Krymnaš! Povinně slavíme připojení Krymu. Chceš demonstrovat zadarmo? Jsi blázen?

Před pár desítkami let se chodilo alespoň jednou ročně povinně manifestovat. Na 1. Máje. Ať svítilo slunce nebo pršelo. Jednou dokonce sněžilo. Bylo volno, ale na chalupu jste mohli zapomenout, chodilo se jásat. Já měla štěstí, naše třídní byla osvícená dáma, která den před manifestací vždy třídě oznámila: Doufám, že jdete všichni s rodiči, já odjíždím z města. Ne každý ale měl takovou kliku..

A rozhodně ji nemělo několik tisíc Moskvanů, kteří museli v pátek vyjádřit radost nad tím, že je to už dva roky od Krymnaš. Což o to, radost z toho Rusové mají. Ale komu by se chtělo demonstrovat, když mrzne, fičí vítr, a za těch 300 rublů, co za účast rozdávají, si už nekoupíte tolik, jako před dvěma roky… 

Koncert na počest připojení Krymu – reportáž

V pátek se na náměstí Vasilevský spusk konalo mnohatisícové shromáždění – koncert na počest připojení Krymu k Rusku. Novinář Ilja Šepelin obdržel 300 rublů za účast na oslavě coby představitel “Důchodců Ruska”, vžil se do pocitů lidí placených státem a byl svědkem zárodků vzpoury přímo u kremelských zdí.

Ty debile, kde zas seš? Jasně jsem ti řekl, že máš jít k těm dvěma chlapům s křížem. Koukej tam hned mazat! – rozčílený organizátor průvodu “Spravedlivé Rusko” nebo možná průvodu z Luhanské DLR celkem přesně popsal památník Cyrila a Metoděje. Tady, u dvou chlapů s křížem, autorů slovanské abecedy, se řadí průvody účastníků oslav připojení Krymu.

Za posledních pět let popsali novináři podobně absurdních situací z provládních shromáždění stovky. Na podobných akcích se liší jen tři faktory – počasí, místo konání a osazenstvo na pódiu (to poslední nejméně). Ale lidé, kteří se pod pódiem shromažďují, jsou vždy titíž. Znudění státní zaměstnanci, které z práce poslali na ideologickou frontu, a pak dav, který se za drobný poplatek postaví pod nějakou vlajkou bez valné představy o tom, co a proč hlásá organizace, kterou reprezentuje. Mezi těmito unavenými davy, které řídí veselí pionýrští vedoucí se seznamy v ruce, není jednoduché potkat někoho, kdo by na shromáždění dorazil z vnitřního přesvědčení (jakkoli takových patrně nebude málo), nebo třeba jen ze zvědavosti. A prakticky nemožné je natrefit v davu na někoho ze slavných lidí, kteří z televizních obrazovek předávají politické poselství státu. V davu státních zaměstnanců neuvidíte nikoho, kdo by tančil na hudbu Ljube nebo si prozpěvoval spolu s Kobzonem. Slavní dorazí snad jedině v případě, kdy dostanou chuť dohlédnout na to, jak se tam chovají jejich příznivci nebo podřízení.

Proto jsem pár dní před konáním akce u Kremlu volal slavným zastáncům připojení Krymu a zval je, aby tento den oslavili spolu s lidem pod pódiem.

– V upoutávkách na koncert se praví, “Přiveďte své známé.” a já bych rád pozval vás! – lákám politologa Sergeje Markova, který před časem prohlásil, že “Vladimir Putin je důležitější než celý zbytek státních orgánů.”

– Bohužel mi to nejspíš nevyjde,- omlouvá se politolog.

– Ale to je škoda. Bude tam vystupovat Kobzon!

– Víte, já raději poslouchám Bahit-Kompot a Emerson, Lake & Palmer. I když samozřejmě Kobzon představuje z ideologického hlediska lepší pozici, než ti, které jsem jmenoval.

– Nepozvali mě, a tak už mám jiné plány,- lituje bývalý šéf odboru vztahu s médii ruské pravoslavné církve Vsevolod Čaplin.

