Proč to udělali?
A byla s nimi nezúčastněná osoba, nějací svědci?
Ano, nějaké lidi s sebou přivedli, ale nebyli to sousedé, ani náhodní kolemjdoucí. Manžel pak z okna viděl, jak se ti svědci s policisty na ulici baví, společně se smáli a usmívali…
Než se vám něco tak příšerného stane, nevěříte tomu, že je to možné. Aňočka má strašně ráda Harryho Pottera. Má koupené všechny knížky, všude plakáty, dokonce šálu s erbem školy. Sama si podle těch knížek vyrobila nějaké kouzelné symboly, nějaké erby. Bylo to opravdu moc hezké. Vytáhli to z krabičky, přinesli a řvali: “Co to je za svastiku?” A ona jim, šikulka, odpověděla: “Jestli jste nečetli Harryho Pottera, tak to vám nepomůžu.” A oni si vyměnili pohledy, ale znaky nezabavili.
Co všechno nakonec zabavili?
Vzali veškerou techniku, kterou jsme doma měli. Otcův notebook, všechny telefony, dokonce i krabice od telefonů. Jediné, co tu nechali, byl jednoduchý mobil starší dcery a naše stará tiskárna.
Ale to hlavní, co je zajímalo, byly nějaké potištěné papíry, což byly, jak se ukázalo, ustavující listiny “Nového majestátu”. Aňa mi pak, když jsme se viděly u soudu, řekla, že nic takového doma neměla. Že jediné “politické”, co měla doma, byly odznáčky Navalného.
Nemusela jsem jí uvěřit, i když jsme měly dobrý vztah a nestalo se, že by mi lhala. Ale já jsem si po zatčení přečetla celou její konverzaci v Telegramu. A viděla jsem, že prakticky v předvečer zatčení psala ostatním: “Doma nemám nic.” Jsem přesvědčená, že to všechno bylo podvržené. Nakonec zabavili letáky, telefony a Aňu odvezli na Vyšetřovací výbor. Dali jí pouta, sedmnáctiletému děvčeti, umíte si to představit? Kvůli nějakým papírům. Táta jel s ní, já jsem invalidní, zůstala jsem doma. Zašla jsem do jejího pokoje a uviděla ten bordel…
Víte, dokončila uměleckou školu, malovala tak krásně. Tak ti policajti všechny její kresby rozházeli po pokoji a na jedné z nich, kde byl namalovaný náš pes, zůstal otisk špinavých holínek. Pro mě je to neskutečné barbarství, taková nekulturnost. Copak to bylo skutečně nutné? Já všechny její obrázky sbírám a schraňuji, ale tenhle jsem zmačkala a vyhodila.
Co se s Annou dělo po zatčení?
Můj manžel s ní byl až do pozdních nočních hodin, vyprávěl, že výslech byl tvrdý. Čtyři lidi vedli křížový výslech, i s výhrůžkami a neustálými vulgaritami. Přitom v té době nebyla plnoletá. Vůbec se nestyděli být před ní sprostí, příslušníci policie. Máme přece zákon proti vulgaritám, na knihách je napsáno 18+, lidem za nadávky dávají pokuty. A tihle i při domovní prohlídce pořád sprostě nadávali, stejně tak i potom u výslechu.
Manžel prosil, aby povolali psychologa, protože Aňa není plnoletá. Vyšetřoval ale odpověděl: “Copak se tu s vámi budu párat do rána? Takových lidí tu mám plno.” V protokolu pak napsali, že psycholog byl přítomen, ale ve skutečnosti tam nebyl. Zavolat advokátce nedovolili, až pozdě večer se jí podařilo se k nim dostat. Manžela policie v noci poslala domů, ale Aňočka tam zůstala…
Pak byl šestnáctého soud, dali ji do vazby. Když jsem na odvolacím soudu viděla na videu, v jakém je stavu, byla to hrůza. Prostě se mi chtělo vstát, řvát, křičet na ně – co to děláte s mou dcerou. Jste vůbec lidé?
