Největší výhodou fungování autentických demokracií je dělba moci. Jen díky tomu je možné (alespoň některé) problémy včas odhalit a zjednat nápravu. V systému, který již šestnáct let v Rusku buduje Vladimír Putin byly postupně všechny kontrolní mechanismy “vykastrovány”. Formálně existují, ale ve skutečnosti se jedná jen o prázdné schránky. Dmitrij Gudkov, jediný poslanec, kterého lze označit termínem opoziční, ukazuje, co se stalo s dolní komorou ruského parlamentu, jež by zejména měla kontrolovat moc výkonnou.
Miliarda dolarů na každého poslance
O rozpočtovém uspokojení a ekonomické ztrátě rozdělené na 450 poslanců Dumy
Pobyt ve Státní dumě si zkrátili o 3 měsíce a dostanou za to navíc ”zlaté padáky” v hodnotě 253 milionů rublů.
Není důvod loučit se s odcházející Dumou dobrým slovem: může za to nejen proslulost “zběsilé tiskárny” a jednomyslné schvalování těch nejhorších návrhů zákonů, ale i jasné vědomí toho, že doba, v níž se země mohla rozvíjet, byla nesmyslně promrhána na servilní mlčení nebo, a to je horší, na poslanecké iniciativy pro zemi škodlivé. Čas byl promarněn a čas, jak víme, jsou peníze. Tak si je spočítáme.
Škoda, kterou současná zákonodárná moc zemi způsobila, se lépe popisuje s konkrétními čísly v rukou.
Dumu často obviňují, že si žije na účet lidu. To není tak úplně pravda: bezesporu, plat poslanců je dostatečně velký, bonusy značně rozsáhlé, ale ty hlavní peníze, o které stát přišel, je třeba hledat jinde, než v příjmech poslanců. Ale přece jen, nejdříve několik slov i o nich.
Výdajové kapitoly rozpočtu na činnost Dumy rostly postupně během všech předcházejících let, v letošním roce tvoří 10,13 mld. rublů. V minulém roce to bylo něco přes 9 mld., předloni něco přes 8: tendence je očividná. Sem patří plat (už jsem jednou někde říkal, že řadový poslanec jako já dostává více než 300 tisíc rublů měsíčně), výdaje na spolupracovníky – 135 tisíc rublů měsíčně (to je málo, já doplácím ze svého), a také různé bonusy – od “závodní” polikliniky až po možnost bezplatné dopravy včetně letecké do svého regionu, přičemž první třídu nebo Business Class si musí poslanec doplatit ze své kapsy. Přidám sem i vozidla parlamentní garáže (v případě nutnosti mohou poslanci využít speciální taxi do Ochotného rjadu /ulice, na které sídlí parlament, pozn. překl./), “poslaneckou ubytovnu” (tak se ironicky přezdívá bytům mimoměstských poslanců na Mosfilmovské ulici, o kterých se říká, že nemají ”euro remont”): zdá se, že hlavní bonusy jsem vyjmenoval. Bezpochyby nejde o malé prostředky, ale v celkovém kontextu rozpočtu (více než 13 trilionů rublů na výdaje) to nejsou zdaleka ty největší – celkem činí méně než 0,1 %.
Řeknu na rovinu: kdyby parlament pracoval kvalitně, nebyla by těch peněz škoda, i když zlaté padáky v celkovém součtu 235 mil. rublů, které poslanci dostanou za to, že porušením Ústavy posunuli ukončení své vlastní práce z prosince na září, jsou prostě ostudné.
Nicméně problém, opakuji, není ani zdaleka v penězích, které plynou samotným poslancům, ani v těch na zabezpečení práce Dumy – od počítačů až po mýdlo na záchodech. Myslím, že většina poslanců by se mohla i úplně vzdát platu, vzhledem k tomu, že přišli z byznysu a vrátí se k němu zpět a poslanecké křeslo potřebovali na ochranu před “siloviky” nebo před regionálními orgány moci.
