V žebříčku nejvýznamnějších lidí všech národů a dob umístili Rusové na první místo Josifa Stalina. O druhé místo se pak v hlavách občanů současného Ruska dělí současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin.
To jsou výsledky průzkumu, který provedli sociologové Analytického centra Jurije Levady a jež byl zveřejněn 26. června. Na čtvrtém a pátém místě v pořadí nejvýznamnějších Rusů se pak objevili Vladimir Lenin a Petr I. Respondenti měli za úkol samostatně vybrat jméno nejvýznamnější osobnosti, a pokud chtěli, mohli uvést jmen více. Proto suma všech odpovědí přesahuje 100 %.
V posledních letech množství Rusů, kteří vyjadřují ke Stalinovi pozitivní vztah, neustále roste, připomíná ředitel Analytického centra Jurije Levady, sociolog, doktor filozofie Lev Gudkov. Zakládají se Stalinova muzea, staví mu nové pomníky, mnozí politici a veřejné osobnosti hledají ospravedlnění pro stalinské represe. Sám Vladimir Putin ve filmu Olivera Stonea prohlásil, že nadměrnou démonizaci Stalina považuje za jeden ze způsobů, jak útočit na SSSR a Rusko. V rozhovoru pro Radio Svoboda Lev Gudkov mluví o tom, že výsledky ankety považuje stejnou měrou za děsivé i málo překvapivé.
Nakolik skutečnost, že se Stalin umístil na prvním místě, překvapila vás samotného? Nebo naopak, nakolik jste takový výsledek očekával?
Samozřejmě mě to nepřekvapilo, byl to zcela očekávatelný výsledek. Už dlouho je jasné, že s příchodem Putina k moci byl zahájen proces restalinizace a postupného vyzdvihování této postavy na piedestal jakožto symbolu sovětského období.
Mimořádně závažné je však to, co stojí za tím, a co navzdory všem našim publikacím zpravidla vůbec není vnímáno – řeč je o narušení představ o sovětské minulosti. O vytěsnění všech tragických momentů tohoto období, všech represí, teroru, neefektivitě státního zřízení, ceně za vítězství ve válce a nepředstavitelných obětí z paměti. Naopak se všemožně zdůrazňují sovětské úspěchy, triumf sovětského zřízení. Je to velmi závažné, neboť to překresluje představu veřejnosti o správnosti centralizované moci, vertikálního uspořádání společnosti a vyvolává to dojem, že moc nemá vůči obyvatelstvu žádnou odpovědnost.
Obraz moudré, opatrovnické vlády, která vede zemi od úspěchu k úspěchu, ke světlým zítřkům, je nesmírně závažný.
Posilování tohoto obrazu právě jednoznačně ukazuje, že máme co dělat s recidivou, nebo napodobením, ale možná skutečně návratem k totalitním dobám.
Je láska a obdiv ke Stalinovi, tedy ke krutému tyranovi, tím, co nazýváme obdivem k absolutnímu zlu? Nebo je to to, o čem hovoříte, tedy popírání ďábelské povahy jak Josifa Džugašviliho a celého sovětského zřízení, neochota přiznat si jejich zločiny, cokoli se o nich dozvědět a tendence považovat vše za lepší a větší?
Vidím v tom mnohem složitější a komplikovanější vztahy. Je v tom spíše hodně nábožné úcty vůči obrovské, mýtické, posvěcené moci. Asi se nejedná o zvláštní upřímnou lásku v běžném chápání. Ale je to právě ta náboženská úcta a k tomu navíc rozechvění před nezměrnou velikostí té moci.
To, k čemu v Rusku dnes dochází, je reakce na signály, jež vysílá moc? Nebo naopak Kreml stále narůstající propagací stalinsko-sovětských hodnot jen odpovídá na jakousi nevyjádřenou poptávku svého postsovětského lidu?
Jako vždy máme co do činění s určitou vzájemností, i když aktivnější je zde strana putinského režimu a systém její mocné propagandy, která Stalina skutečně velebí. Vždyť jeho rehabilitace nezačala dnes, ale doslova v okamžiku nástupu Putina. Nárůst pozitivního vztahu ke Stalinovi a zdůrazňování jeho pozitivní role v dějinách země dokumentujeme od roku 1999.
