Přinášíme překlad textu Jana Poljanského, který vyšel na serveru zen.yandex 1. 3. 2018.
Jan Poljanskij: Je načase zdrhnout (rozloučení s Navalným)
Buď zdráv, Navalnyj! Zdravím všechny, kteří fandí Navalnému. Tohle je hodně zvláštní příspěvek, ve kterém se chci rozloučit s Navalným, dokud je ještě živ, abych neříkal studenému beztvarému kameni to, co jsem měl říci živému člověku.
Za nulté: Tento článek je napsán jako rozlučka s tebou, Alexeji.
Upřímně ti přeji sto let života, zároveň ale chápu, že hodinový příjem chatového družstva Ozero (Jezero) bohatě stačí na to, aby tři čečenští zabijáci přijeli první třídou a postarali se o všechny lídry ruské opozice, a následně vyzbyde i na odstranění těch třech čečenských zabijáků dalšími třemi čečenskými zabijáky a ještě zůstanou nějaké peníze pro soudce, aby odložili všechny náhodně otevřené případy v této věci pro nedostatek důkazů.
Oni okrádají stát o desítky milionů dolarů denně a ty je připravuješ o výlety na zahraniční chaty. Logika těchto lidí je prostá – koupit, nebo zabít. A to, že žiješ a pokračuješ ve vyšetřování, se logicky musí jevit tak nepochopitelné, jako velryba vznášející se na nebi. Tvoje existence je v rozporu s veškerým ruským mnohasetletým paradigmatem.
Zaprvé: Alexeji, ty jsi jediný politik tohoto státu.
Není nutné mít tě rád, jsi ale jediný, koho lze ve 21. století v Rusku nazvat politikem. Je jedno jestli dobrý nebo špatný, jsi ale jediný, komu opravdu záleží na mínění voličů. Jsi jediný, komu záleží na změnách.
Jediný ze 140 miliónů, což je vážně celkem síla. Jsi nejlepší a neopakovatelný, a to nemyslím vůbec ironicky.
Na druhou stranu, pokud vám doktor po vyšetření řekne, že je ve vašem těle jen jediný orgán zdravý a všechny ostatní jsou na kaši, nejspíš umřete dřív, než tu větu dokončí.
Takže, Navalnyj, ty jsi jediný zdravý orgán ve zcela nemocné zemi. Jeden vojín v poli, nebo žádný vojín v poli, to už není rozdíl. Jsi živé srdce v mrtvém těle. Zlatý zub v ústech malomocného.
Tento článek jsem napsal, protože nechci později říkat, že Navalnyj byl srdcem, chci říct teď, že Navalnyj je srdce politického dění nyní.
Zadruhé: Alexeji, tahle země si tě nezaslouží.
Půl života žiji ve Francii. Jestliže bys vynaložil polovinu těch samých sil, které jsi vynaložil na Rusko, ve Francii bys byl jedním z nejlepších premiérů v dějinách.
Energie, kterou jsi vynaložil na Rusko, by stačila pohánět všechny ruské nákladní vlaky desítky let. Co jsi za to získal? Pustili tě do zahraničí vyléčit si oči a odpočinout si na Rujáně.
Děláš úžasně dobré věci na šíleném místě.
Alexeji, většina této země vážně sní o tom, že tě poníží, zahubí, nebo zabije. Když tě zítra nějaký plešatý kubáňský kozák s hrudí plnou pochybných metálů čistě z “osobní nenávisti” upraví kovovou tyčí v tmavém průchodu do stavu Schumachera, nikdo se nebude divit.
Všude pak bude plno fotografií tohohle kozáka s nárameníky FSB, jak popíjí s bandou Sergeje Capka, budou ho zvát do talkshow, kde bude vyprávět, jak zachránil zemi před vojáky NATO, pak ho posadí do cely k Serdjukovovi a Vasiljevové, ale odhalit tuhle kauzu už nebude mít kdo, protože v tvém štábu jsou skvělí lidé, ale bez tebe a tvého nasazení, a to i včetně Volkova, bohužel, nedokáží nic…
V ten den samozřejmě vyjde do ulic Moskvy truchlit nejméně 80 000 lidí (1/190 obyvatel Moskvy).
