Odkud se v Surgutě vzali islamisté a co to má společného s FSB?
19. srpna v Surgutu, největším městě Chanty-mansijského autonomního okruhu, devatenáctiletý Artur Gadžijev nejdřív založil požár v obchodním centru a pak zaútočil na procházející sekerou a noži. Odneslo to sedm lidí, k útoku se přihlásil tzv. Islámský stát (organizace zveřejnila i video, ve kterém Gadžijev přísahá IS věrnost), nicméně představitelé státní moci odmítají útok označit za terorismus a federální kanály událost ignorovaly.
Korespondent “Meduzy” Jevgenij Berg hovořil s Igorem Bobrovem, žijícím v současnosti v USA, odborníkem na náboženský extremismus zabývajícím se řadu let problematikou národností a prevencí extrémismu v Tjumeňské oblasti, o tom, odkud se na severu Sibiře berou radikálové a v čem jsou specifika mezinárodnostních vztahů v regionu.
Napsal jste na svém Facebooku, že to, co se odehrálo v Surgutu, je určitě teroristický akt. Můžete tato slova něčím podložit?
Očití svědci popsali sdělovacím prostředkům, že mladý muž si oběti vybíral. Nedokázal zabít muže s dítětem. Očividně nedokázal zabít dítě – a jeho otce, který byl s ním. To mluví o tom, že ten člověk byl přece jen příčetný. Navíc se podle všeho snažil skrýt, že? Nebyl to jen nějaký idiot, co šel na smrt. Myslím, že i atrapa výbušniny byla udělaná tak, aby mohl vydržet déle v akci – protože lidé se bojí výbušnin na opasku kohokoliv.
A navíc byl tento mladý muž původem z Dagestánu a soudě dle příjmení by mohl být Lezgem (národnostní menšina v Dagestánu a Ázerbájdžánu – pozn. překl.). A s Lezgy je to vůbec dost problematické. Mnozí z nich jsou dost radikální, usilují o vytvoření samostatného lezginského státu a obviňují ázerbájdžánskou vládu z pronásledování Lezgů. Vím, že dokonce i u nás, v Tjumeňské oblasti, se místní Lezgové nejednou pokoušeli přijímat nějaké deklarace a vystupovali s ostrými prohlášeními ve vztahu k Ázerbájdžánu. Domlouvalo se jim, aby byly zdrženliví a nezatahovali mezinárodní vztahy do situace v Tjumeňské oblasti.
I v Tjumeňské oblasti, i v Chanty-mansijském okruhu jsou Lezgové vidět v prostředí islamistických radikálů. Lidé spojení s různými lezginskými džamaaty vyjížděli nejednou, pokud je mi známo, do oblastí, kde je aktivní tzv. IS, a na Severní Kavkaz.
Všechny tyto skutečnosti hovoří o tom, že mladý muž konal vědomě a podle všeho byl pod vlivem radikálních forem islámu.
Proč se to stalo zrovna v Surgutu? Je to spojeno s politikou ve sféře mezinárodních vztahů?
Ve skutečnosti je Chanty-mansijský autonomní okruh z hlediska národnostní politiky a mezinárodních vztahů velmi složitý region. A vedení tohoto regionu tuto politiku provádí z mého pohledu ne vždy adekvátně.
Surgut je problematickým územím už dlouhou dobu. Po pravdě se mnoho měst a sídel Chanty-mansijsku nachází ve stavu napjaté frustrace, ve stavu, kdy může dojít k výbuchu. V roce 2014 se právě v Surgutu odehrávaly hromadné bitky mezi ruskou a muslimskou mládeží. Už dávno ve městě působí různé menší ruské nacionalistické organizace. Například “Sovesť” (Svědomí). Poměrně svérázná organizace, jeden z jejích lídrů se momentálně nachází v Bělorusku, protože je podezřelý z vyděračství. Takoví nacionalisté-populisté. Myslím, že dokonce spolupracovali s komunisty proti Jednotnému Rusku při předposledních parlamentních volbách.
Kromě toho byly v tomto regionu vždy problémy s migranty – a to včetně lidí ze Severního Kavkazu a střední Asie. Tito lidé tam pak žijí v nekomfortních podmínkách. Jsou dezorientováni, nemají nezbytné sociálně-kulturní vztahy, aby si tam mohli nějak zařídit živobytí. Přitom městská mládež také postrádá řadu společenských návyků, zato má hodně tužeb a je nespokojená. A periodicky na sebe tito lidé naráželi v místech, kde se popíjí, a na sportovních utkáních, docházelo ke rvačkám s použitím seker, nožů a jiných zbraní a ty bitky byly poměrně masové.