Do té doby se Stalin – zvláště v roce 1989 – mezi první desítku významných osobností nedostal. Naopak byl vždy vnímán v těch nejhorších souvislostech: jako sadista, kat, diktátor, který zemi zatáhl do krizové situace, v níž se nacházela v době pádu komunistického režimu. V době přestavby byly patologické rysy jeho osobnosti vnímány jako základní příčina neúspěchu sovětského režimu.
Zrovna nedávno ruský prezident Vladimir Putin řekl, že Stalina “zbytečně démonizují”. Co myslíte, on sám je stalinista, ať už zjevný nebo skrytý?
Myslím, že Putin je cynik bez pevného přesvědčení. Ale velmi vědomě umí reagovat na nálady ve společnosti a dokáže se na ně odvolávat. Má pro tyto věci skutečně vyvinutý cit. Není náhoda, že jednomu německého novináři v rozhovoru řekl, že musí “být takový, jakým ho chce většina národa mít”. A poptávka po autoritativním vůdci ve společnosti je a sílí. Stalin je pak v tomto kontextu symbolem, jde o rekonstrukci samoděržaví.
Nakolik je náhoda, že Putin se v té anketě ocitl na druhém místě? Nepovažovali sami respondenti za poněkud směšné umístit současného prezidenta mezi tři největší osobnosti světových dějin? Co si o tom myslíte?
Ale on je přesně tak vnímán. Předtím byl takto vnímán Leonid Brežněv. Byl spojován se stagnací, byl symbolem přiměřeného dostatku, zajištěné existence. A v době rozpadu institucí sovětského režimu byla brežněvská éra vnímána jako ideál. Dnes lidé zase vědí, že nikdy, za celou dobu ruských dějin, se jim nežilo tak dobře jako za Putina. Zažili růst spotřeby, platů, funguje propaganda, která vybuzuje protizápadní nálady, a Putinovy demonstrace síly vůči vnějšímu světu masy vnímají jako znak moci a jako takový na jejich vědomí funguje. Musím ale zdůraznit, že takto je to vnímáno zejména na periferii a odpovídají tak většinou na jedné straně lidé s nižším vzděláním, s nízkými příjmy a ti, co jsou závislí na státu, a na druhé straně mládež, která nezná historii a vyrostla až za Putinovy éry.
Když budu pokračovat ve vaší myšlence: nakolik jsou podle vás ty odpovědi obecně vypovídající? Je to sloupeček obsahující dvacet příjmení. Nejsou tam téměř žádní cizinci. Celkově je tam málo vědců nebo spisovatelů. Je tam pár krvelačných politiků a vojevůdců, někteří úplně na špici. Čím myslíte, že je to dané? Je to nedostatečným vzděláním, tím, že jsme fixováni sami na sebe, nebo je ten výběr vědomý?
Celkově se v rámci ankety objevilo více než 300 jmen. My jsme jen dali dohromady ty, které se opakovaly nejčastěji. Samotné spektrum jmen je obrovské, ale jen malé množství lidí uvádělo další příjmení. V principu ruské masové vědomí je v tomto značně stabilní. Posledních přibližně 30 let se to téměř nemění. Na prvním místě se skutečně vždy objevují carové, vojevůdci a zlosynové – tam patří i Hitler, Napoleon i Alexandr Makedonský a Čingizchán. Je tam velmi málo morálních autorit, kulturních osobností, umělců, muzikantů, to je jednoznačný rys masového vědomí. To je ve skutečnosti nastaveno vertikálně a autokraticky. V tomto ohledu putinský kult osobnosti, který nám předkládá propaganda, navazuje na archaickou a téměř neměnnou strukturu sovětského člověka. Obecně řečeno ji lze vysledovat až do dob Saltykova-Ščedrina.
Zjednodušeně řečeno lze tedy konstatovat, že lidé, kteří vám takto odpovídali, jsou sami krutí?