Za tři roky přijde na vzpomínkovou akci až 7000 lidí, stejně jako jich dnes přišlo vzpomenout na Němcova. Tak jistě, že všichni ti dobří lidé budou skutečně hluboce znepokojeni tvým osudem.
Ale po pravdě, vážně po Němcovovi, Litviněnkovi, Politkovské, Berezovském, Magnitském a dalších desítkách mrtvých ještě někoho v Rusku překvapí, když na ten seznam přidají i Navalného?
86 % obyvatel téhle země řekne “sám si koledoval, neměl do toho strkat nos,” a dají si další pivo. Kremloboti ihned najdou ukrajinskou stopu, profilové fotky se na týden potáhnou černým florem, v USA pojmenují ulici a vytvoří Navalného seznam, tak co tam máme dál…
Já jsem napsal dopis přátelům a rodičům pro případ, že bych nečekaně zahynul a nemohl bych jim říct, co je třeba. Udělals to taky?
Za třetí: Kdo za tebou stojí? Kolik jich je? Je vás málo, zatímco proti tobě stojí davy.
Chápu, že o 86 % nerad mluvíš, jako politik o tom vůbec mluvit nesmíš, ale i když zavřeš oči sebepevněji, tak ti lidé nikam nezmizí.
86 % slušnorusů, to je 120 milionů lidí a ti z téhle země nikam nezmizí, to je v podstatě hlavní prokletí této země – nevolnictví usazené v genech.
Mentalita nevolníků. No ano, znám ten příklad se Severní a Jižní Koreou, ale dnes tu je slušnorusů 86 %. Jediné, co můžeš udělat, je “přeprogramovat” je na “nového cara”, jinak fungovat nebudou.
Co? Říkáš, že to číslo nám vnucují média? Pak to tedy posoudíme podle činů. Kolik jsi viděl demonstrací proti válce v Sýrii?
A kolik mítinků proti zfalšovaným výsledkům voleb do Státní dumy? Nebo dřív – kolik demonstrací proti válce s Ukrajinou a anexi Krymu?
A kde jsou demonstrace proti neustálým lžím v médiích? Kde jsou protesty proti pětiletému zmrazení penzijních fondů a seškrtání rozpočtu na zdravotnictví o jednu třetinu?
Všechno to sečti a znásob pro lepší názornost desetkrát… Dost malé číslo v porovnání s těmi 140 000 000, že?
Vychází to ne 86 %, ale dokonce 99 %. Zkusíme to jinak, vezmeme něco, co se dá sledovat jednoduše. Nemám na mysli osobní veřejný protest – to je v dnešním Rusku smrtelně nebezpečné.
Demonstrace také může skončit soudním řízením a pobytem za mřížemi. A ani sdílení v síti Vkontakte není méně nebezpečné, v dnešním smutném Rusku hrozí vězení na tvrdo i za sdílení.
Je to lajk, anonymní lajk, a i když vás předvolají na FSB, dá se říct, že jste se prostě jen uklikl. Přesunout myš o sedm centimetrů a stisknout “palec nahoru” pod videem, stačí na to méně než vteřina…
Vezmeme tvoje nejtvrdší video. Neříkejte mu Dimon, samozřejmě, 26 393 947 shlédnutí za rok.
Takže, říkali jsme 86 %? Tvoje video NEVIDĚLO právě oněch 86 % (ať nežeru, řekněme 81 %) obyvatel Ruska, kteří v politickém životě jednoduše neexistují, kteří si jen po staletí demokratickým mlčením pro sebe vybírají cara.
A ten nejjednodušší, primitivní, anonymní čin – lajk – udělilo pouhých 768 000 lidí, z toho 2 jsou ode mě, lajknul jsem to video ze tří účtů.