A navíc, na sever samozřejmě vždy utíkali lidé z bojových zón, aby si odpočinuli nebo se tam ztratili. Chodí tam do mešit, vedou diskuse, šíří názory – saláfismus. Mládež si osvojuje saláfistické chápání Koránu, k tomu se přidává nesouhlas s vládnoucí mocí, která, někdy skutečně a někdy jen podle jejich názoru, islám utlačuje. Odsud pramení myšlenky na džihád, válku proti nevěřícím, kteří utlačují muslimy.
A přijíždí do Chanty-mansijsku mnoho lidí z válečných zón? Je to nějaké specifikum tohoto regionu?
Jde o desítky lidí. Nikoli o tisíce. Přijíždějí sem, protože sem migrovali ze střední Asie a Kavkazu už v sovětských dobách. Přijížděli často na “šabašku” – stavební práce v letním období. V regionu je práce, jsou tu krajané ze známých měst nebo aulů, kteří mohou pomoci. A obecně se ví, že se tam dá žít.
A navíc se tam dá “zmizet”. Co je vlastně Chanty-mansijský okruh? Města a vesnice rozházené na velkém území, často od sebe velmi vzdálené. Jamal je ještě větší. Pokud přijedete a moc se neprojevujete, tak můžete vypadnout ze zorného pole policie a pracovníků státní bezpečnosti, tím spíš že těchto pracovníků není v regionu až tak moc.
Připomněl jste nátlak státní moci na islám. V čem se to projevuje?
V Chanty-mansijském okruhu byl dávno, od dob Alexandra Filippenka, předchozího gubernátora (byl ve funkci od roku 1996 do roku 2010), řekněme “kulturologický” přístup k lidem. Rusové mají být pravoslavní. A Tataři muslimové, ale to musí být jen ten správný islám. Asi tak – do čeho se lidé narodili, tak takoví musí být. A se všemi “nesprávnými” lidmi se tam snažili bojovat. S protestanty – protože je to přeneseno že Západu. Se Svědky Jehovovými, se scientology také. A u muslimů se celou dobu snažili zjistit, kteří z nich jsou ti správní, kteří ne, míchali se do religiózních sporů. Ale jaké spory? Jak složit nohy, jak sepnout ruce při modlitbě, jaké je pořadí modliteb. Do toho státním orgánům absolutně nic není.
Jak se vměšovali? Chodili na namáz?
Je možné přijít na namáz nebo reagovat na udání konkurentů. Přijde takzvaný tradiční imám a říká – nebo napíše dopis, četl jsem takové dopisy nejednou: je tu takový imám, je špatný, zabývá se “mahhábismem”. Takže ten člověk ani neví, jak se slovo wahhábismus píše, ale ví, že je to něco strašného. Ale stejně je potřeba reagovat. Jak jednou dopis přišel, tak se tam musí jít, podívat se, promluvit si. Někdo říká: “Vyřešte si to sami. Máte Korán, tak si ho přečtěte a vyřešte si to.” Jiní zase říkají: “Tak to ne. Přijeli jste sem, na toto území. Modlete se tak, jak se to tady sluší.” Lidé u nás se rádi vměšují do cizích věcí. Přečetli si v příručkách, že se to tak má dělat – tak se to tak musí dělat.
V jiných regionech se to neděje?
V Tjumeňské oblasti je to lepší (Chanty-mansijský a Jamalo-něnecký autonomní okruhy patří formálně do Tjumeňské oblasti, ve skutečnosti ale Tjumeňskou oblast tvoří tři samostatné regiony). Ve státních orgánech tam bylo více vzdělaných lidí. I když situace se samozřejmě mění, a to i kvůli nátlaku z FSB. V Jugře (jiný název pro Chanty-mansijský autonomní okruh – pozn. překl.) se pod nátlakem FSB taky snaží zavádět tradiční islám.
Ale k čemu to FSB potřebuje?
To zjistíte na konci 21. století. Až budou uvolněny dokumenty, vědci vyslechnou účastníky. Ve skutečnosti hlavní nátlak na věřící v naší zemi provádějí orgány státní bezpečnosti. V nich podle mého některým přeskočilo a ujíždějí na xenofobii, na strachu z cizinců. Snaží se kontrolovat všechny a všechno, včetně provádění rituálu bohoslužeb.
Nakonec už tu máme i trestní řízení, kde soudili protestanty za to, že vzývají sestoupení Ducha svatého. Ale když se vměšujeme do religiózních sporů věřících, situaci zhoršujeme. Mícháme se do toho, co z hlediska víry řeší jen bůh.
V této politice se pokračuje i teď?
