Na našem webu může čtenář najít již více textů ruského opozičního poslance Dmitrije Gudkova. Například jeho poslední článek, ve kterém tvrdě kritizoval ruského premiéra za jeho výrok o penězích pro důchodce. Poslední text, jehož překlad vám přinášíme, je zamyšlením nad způsobem, kterým si chce současný Kreml udržet v zemi moc…
Hledá se vnitřní nepřítel
Prorokem na půl úvazku být nechci, ale nevšímat si očividného nedokážu. S každým dnem jasněji a jasněji vyvstává nový duchovní svorník, který pro nás připravují už k volbám v roce 2018.
Nejprve připomeneme ten předchozí, vojensko-teritoriální.
Neobjevím Ameriku, když řeknu, že se plán konfrontace s Ukrajinou neměl realizovat na počátku roku 2014, ale později. Nestalo by se tak to, co se stalo, totiž, že efekt z připojení Krymu a triumf “horníků a traktoristů” na Donbasu vyšuměl, a podpora pro státní moc by byla nesrovnatelně silnější. Jenže Majdan se odehrál pro kremelské mudrce zcela nečekaně, takže plány se musely urychleně překopat a v důsledku toho dnes, zrovna před volbami do Dumy, máme místo vítězoslavné televize hlady kručící lednice.
Takovou chybu už státní moc nebude mít chuť zopakovat. Ale co podniknout, když je “ukrajinská karta” obehraná a už i těm nejvěrnějším televizním divákům dochází, že růst cen nějak souvisí s geopolitikou?
Odpověď je jednoduchá: mobilizační karta už je vyčerpaná, vytáhněte jinou.
A jakou? Proberme si to společně. Že by dalším důvodem pro semknutí se kolem vedení státu mohla být nová válka, se mi tak úplně nezdá. Ani Bělorusko, ani Kazachstán, ani další postsovětské republiky se do role “chunty” nehodí z různých důvodů, z nichž ten hlavní je, že by to nebylo použito podruhé, ale už potřetí. Po Gruzii a Ukrajině by lid jen těžko stál o další krvavou válku a vzhledem k hrozbě dalších sankcí Rusko jednoduše neutáhne další “pomoc krajanům”.
V geopolitice jsme vůbec pro nejbližší dobu skončili: Sýrie je poslední pokus, pokus, který zjevně skončí jako propadák, protože ani jednoho ze zamýšlených cílů Rusko nakonec nedosáhlo. Rusy příliš nezajímá, kdo a koho tam bombarduje, ani změnit průběh tamější války všech proti všem zásadně nemůžeme, proto zbývá jen chrastění zbraněmi kdesi za horizontem: jakože, my jsme tady. Na mobilizační ideu, důvod pro vzedmutí ducha národa, se to vůbec nehodí.
Je tedy jasné i bez věštkyně, že pozdvihnout ducha bude třeba na úkor vnitřních zdrojů, to jest vnitřních nepřátel.
Za jejich pronásledování nás sice “zahraniční partneři” pokárají, ale o dost méně než za sousední zemi. Pojďme tedy hledat, komu by role vnitřního nepřítele seděla. Takového, aby se do něj dalo kopat bez obav a hlasitě, aby se dal hledat po domech a dvorech, veřejně soudit a nemilosrdně trestat. Aby nepřítel byl nebezpečný, zákeřný, nepředvídatelný, ale zároveň ještě i smyšlený. Nikdo přece nemá v úmyslu skutečně bojovat s terorismem: to vyžaduje sílu a zkušenosti, které byly už dávno vyměněny za 9 miliard rublů schovaných na půdě.
Nevím, koho byste do role vnitřního nepřítele navrhli vy, ale já už dlouho vidím v různých událostech zjevnou tendenci.
Můžete si třeba počítat na prstech.
Případ Pussy Riot: nejspíš první velká politická kauza současného Ruska. Vězni z Bolotné přišli až potom, první byly dívky zpívající v kostele. Hned nato se v trestním zákoníku objevil paragraf o “urážce citů věřících”.
Paragraf exotický, využívaný zřídka, ale nedávno zase vyplaval na povrch v případu “lovce Pokémonů” jekatěrinburgského blogera Ruslana Sokolovského.