PŮL PROCENTA OBYVATEL RUSKA!
Výše jsem se tě ptal, kdo stojí za tebou? S tebou je půl procenta nejrozumnějších, nejaktivnějších, nejspravedlivějších, těch mému srdci nejdražších Rusů, kteří by mohli změnit ne jednu zemi, ale celý svět, kdyby každý z nich neměl k nohám připoutány dvě stovky slušnoruských koulí. Zlaté srdce Ruska, inteligence, nejlepší mládež…
Na jednoho, kdo je připraven ne stát na náměstí, ale dát alespoň za sebe lajk, připadá DVĚ STĚ LIDÍ, kteří upřímně žádné změny nechtějí, a jsou se vším spokojeni.
Když řekl, že vdovy po námořnících z ponorky Kursk jsou dolarový šlapky, nevzrušilo mě to – na ponorce nikdo z rodiny nedělá.
Když otrávil plynem diváky muzikálu Nord-Ost, pomyslel jsem si: co máte co trajdat po divadlech.
Když střílel z tanků na děti Beslanu, podporoval jsem boj proti terorismu.
Když zavřel do vězení obviněné 6. května, chápal jsem, že veškerá moc je od boha.
Když poslal buldozery na stánky a krámky trhovců v Moskvě, souhlasil jsem – konečně to trhovcům a spekulantům spočítali.
Když začali stávkovat řidiči kamionů, podporoval jsem systém Platon – když jsi schrastil zboží na tahač i přívěs, zaplať, ty parchante, že ho můžeš převézt.
Teď budou vystěhovávat Moskvany z centra Moskvy, hlasuju oběma rukama pro. A odvezte je co nejdál – nejlíp až k nám, do Mouchyserougradu.
A nevyprávějte mi tu starou povídačku – když přišli pro Židy…
Za prvé, nejsem Žid, za druhé – nikdo na mě není zvědavý a vzít mi není co – ani byt, ani práci, ani syna námořníka, ani tahač, ani prodejní stánek, ani to hovno.
Já jsem sůl země, já jsem elektorát. Jen díky mně se Rusko drží.
Já jsem, doprdele, to vosumdesátý šestý procento.
Alexandr Bakum
Kdybychom spolu mluvili v živém vysílání, už bys byl v pasti a já bych nervózně poklepával nohou a čekal, co řekneš, co…
Nechci ti házet klacky pod nohy a řeknu to sám: Revoluci přece může udělat i jedno procento obyvatelstva.
Skutečně?
Ne, Alexeji, tohle nikdy neříkej a zakaž to i svým lidem. Revoluci může udělat jen většina obyvatelstva. Jinak to nebude revoluce, ale převrat, a veškeré revoluční vzepětí půjde na nejrůznější represe vůči těm, kteří naprosto upřímně řeknou – ale já jsem nechtěl revoluci, já jsem pro tebe nehlasoval, dej mi pokoj s těmi svými změnami, neměl jsem Putina rád, ale tebe nemám rád taky.
Úspěšné mohou být jen lidové revoluce, vyburcuj aspoň 30 % a změníš zemi. Ale zatím jsme i jen na ten lajk vyburcovali 0,5 % lidí (ano, řekl jsem my, utratil jsem na propagaci videa Neříkejte mu Dimon na Facebooku 25 € aj.).
Nepochybuji, že o revoluci 1 % nebudeš vůbec mluvit, nikdo nestojí o převrat 1 % s námořníky, kulomety a deportací eserů (eser – člen Strany socialistů-revolucionářů v Rusku v roce 1917, pozn. př.) a slušnorusů.
Ale pak, bez krajních řešení, se zas dostáváme k tomu, že je třeba dlouho a úporně po desetiletí pracovat na rozbití současné moci jen proto, abychom dostali možnost pracovat se státem další desítky let.
Alexeji, už jsme čtyřicátníci, už jsme blíž důchodu než maturitě. Jaká je šance, že na vlastní oči uvidíme překrásné Rusko budoucnosti?