Ano, pokračuje. Navíc jsou hodně tvrdí i v OMONu. V roce 2013 vtrhli do nějaké kavárny, prověřovali papíry a navíc donutili Tádžiky, aby si oholili plnovous – protože si mysleli, že plnovous je wahhábistický. V té době napsali Lezgové otevřený dopis (všimněte si, že jde zase o Lezgy), ve kterém se mluvilo o tom, že se uskutečňuje nátlak na muslimy, že lidé nejsou přijímáni do práce, nebo naopak jsou z ní vyhazováni kvůli národnosti a tak dále. A zodpovědným za to byl podle nich současný gubernátor Chanty-mansijského autonomního okruhu Komarov.
A takové drobnosti se tam odehrávaly vždycky. I když, co to znamená – “drobnosti”? Desítky lidí, kteří se tak či onak cítili ponižováni. Přicházeli, vyprávěli o tom v mešitách, objevovalo se to v hromadných sdělovacích prostředcích, mluvilo se o tom. A nakonec to přispělo ke koncepci džihádu.
Copak se v jiných regionech země nic takového neděje – když odhlédneme od Tjumeňské oblasti?
V Tatarstánu. V Baškirsku. Všechny tyto problémy – vměšování do dogmatických otázek islámu, sesazování “špatných” imámů a jejich výměna za správné – existují po celém Rusku.
Ale k výbuchu došlo jen v Surgutu.
Ale ne, i na jiných místech už se střílelo a vybuchovalo. Neznáme celkovou statistiku. Orgány státní moci a trestněprávní orgány neinformují o všech činech, které jsou ve skutečnosti terorismem. Končí ve statistikách jako trestné činy obecného charakteru, nebo se do nich nedostanou vůbec. V Surgutu prostě obyvatelstvo zachvátila panika. A to mluví o tom, že tam existuje frustrační napětí.
Ale ve skutečnosti se do sdělovacích prostředků dostává dost informací. V samotném Chanty-mansijském okruhu byly pokusy o odpálení mešity (alespoň tak o tom informovaly trestněprávní orgány). Pak vybuchlo auto se známým salafistickým kazatelem a jeho přáteli. Prostě vybuchl a konec. Takže je tu mnoho věcí, které ukazují na to, že probíhá jakási vleklá válka.
Pořádal jste v ChMAO semináře o prevenci proti terorismu. O čem konkrétně?
V prvé řadě jsme hovořili o tom, že je nutné lidi vyvést z konfliktu. To jest úkol není represe, ale reintegrace, navrácení lidí do normálních vztahů. Poskytli jsme určité algoritmy činnosti. Někdy jsme uklidňovali komunikaci. Například v Nižněvartovsku jsme dávali do pořádku vzájemné vztahy mezi místním imámem, islámskými aktivisty a policisty. A podařilo se nám to. Zrovna to bylo v době amerického filmu “Nevinnost muslimů”. V nižněvartovské mešitě spálili americkou vlajku, bylo tu několik kázání adresovaných všem káfirům, nejen Američanům.
Imám nejdřív řekl, že byl nemocný a nebyl u toho přítomen. Ukázali jsme mu video a tak řekl: “Tak jsem tam zjevně byl.” A pak se rozpovídal, mluvil o tom, že mají problémy, že dívkám zakazují nošení hidžábu a že jsou všichni nespokojení. Protože z hlediska islámu je to hřích. V islámu musí dívka, která dosáhla pohlavní zralosti, nosit hidžáb. Jinak se dostane do pekla. My nechápeme, že občas si pleteme obyčeje a předpisy. Když člověka nutíme cokoli dělat, ve skutečnosti ho stavíme před výběr mezi vírou a konformizmem. A pokud je člověk věřící, tak ho postrkujeme do pekla. V jeho chápání, samozřejmě, já sám jsem ateista.
Mluvili jsme o tom, jak svět vidí ostatní lidé. Snažili jsme se jim ukázat světy těch druhých a jak v těchto světech najít to, co nás spojuje.
Podařilo se to?
Na nějakou dobu ano. Ale v posledních několika letech bylo mnoho pracovníků místních úřadů, kteří v tomto směru pracovali, odvoláno. Konkrétně v Surgutu a v Nižněvartovsku.
Proč?
Pokud vím, tak kvůli zbytečným konfliktům s nadřízenými. Dělá se teď negativní výběr – nabírají se lidé, kteří budou loajální. Tito loajální lidé nejsou vždy specialisté a vstupují pak do konfliktů s profesionály, kteří říkají: “Takhle postupovat nesmíme.” A místo odpovědi pak pořvávají: “Nemávej mi tady Ústavou. Pravoslaví je u nás hlavní náboženství.” Tohle mi řekl jeden vedoucí, když jsem mu řekl, co by měli být povinni dělat státní zaměstnanci podle zákonů Ruské federace, nikoli podle svých vlastních představ.