Zato někde v davu se prý vyskytuje poslanec Jevgenij Fjodorov (autor návrhu zákona o zákazu placení daní USA), který s sebou slíbil přivést 15 tisíc příznivců z Národně-osvobozeneckého hnutí (NOD).

– Chceme-li udělat dojem na naše soupeře z Evropy a USA, je taková demonstrace nezbytná. Taková událost nám spolu s dalším úsilím pomůže postupně vrátit území státu do hranic z let 1945 – 1991.

V nadšení neochabují jen ti, kteří za účast na mítincích peníze neberou – studenti techniky a různých pochybných vysokých škol. Shromáždili se pod vlajkami organizace s názvem Tygři vlasti.

Stejně tak by někde v davu měla být bývalá tisková mluvčí hnutí Naši a současná hlava Fondu nové demokracie Kristýna Potupčiková, (která žádala, aby v článku byla označena jako členka Občanské komory). Ale ani Fjodorova ani Potupčikovou jsem na akci bohužel taky nepotkal.

Abych nemusel jít sám, utíkám se k metodě, která je za poslední roky prověřená mnohokrát. K nabídce na stránce Massovki.ru, která slibuje 300 rublů za účast na koncertu na Vasilevském spusku. Na stejnou nabídku kromě mě zareagují ještě čtyři desítky lidí. Všude kolem se šikují podobné skupiny, jako je ta naše. Všem rozdají prapory a transparenty a posílají je do průvodu ke Kremlu.

– Jste zástupci Důchodců Ruska! – oznámil nám opatrovník. Lidí důchodového věku bylo v naší skupině s přimhouřením oka asi čtvrtina. Všichni se hihňali. Ale ukázalo se, že není čas na žerty.

– Mladší z vás patří do mládežnického křídla Důchodců Ruska!- pokračovala instruktáž.

– A to je jako co?

– No, jako že důchodcům pomáháte.

– Jasně, vždyť každý z nás jednou bude důchodce,- poznamenal kdosi rozumně.

– Výborně, pochopil jsi to správně. Tohle říkejte, když se vás budou na něco vyptávat novináři!

– S novinářema se vůbec bavit nebudeme,- slibuji nekompromisně za všechny přítomné.

Opodál stojí dva ošumělí chlápci a transparentem “Šťastně společně” a nadávají na nadřízené. Jejich znavený kolega usíná vstoje opřený o ceduli “Jedu si odpočinout na Krym!”

– Chápeš to, za tohle už se ani nevyplácej prémie,”- stěžuje si mi jeden z nich. – Ještě před pár lety za to prémie byly, ale teď nám prostě dají jen volno z práce. Děláme v Mosvodokanale, makáme šichty po dvou dnech. Ty, kdo má zrovna naplánovaný volno, toho nechaj napokoji, ale jinak stáhnou všechny z práce.

– Fakt? A kdo teda dneska v Mosvodokanale pracuje?

Chlápci se škodolibě usmívají a krčí rameny.

– To já tady nejsem jen tak, dostanu za to 300 rublů,- zkouším se trochu vytahovat.

– No to seš ale pěkněj *****! Já bejt na tvym místě, nešel bych sem ani za 500,- vyhrknou na mě oba téměř současně.
O nic lepší nálada nepanuje ani u těch, kteří za účast na akci dostávají peníze.

– 300 rublů dávali i před čtyřma rokama!- vrčí děda v klobouku a la Michail Bojarskij. – A ceny šly přitom nahoru. A dolar je dražší.

– Zato Rusko je větší!- namítám, za což se mi dostane proudu zběsilých nadávek.

I jediné skutečné důchodkyně v naší skupině najdou důvody ke stížnostem.

– U nás v Tule máme pěkná shromáždění. Dostaneme čaj a pohanku…

– Však ty bys ještě vzpomínala i na doby za Stalina!- přeruší první důchodkyni zasněně druhá.