Takže si ohneme první prst: je tu naznačen konflikt mezi světskou společností a církví, přičemž sympatie státní moci jsou na straně církve. Je jasné, že sám článek trestního zákoníku je nezákonný: právo nezná pojem “urážka citů”, není zvláštní skupina “věřících”. Za to je hned jasné, kdo má být podle tohoto článku souzen.
Tak dál. Podíváme se na poslední události. Dvě jmenování: ministryně školství – církevní historička, přičemž sama má k církevním kruhům blízko. K moci ji přivedl “Putinův zpovědník” Tichon (Ševkunov).
Zatím ministryně žádnou činnost nepředvedla, kromě pokusu zakázat odebírání vědeckých titulů za plagiátorství – ministerstvo školství navrhlo, aby odebrání titulů bylo možné jen z rozhodnutí soudu a na soud by se musela obrátit osoba, které byl text ukraden. Požadavek je nesplnitelný, ale ilustruje, co je možné od nové ministryně čekat.
Další prst. Jdeme dál.
Nová dětská ombudsmanka je žena – světice, hluboce svázaná s církví. Jestli věří na “paměť dělohy” (nevědecká teorie, že děti mohou získat geny nejen otce a matky, ale i předchozích partnerů v důsledku tzv. paměti dělohy- pozn) nebo ne, už není tak důležité.
Hlavní je, že ve své funkci bude služkou dvou pánů: občanské společnosti a církve – a sloužit věrněji bude podle všeho církvi. Odsud pramení důraz na patriotismus a nedůvěra k současné medicíně v podobě ultrazvuku a očkování. Jen připomenu, že ani oficiální církevní kruhy takové věci nepodporují.
Třetí prst.
Pokračujme. Zákony Jarovové: kromě faktického zničení telekomunikačního odvětví zakazují v Rusku i misionářskou činnost. Prvními oběťmi se stali představitelé křesťanských církví, které k Ruské pravoslavné církvi nepatří…
Další prst: proslulá diskuse o ženské obřízce a neméně proslulý protojerej Čaplin se svými zlepšovacími návrhy pro masové vraždy, které jsou, dle jeho mínění, Bohu libé.
A třešnička na dortu – nedávno Státní duma přijala, a prezident podepsal, zákon o zákazu pěstování GMO: brambory, které nechce jíst ani americký brouk, jsou neskutečně nebezpečné, stačí jen, aby prošly vaším zažívacím traktem, a americký brouk už nebude mít chuť ani na vás.
Všechna tato znamení doby se skládají do naprosto zřetelného obrazu. Jistě, ještě mu chybí barvy, je třeba domalovat některé detaily, ale objekt lidového hněvu je už znám. Tu je máme – ateisty, věřící jiných církví, vědce.
Že ještě nepáchne spáleným masem z náměstí? Ještě nedávno stávalo v Doněcku celičké letiště…
Samozřejmě, budoucnost zatím neexistuje a všechny tyto tendence se nakonec nemusí složit do státní koncepce a zůstanou tak jen jednotlivými excesy.
Ale k tomu, aby se vnitřními nepřáteli stali tihle chytráci s vysokým čelem, kteří se modlí nesprávně, nebo se dokonce nemodlí vůbec a přitom pěstují Bohu odporné GMO a po nocích ozařují naše děti satanským ultrazvukem – tak k tomu moc času potřeba není.
Policejní složka “E” se snadno přeorientuje z opozice na ty, co tajně po bytech pájí integrované obvody a za připomínky toho, že za Stalina byla církev vyrvána z kořenů, bude vězení; vždyť ministryně školství řekla, že za Stalina se církev obrodila. Jen připomenu, že úplně nedávno byl v Rusku vynesen rozsudek za falzifikaci dějin: občan v rozporu se zákonem tvrdil, že SSSR a Německo na začátku 2. světové války spolupracovaly. A žádné odkazy na učebnice ho nezachránily.
Tak co se vám nezdá na takovém vnitřním nepříteli? Menšina, lidu vzdálená, obrýlená a s klobouky, inteligence: v každé pořádné diktatuře jsou první na řadě.
A někde úplně na krajíčku prezidentova stolu už leží zpráva “O obnovení monarchie v Rusku”. Nežertuji: toto téma se pravidelně probírá v kruhu politických technologů a vždy bylo v záloze pro krajní případ.
Dmitrij Gudkov
Zdroj: mk.ru 13. 9. 2016