A navíc si musíme uvědomit, že proběhl ten nejhorší výběr mezi pracovníky orgánů státní bezpečnosti. Vím, že zrovna na jihu Tjumeňské oblasti odešlo několik zaměstnanců, kteří vesměs produktivně pracovali a starali se o religiózní sféru, a pak nastal bordel.
Kdy odešli?
U FSB proběhla změna sestavy, když přišel Vadim Pjatiletov (velitel regionálního velitelství FSB Tjumeňské oblasti), který je v současnosti na dovolené s následným odvoláním. Poté, co se zjistilo, že jeho spolupracovníci pracovali jako nájemní vrazi a zabili značné množství lidí. Když nastoupil, sestava zaměstnanců se změnila. Odcházeli lidé, kteří tam už nechtěli pracovat. Někteří odešli, protože neměli výsledky. Říkali: “Nepotřebujeme trestní řízení. Potřebujeme, aby se člověk vrátil zpátky do normálního života. K čemu je dobré posílat je do vězení?”
Souviselo to nějak s chováním regionálních státních orgánů?
To nevím. Vedoucí jsou despotové, lidé, kterým jde o pokračování kariéry a nestojí o zbytečné složitosti. Víte, v roce 2015 jsem najednou dostal informaci, že od nás, z Tjumeňské oblasti, odjíždějí lidé bojovat k IS. Šlo o několik desítek lidí. Mluvil jsem s lidmi, dostal jsem se k nějaké elektronické poště. Připravil jsem pro svého vedoucího odpovídající zprávu a ten mi řekl: “Co to má být? Nic takového tady není. Proč mi nosíš takové nesmysly?” Nakonec jsem přizval FSB a ti mi řekli: “No ano, akorát je problém v tom, že nejde o pár desítek lidí, ale tak stovku.”
Prostě lidé někdy nechtějí vědět, že je všechno špatně, protože oni přece pracují, makají, že? Vědí, že některé nepříjemné věci se dějí jednoduše proto, že všechno kontrolovat nemůžou. Ale je nutné včas reagovat a neustále situaci monitorovat.
Po pravdě nejvíce negativní vliv má federální centrum. To si žádá lži. To ono vyžaduje nátlak na aktivisty politické i náboženské. Jde o činy prezidentské administrativy a FSB. Tihle hoši budovali a vybudovali v Rusku znovu totalitní režim, a proto požadovali, aby se všichni srovnali do latě. A aby všude pracovali jen ti správní hoši. Jsou přesvědčeni, že když budou mít všude svoje lidi, tak budou všechno kontrolovat. Ale většinou to tak nebývá. Za správnými hochy už nikdo nechodí, protože ti neřeší problémy lidí, ale řeší jen problémy administrativy. A všechno se přesunuje do nelegální sféry, do podzemí v negativním smyslu.
Vy sám jste se v určitou chvíli rozhodl odejít. Co se stalo?
Poprvé jsem odešel v roce 2011. Byl jsem tehdy vedoucím odboru pro náboženské otázky ve vládě Tjumeňské oblasti. Odešel jsem, protože jsem pochopil, že o infarkt ve 45 letech, kvůli práci s člověkem, který je, mírně řečeno, nevzdělaný a situaci jen zhoršuje, opravdu nestojím. Stěžovat si na něj vedení oblasti mi připadalo hloupé. Tak když ho tak potřebujete, tak ať si pracuje.
Pak mě požádali o návrat a já se tedy vrátil do funkce zástupce dotyčného člověka. A pracoval jsem do té doby, než se na mě začala valit nejrůznější udání, že jsem pátá kolona, že jsem nepřítel lidu, že kryju tu wahhábisty, tu nepravoslavné křesťany, beru peníze od protestantů, nebo od židů. Prokuratura se pokoušela čtyřikrát začít s trestním řízením, ale pořád se to nedařilo. Tak jsem si řekl: Mám to zapotřebí? A rozhodl jsem se odejít. A pak mi došlo, že práci už neseženu. Že budu muset odjet ze země.
Čím se teď zabýváte?
Jsem nezávislý vyšetřovatel. Mám několik projektů, které zůstaly v Rusku a jsou spojeny právě s islámem a ještě s jinými záležitostmi. A pracuji tady. Tedy nepracuji, ale píšu články pro místní noviny. Zatím rusky.
Problémy islámu v USA se zatím nezabýváte?
Na to je ještě brzy. Nejdřív si musím všechno prostudovat, jsem tu přece jen krátce. Až se naučím jazyk, rozkoukám se – pak ano, pak se k tomu vrátíme.
zdroj: meduza.io
