Photo (c) Fred Dunn (CC-BY-NC)
V polovině ledna se do Ruska vrátil Alexej Navalnyj, který přežil otravu bojovou látkou z rodiny novičoků nařízenou Kremlem a byl léčen v Německu. Po jeho následném protiprávním zatčení na moskevském letišti vyšly do ulic desítky tisíc lidí po celém Rusku 23. a 31. ledna. Represivní složky zatkly více než 11 000 demonstrantů, fyzicky a morálně je mučily a nakonec na 1000 lidí uvrhly bez dodržení podmínek stanovených zákonem do lágru pro ilegální migranty ve vsi Sacharovo u Moskvy. Telegram kanál Avtozak Live přináší svědectví jednoho ze zatčených.
Tento dopis zveřejnila sestra zadrženého Ivana Kondratěnka. Dnes má narozeniny. Ivan byl zadržen za účast na mítinku na podporu Navalného.
“Nejsem politik, ani novinář. Za mě se nepostaví redakce, neroznesou mé myšlenky do všech domů, žádná komunita se mě nezastane. Jsem obyčejný člověk. Bojím se. Je děsivé být tady. Je těžké promluvit. Protože mě mohou jednoduše vzít a zavřít. Bojím se, že sám sebe pošpiním při mučení. Bojím se, že mě obviní z toho, co jsem neprovedl. Bojím se, že mě zavraždí na mostě v centru města. Bojím se, že se neovládnu a po policistovi, který láme dětem ruce, dospělým nohy, láme lidem život, hodím kelímek. Bojím se ruských soudů, ve kterých není spravedlnost, bojím se vlády, která nezná lidskost, bojím se žít v zemi, ve které není naděje na důstojnou budoucnost. Toho všeho se bojím.
Bojím se a je občas neúnosné žít v tomto světě. Protože nechápu jeho krutosti. Nemohu žít tak, jak teď žijeme. Když násilí je pravidlem. Když bezpráví je pravidlem. Když mlčení a nezájem je pravidlem. Už nemohu být lhostejný. Už nemohu žít ve strachu. Jinak budou všechny moje ideály lživé. Ať mě třeba ukřižují, ale svobody se nevzdám.
Tento svět je pro všechny lidi, ne jen pro vyvolené. Jak se opovažují určovat, jak máme žít? V co máme věřit a koho milovat? Jak se opovažují přikazovat nám, posílat nás bojovat pro jejich zisk, jak se opovažují brát naše peníze a nechat nás napospas v době moru. Jak se opovažují pokácet naše stromy, jak se opovažují zavírat nevinné, jak se opovažují mlátit ženy do břicha? Jak se opovažují?
Žádný zázrak se nestane. Nikdo, kromě nás, nám nedá svobodu a práva, spravedlnost a rovnost. Nejme první, kdo se střetl s nespravedlností, a bojím se, že ani poslední. Je nás tady málo, a jsme rozdělení. Jsme vyděšení a potlačení. Ale někdo musí bojovat za spravedlnost, v zájmu toho, aby děti nevyhořely otcům před očima. Někdo musí bojovat za práva, aby staříkům nebrali i to poslední. A všichni dohromady. Vyžaduje to od nás urputnou odvahu dnes, i každý další den. Jeden za všechny…”
Zdroj: Telegram, kanál Avtozak Live, únor 2021