V nadšení neochabují jen ti, kteří za účast na mítincích peníze neberou – studenti techniky a různých pochybných vysokých škol. Shromáždili se pod vlajkami organizace s názvem Tygři vlasti. Každý druhý kolemjdoucí se zastavuje a zajímá se, odkud se vzal ten absurdní název. Ale studentky se jen chichotají a studenti krčí rameny a dál se hádají o cenu láhve piva v různých supermarketech.

Když se náš průvod dostal na náměstí Vasijevský spusk, nebylo tam už dost prostoru ani na rozvinutí pětimetrového transparentu. Kolem se neorganizovaně toulaly různé hloučky naháněné svými vedoucími. Na mítink bylo objednáno tolik lidí, že se pod scénu na náměstí ani nevešli. Už dvě hodiny před začátkem koncertu začali akci opouštět první státní zaměstnanci, které jejich nadřízení mezitím zkontrolovali. Razili si cestu pryč davem těch, kteří zrovna přicházeli. A zdá se, že na Moskvoreckém mostě byl na moskevském mítinku poprvé od střetů na Bolotném náměstí v roce 2012 proražen policejní kordon. Poslušní státní zaměstnanci tam na pár minut sebrali nečekanou odvahu a rozrazili policejní zátaras, aby mohli co nejdříve opustit akci, jež v té době ještě ani nezačala.

Kromě tlačenice lidi poháněl také mráz a ostrý vítr se sněhem. A protože demonstranti museli nést vlajky a transparenty, za chvíli měli všichni zmrzlé ruce. Mí kolegové z mládežnického křídla Důchodců Ruska se naštvaně smiřovali s tím, že za peníze, které dostali za dvě hodiny účasti, budou muset na mítinku tvrdnout mnohem déle. Odcházelo stále více lidí a začalo hrozit, že na začátek koncertu bude na náměstí nepřijatelně málo diváků. Proto bylo nutné udržet tam ty zbývající co nejdéle. Poprvé za dlouhou dobu tak u samotných kremelských zdí proběhl mítink, na kterém bylo slyšet nadávky doslova na každém kroku. To se podívejme, vlastenecký koncert by se mohl změnit v demonstraci naštvaných občanů, kdyby ovšem tito občané neměli jediný cíl – dostat se co nejdřív pryč a už se nikdy na žádném mítinku neobjevit.

Buď jak buď, předmět oslav byl všem nedobrovolným účastníkům akce včetně všech vrcholných představitelů státu v lepším případě srdečně ukradený. Rozporovat začlenění Krymu do Ruska se každopádně nikdo nechystal, nicméně upřímní zastánci připojení Krymu přišli na akci sami od sebe.
– Do Moskvy jsem se kdysi přestěhoval ze Sevastopolu, – vyprávěl inženýr, který by se podle věku mnohem vyššího, než byl ten můj, mohl klidně přidat k Důchodcům Ruska. – Tady, na tom samém místě mi v náručí plakala štěstím úplně neznámá žena. A takových lidí bylo všude kolem spousta!

– A proč to dnes tak není?

– Ještě jste si nezvykli na to, jaké to je, když se lidem žije zle. To u nás na Krymu se v 54. roce mrkev prodávala jen na kusy, protože jí v obchodě bylo tak málo! Krymčani jsou na těžký život zvyklí. To, že jim nesvítí světlo a nefungují bankomaty, to nějak přežijou. I tady se musíte naučit být trpěliví.

Ale kolegové z Důchodců Ruska už na další trpělivost neměli dost sil. Ani Dima Bilan a Josif Kobzon s tím nic nezmohli. Jen co lidé zjistili, že organizátoři našeho mládežnického křídla přistoupili k výplatě slíbených peněz, okamžitě se stáhli z pozic.

– Přijďte zas a přiveďte známé!- připomínali nám.

– Doufám, že příště tu nebudu muset být dřív, než ze mě vážně bude důchodce, – zavrčel zmrzlý člověk v klobouku Bojarského.

Zdroj: Snob.ru 18. 3. 2016