Moje Aňočka je hodně emocionální… Minulý rok u zkoušek jí stoupl tlak na 160, omdlela, volali záchranku. Já jsem ji pak poslala na vyšetření – já sama mám roztroušenou sklerózu, měla jsem strach, jestli u ní náhodou nezačíná to samé. Nakonec sklerózu nenašli, ale magnetická rezonance určité problémy ukázala. Lékař tehdy řekl: “Je třeba ji chránit, aby se nestresovala.” Procházky na čerstvém vzduchu potřebuje…
A máte to všechno zdokumentované?
Samozřejmě, všechny ty lékařské zprávy jsme předali už na úplně první soudní zasedání, kvůli přerušení řízení. Všechny propouštěcí zprávy z nemocnic – vždyť má problémy i se žaludkem, vegetativní soustavou i se srdcem. Každý rok procházíme vyšetřeními na kardiologii a neurologii. Ale ani jeden soud to nevzal na vědomí, bohužel. My jsme pak z Aňina dopisu do OVD-Info zjistili, za jakých podmínek ji do vazební věznice převáželi. V antonu bylo velmi málo místa, studené kovové sedačky, přitom venku bylo minus deset stupňů. V dopise píše, že ji tři hodiny drželi v neskutečné zimě, že si nachladila ledviny a vaječníky, že jí bylo velmi špatně. To je přece skutečné mučení, chápete? Za co mou dceru mučí, za balík letáků?
Řekněte, byl pro vás její zájem o politiku nečekanou informací? Nebo jste o tom věděla?
Věděla jsem, že to Aně není jedno. Nikdy mi nelhala, byly jsme jako kamarádky. Věděla jsem, že chodila na mítinky na počest Borise Němcova, a nebyla jsem proti. Rozuměla jsem tomu, že je to pro ni důležité, ostatně mítink byl povolený. Ale domovní prohlídka a vězení – to bylo samozřejmě zcela nečekané. Snažila jsem se pochopit, jak se to stalo, proto jsem si v Telegramu přečetla celou konverzaci o tom “Novém majestátu”. Telefonní číslo dcery bylo registrováno na mě, po prohlídce jsem si u operátora vyzvedla novou kartu s tímto číslem, stáhla si Telegram a zobrazila se mi celá historie. Přečetla jsem si to a pochopila, jak ti provokatéři všechno dali do pohybu. V korespondenci je to přesně vidět, jako v románu.
Děti o ničem takovém vůbec nepřemýšlely, jen se scházely v McDonaldu, bavily se, zajímaly se o volby, mluvily o tom, co dělat, aby volby nebyly narušené. My, dospělí přece také o politice mluvíme – někdo v kuchyni, někdo v kuřárně. A děti také. V korespondenci je vidět, kdy se objevuje Ruslan D. (nasazený operativec, který organizaci fakticky vytvořil – OVD-Info). Jak se s těmi dětmi baví, jak se snaží vetřít do jejich důvěry, a pak je začne provokovat. Říká – vždyť jste jako nějací lůzři, scházíte se v McDonaldu, pojďte, najdeme nějakou místnost, bude to serióznější, to už bude krok vpřed. A pak se zase ve skupině chlubí – hurá, koupil jsem tiskárnu, budeme tisknout letáky – a sám posílá fotografii tiskárny. Pak sám sepsal zakládající listinu, to je úplně jasné. To není obyčejný provokatér, je to provokatér s velkým P.
A já jsem z jejich konverzace pochopila, aspoň myslím, na co Aňu nachytal. Ale to nejdřív musím hodně mluvit o ní. Vychovala jsem ji spravedlivou a zodpovědnou. Velmi se zajímá o ekologii – například psala na všechny instance, aby k domu umístili kontejnery na recyklovaný odpad. Díky ní jsme celá rodina přešli na ekologické prostředky na mytí nádobí, prací prášky, kosmetiku…
Moc se zajímala o přírodu. U nás v Krylatském porazili stromy – chodila na všechny schůze, sbírala proti tomu podpisy. Vysvětlovala, že hluk zabrání ptákům vyvést mladé. Vždycky se o ně bála. Tahle zima byla pro ptáky těžká, napadlo hodně sněhu, tak kupovala krmení po pytlích, rozvěšovali jsme krmítka.
Jednou vítr povalil strom – šla se tam podívat a našla v trávě tři malinké sýkorky. Celá rodina po řadě jsme je krmili každé dvě hodiny. A vykrmili – sýkorky vyrostly, tak je odnesla zpět a vypustila.