To není otázka na sociologa. Hlášení se k určitému státu znamená, že člověk přijímá i spoluodpovědnost za jeho zločiny. Tady jde spíš o morální ignoranci, neschopnosti soucitu, neschopnosti uznat, co stalinská doba představovala. To mě strašně zaráží! Protože nelze říct, že by lidé o Stalinových zločinech, represích a tom všem nic nevěděli. 68 % lidí tvrdí, že Stalin je zodpovědný za smrt milionů nevinných lidí. A stejných 68 % věří tomu, že bez Stalina by nebylo možné zvítězit ve válce. Když se ptáme: “A měl by se Stalin označit za státního zločince, když má na svědomí tolik smrtí?”, tak stejné množství, více než 60 % řekne: “Ne, to nejde!”. Tento střet znamená, že pokud bychom přiznali, že Stalin je státní zločinec, museli bychom udělat i další krok a říct, že celý sovětský systém byl zločinný. A to by znamenalo naprostou likvidaci kolektivní identity, a to masové vědomí není v současném stavu schopné provést!
Je to složitá otázka. Mezi příčinami je i odpovědnost, a já bych dokonce řekl i provinění našich intelektuálních elit a absence příslušné práce, nepochopení toho, jak hluboko jsou tyto struktury sovětských dob zakořeněné, a svou roli samozřejmě hraje i propaganda. Lidé samozřejmě nechtějí žít pod Stalinem a nestojí o to, aby se mu stavěly nové pomníky. Zadávali jsme mnoho otázek, ze kterých negativní postoj ke Stalinovi jasně vyplývá, nicméně na druhou stranu ale přiznávají, že kult velikosti státu a kult vůdce považují za důležitý.
Už jsme mluvili o tom, že se dnes točí mnoho filmů ze stalinské doby, ať už vojenských nebo milostných melodramat, ve kterých je tato doba lakovaná na růžovo, pocukrovaná, a navlečená do supermódních šatů. Takový bijákový stalinismus se lidem líbí? Nebo dokonce touží žít v nějakém obrovském, ale stabilním Gulagu se všemi důsledky? Nakolik jsou si ti, kteří vám odpovídali, vědomi toho, že zlo nelze milovat jen napůl?
Ale oni vůbec nepřemýšlí v těchto kategoriích dobra a zla. Náš člověk je člověk vždy schopný přizpůsobit se moci, snažící se vyjít s ní co nejlépe. Moc a spolu s ní i zlo, které moc přináší, považuje za něco živelného, nevyhnutelného, asi jako přírodní síly, proti kterým chudák samotný člověk vůbec nic nezmůže. Proto je přijímá. Jeho existence a rozum jsou dvě zcela odlišné roviny.
Ale kolik lidí si dnes oblíbilo chodit do restaurací stylizovaných do stalinské doby, oblékají se a tančí, třeba v uniformách NKVD na Tverské? Opravdu se jim to líbí, je to poznat na první pohled!
Domnívám, se, že to je jen malá část veřejnosti, které se to líbí. Ale využívání symboliky zejména Velké vlastenecké války je samozřejmě pro obyvatelstvo velmi důležité. Zejména proto, že kromě vítězství nad nacismem jiný zdroj pro vyvolání národní hrdosti a solidarity a spolu s tím i morálního uspokojení prostě nemáme. Proto se stále všechno točí kolem tohoto. A propaganda to téma zcela bez skrupulí zneužívá.
Je skutečný stalinismus, nebo i ten lakovaný na růžovo, oslazený a modernizovaný reálná možnost vývoje Ruska pro další roky nebo dekády?
Myslím, že pokud zůstaneme u stalinského velkolepého stylu, čeká nás napodobování stalinismu a zesílení represí. Nebude to úplný, stoprocentní stalinismus. Ale v podstatě se tím směrem posouváme, – domnívá se ředitel Analytického centra Jurije Levady, sociolog, doktor filozofie Lev Gudkov.
Anketa Centra Levady pod názvem Významné osobnosti proběhla v dubnu 2017 na reprezentativním vzorku obyvatelstva Ruska z měst a vesnic, v počtu 1600 respondentů ve věku od 18 let ve 137 sídlech ze 48 regionů země metodou osobních pohovorů v domácnostech respondentů.
Alexandr Gostěv.
Zdroj: medium.com 26. 6. 2017