Jistota je v tom, že po třiceti letech neustálého úsilí o změnu Ruska začne Rusko možná nakonec žít tak, jako žila Kanada – před třiceti lety.
Takže během našeho života nejspíš neuvidíme žádné pozitivní změny, ten boj odkážeme dětem. Skvělé dědictví, čert to vem…
Za čtvrté: zdrháme z Ruska. Utíkáme po stovkách tisíc ročně.
Jak jsem řekl výše – je třeba desetiletí bojů k tomu, aby Rusko dospělo k takové životní úrovni, jakou měly rozvinuté země před desetiletími.
Přitom už dokonce Polsko – devět set kilometrů na západ od Moskvy – přímo teď žije tak, jak Rusko nebude žít ani v roce 2030
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Seznam_států_světa_podle_indexu_lidského_rozvoje
Rusko je v seznamu zemí světa na čestném 50. místě, pět desítek zemí žije podle objektivních prověřovaných ukazatelů lépe než Rusko: Černá Hora, Bahrajn, Litva, Chile, Slovensko, Portugalsko, Řecko… Ano, dokonce i tyhle země jsou na tom líp.
Je normální slibovat lidem desetiletí boje, aby dostali to, co se teď odehrává v desítkách normálních zemí, kam se dá přestěhovat v horizontu půl roku?
Tak já vím, že se ti to nelíbí, ani mně by se to nelíbilo. Ale jakou máš volbu?
Sám víš, že tři čtvrtiny účastníků tvých demonstrací přemýšlejí o emigraci jako o zcela reálném řešení všech problémů, o kterých mluvíš.
Každý rok z Ruska emigrují stovky tisíc lidí, “putinská emigrační vlna” je naprostá realita, která vyčerpává Rusko a v první řadě tvoje hnutí.
Pro emigraci potřebuješ rozum, aktivitu, podnikavost, pochopení situace, předvídavost. Z Ruska za normálním životem utíká právě těch 0,5 % tvých lidí.
Z jedné strany Skylla obludného režimu odchytává tvé straníky do antonů a vězeňských táborů, z druhé strany je Charybda láká do útulného doupěte sytého a spokojeného života.
Kdybych byl politikem v Rusku, začínaly by mé projevy vždy stejně:
Emigrujte, pokud chcete spokojený život, já vám ho slíbit nemůžu, slíbit vám mohu jen roky bojů a léta utrpení. A odměnou za tuto bitvu pro vás bude jen šance na lidský život vašich dětí.
Tohle bych řekl, kdybych byl čestným politikem. Chápu, proč to neříkáš. Protože se tě na to neptají. A pak, politik je z popisu své práce nucen říkat to, co se líbí voličům, ne pravdu, to není výtka.
Tahle emigrace zachraňuje Rusko před občanskou válkou, kdyby nebyly otevřené hranice (to je to jediné, za co můžeme Putinovi poděkovat), změnily by se ty stovky tisíc lidí ročně na nové “rudé” a “bílé”.
Pravda je pro nás příliš nebezpečná.
Doufám, že tohle malé rýpnutí tě udělá silnějšího a moudřejšího.
Za páté: tak to vypadá, že já pracuju pro Kreml?
Co to tady meleš, zeptá se čtenář, vždyť sám podporuješ Navalného, proč mu kradeš podporu, platí tě Kreml, nebo co?
Ne, moje tajemství je v tom, že nejsem politik, jsem obyčejný člověk, který nemá ani místo na žebříčku popularity, ani lajky, ani cíle, ani závazky, proto nemusím mluvit o tom, co se ode mě čeká, ale o tom, co považuji za důležité.
Neriskuju, že ztratím politický kapitál, ani podporu “pravého, nebo levého tábora”, říkám to, co musí říct člověk, který svému lidu přeje dobro, ne to, co musí říct politik, který si přeje vyburcovat povstání svého lidu.