Aňa má vůbec velmi ráda zvířata – chce se stát bioložkou, chodila na kurzy v MGU (Moskevská státní univerzita). Dělala na MGU přijímací zkoušky, ale chybělo jí pár bodů, tak se rozhodla rok počkat a znovu zkusit zkoušky letos v létě. A aby nevisela rodičům na krku, začala pracovat jako sanitářka na veterinární klinice. Mají ji tam moc rádi – když jsem tam byla pro posudek ze zaměstnání pro soud, vedoucí byla v naprostém šoku. Moji dcerku tak chválila, říkala, že “dívenka pracuje do úmoru”.
Mám dojem, že právě tyhle vlastnosti – starost o druhé, spravedlivost, odpovědnost, si s ní vlastně nakonec krutě zažertovaly. Asi jsem i já vinna jako matka – nenaučila jsem ji vychytralosti. Nevysvětlila jsem jí, že někdy je potřeba mlčet, někde podvádět… A tak vyrostla ve spravedlivou, velmi přímou. A provokatér Ruslan D. toho prostě využil.
Jak konkrétně?
Je dobrý psycholog a ví, na co tlačit. V korespondenci je to vidět přesně. Píše Aně: “Moc tě potřebujeme, ani nemusíš odevzdávat příspěvky. Hlavně choď na schůze, bez tebe to ostatní nezvládnou.” Nachytal ji na pocit odpovědnosti, chápete? Ona pak později v nějakém momentu píše, že už nemá čas, že chce z organizace odejít. Ale tenhle provokatér ji nepouští, přemlouvá, píše jí osobně. Dává jí jakési odpovědné úkoly. Asi čím víc lidí ten člověk dostane do vězení, tím je to pro něj lepší. Já vůbec nechápu, jak je možné takhle jednat. On je přeci mnohem starší než ta děcka, je mu třicet, nejspíš má ženu a děti. Jak se k nim po práci vrací? Víte, mám pocit, že dokonce i fašisti v některých případech děti pouštěli. Ale on se nad sedmnáctiletou dívkou neslitoval, on na ni schválně tlačil. Kvůli čemu? Kvůli hvězdičkám na výložkách? Jak může žít s vědomím, že zničil cizí život?
Má dcera se právě teď měla připravovat na zkoušky na vysokou školu, starat se o svá zvířata. Aňa chovala doma papoušky, nějaký vzácný druh. Jednoho ptáčka ji přivezli z Izraele, jednoho z Pitěru – a ona velmi dlouho usilovala, aby vyvedli mladé. Teď skončila ve vazbě – a najednou se vylíhla ptáčata a ona to neviděla. Aňa moc doufá, že ji pustí, proto prosí abychom mláďata nerozdávali, aby se mohla podívat, jak se vyvedla. A taky se bojí o psa. Máme doma amerického kokršpaněla, už je mu 11 let. Je starý a nemocný, Aňa ho léčila. Na první návštěvě začala plakat, že psa už nikdy neuvidí. Říkala: “Když mě odváděli, ani mi nedovolili se se psem rozloučit.”
Bylo jí jen 17 a zavřeli ji za pár letáků. Některá děvčata dospívají rychle, ale Aňa taková není – neměla žádné vztahy, žádné chlapce. Do teď si hrála s koníkem, prostě dítě. A teď sedí ve vyšetřovací vazbě, kde je v cele 45 lidí. (Po zasedání soudu 11. května převezli Pavlikovovou do vazební nemocnice “Matrosskaja tišina” – OVD-Info)
Já pořád nejsem schopná pochopit, jak je možné takhle zničit dítěti osud. Vzít jí vše, co pro ni bylo drahé. Chce se mi řvát, ale nevím kam. Dnes jsem seděla doma, plakala a přemýšlela – najít tak místo, kam chodí Vladimir Putin. Abych mu o téhle věci všechno řekla. Komu prospělo, že je tak skvělá dívenka ve vyšetřovací vazbě? Co ty děti udělaly takového, že je za to pošlou do vězení? Já prostě nechápu, jak náš stát s tím vším žije.
Zdroj: ovdinfo.org 29. 5. 2018