To, s čím není možné polemizovat:
Každý je povinen žít tam, kde se mu žít líbí. Protože člověk, který miluje zemi, kde žije, je pro tuto zemi to nejlepší.
Vlast – to je parazitický program mozku, podle kterého jsi povinen s radostí obětovat své zájmy pro zájmy toho, kdo ti ten program do mozku vložil. A klidně i “za kamarády” položit život.
Stát je nástroj vytvořený lidmi, aby se lidem žilo lehčeji, pokud nástroj svou úlohu nezvládá, opraví se, nebo vymění. Jak ho opravit, neví nikdo už čtvrt století.
Emigrace je ta nejefektivnější revoluce.
Co je pro vás důležitější v boji za právo člověka na normální lidský život těch, kteří bez rozmyslu vymění svá práva za pivo, nebo samotný lidský život? Jiskrný boj za život, nebo život samotný?
Ti, pro které jsou změny životně důležité a nezbytné – ti nečekají na revoluci, dostávají své změny jednoduše výměnou za jinou zemi pobytu.
Podle našich průzkumů ani jeden emigrant nelitoval toho, že Rusko opustil. Všichni emigranti litují jen toho, že to neudělali dřív.
Za šesté: rozloučení
Kdybych žil v Rusku a fungovala by železná opona, byl bych stoprocentně v tvém štábu a ty by ses mohl na mě spolehnout. Ale realita je taková, že emigrace z Ruska je ta nejefektivnější revoluce s jistým výsledkem a plným zhodnocením vložených sil.
Svou revoluci jsem provedl, měnil jsem Rusko už v devadesátých letech, desítky demonstrací, protestů, stovky sebraných podpisů, články, letáky, hesla – znám to všechno až moc dobře.
Ale svou revoluci jsem dokončil úplně jiným způsobem, moje rodina už má práva i spravedlnost, svobody i vysokou životní úroveň a přesvědčení, že tomu tak bude i nadále, protože tak tomu bylo i století předtím.
Za dvacet let v zahraničí jsem vydělal víc než čtyři generace mých předků. Moje rodina dnes žije tak, jak bude Rusko žít až za desítky let, pokud ne století.
Alexeji, děláš všechno správně, ale na katastrofálně špatném místě. Alexeji, můžou tě zabít kterýkoliv den v týdnu za ty nejméně důležité věci.
Obviňuješ zlodějského kapitána z toho, že si nakradl na jachtu v Biarritzu, zatímco vy stojíte na palubě po kolena v ledové vodě a ledové peklo se vám každou minutou přibližuje k ústům.
Takhle plešatá stvůra je ten nejstrašnější zloděj na světě, všichni jeho přátelé jsou zloději, i přátelé jeho přátel jsou zloději a miliardáři, a všechno to ukradli vám…
Ale s každou vteřinou, kterou zůstáváte v Rusku, vás okrádá o tolik, kolik nedáte znovu dohromady za desítky let. S každou vteřinou ztrácíte šance na to, dostat se k záchranným člunům.
Mám podezření, že vaši zloději mi ve Francii platí více peněz na daních za své nádherné nemovitosti na Azurovém pobřeží, než od nich dostáváte vy v Rusku.
Střetnutí s těmi stvůrami bude pro tebe smrtelné, už teď mají pro tebe v červených deskách s dvouhlavým orlem připraveno sedm různých způsobů likvidace. Otázka je jen ta, po kterých deskách se plešatá obluda natáhne.
Ljošo, ty jsi skutečně upřímný, jiskrný politik, nejlepší ruský politik století, pokud ne víc, ale víš dobře, co všechny, kdo si přáli změny v Rusku, čeká.
To je vše, co jsem ti chtěl říct za tvého života, ne tvému náhrobnímu kameni, moje svědomí je čisté.
A teď, přeju ti dlouhý a skvělý život, ať se při zvuku tvého jména diktátoři třesou a ledy praskají..
Jan Poljanskij