Mnohem větší než výdaje na celý parlament jsou ztráty, které země utrpěla kvůli jeho činnosti – to jsou ty peníze, které je možné nazvat ušlým ziskem nebo přímou škodou. Všechna rozhodnutí se sice v Dumě nepřijímala (tam se vlastně žádná rozhodnutí nepřijímala, jen se schvalovala rozhodnutí přijatá mocí výkonnou).
Nicméně pro návrhy zákonů Duma hlasovala, smysluplná ekonomické opatření odmítala projednávat, v důsledku tedy buď pomáhala nebo mlčením (a někdy i agresivní podporou) nebránila úniku financí ze země.
Významný pokles začal až v roce 2014 – přímé zahraniční investice do Ruska se z 69 miliard propadly na 1,7 miliardy dolarů (40x méně).
Tomuto propadu Duma pomáhala, jak jen mohla. Nejdřív schválila připojení Krymu, pak aniž se byť slovem ohradila, schválila antisankce, přijala zákon, podle kterého může být jakákoliv zahraniční společnost v libovolný okamžik označena na území Ruska za personu non grata, čímž zasadila úder soukromému vlastnictví.
Jinými slovy, zbytky podnikatelského klimatu zmizely ze země spolu s pozůstatky nezávislosti parlamentu. A když slyším optimistická vyjádření vlády o tom, že “saldo přítoku kapitálu je negativní (t.j. peněz odchází víc, než přichází), ale postupně směřuje k nule”, pokaždé cítím hořkost: koho může utěšit tahle pohádka? Ano, jednou peníze přestanou ze země mizet jako voda z vany, když se vyndá špunt. Protože všechno jednou skončí. V roce 2014 – mínus 153 mld. dolarů, v roce 2015 – mínus 58 mld. dolarů, a 12 mld. dolarů v letošním roce od února do května. Sečteno to dělá 223 miliard jen za posledního dva a půl roku. A v součtu s předchozím poklesem investic je to 300 mld. dolarů. To je jako šest olympiád v Soči.
Co ve srovnání s tím znamenají přímé výdaje na poslance? Samozřejmě je možné namítnout, že je nekorektní svádět všechny ekonomické propady země na Dumu: existuje přece i Rada federace, vláda, prezident, Centrobank. Na to odpovím, že v systému rozdělení moci je každý orgán odpovědný za výsledky přijímaných rozhodnutí. Parlament fakticky dobrovolně rezignoval na mechanismus parlamentního přezkoumání a k vládě se chová s takovou servilitou, že interpelovaným ministrům posílá otázky měsíc předem a není mezi nimi ani jedna aspoň trochu důležitá.
Nedokážu vyčíslit přesnou výši ztrát, které si Rusko samo zavinilo antisankcemi, ale jejich škodlivost je očividná. Nicméně, můj návrh zákona na jejich zrušení leží už přes rok v Dumě bez toho, že by se jím někdo zabýval. Ale nějaká statistika přece jen vyplavala na povrch: ceny potravin vzrostly v jejich důsledku jen za rok, od roku 2014 do roku 2015, o 20 až 50 procent, a tento vzrůst má bezesporu přímo na svědomí Duma, která nezastavila toto škodlivé rozhodnutí, byť k tomu měla všechny pravomoci a možnosti.
A jen těžko někdo spočítá, kolik obchodníků a majitelů přepravních firem bylo donuceno zavřít svůj podnik.
Připočtěme k tomu i Dumou hlasitě podpořené a schválené zostření vztahů s Tureckem a zpřetrhání ekonomických vazeb: kdo vyčíslí všechny přímé i nepřímé ztráty, které byly nahrazeny… čím? Ničím, dokonce i růst vnitrostátního turismu byl nivelizován nejtvrdším úderem zasazeným turistickému průmyslu jako takovému.
Takže se domnívám, že se nebudu mýlit, když řeknu, že k popsané ztrátě v podobě propadu investic a útěku kapitálu je možné přihodit ještě desítky miliard dolarů.
A nakonec si představte, co by se stalo, kdyby místo toho všeho přijímala Duma rozhodnutí pro zemi užitečná, aby se ztráty mohly změnit na ekonomický růst.
Takže si dovolím tento článek zakončit sice nepřesnou, ale podstatu věcí plně vystihující, metaforou.
Máme v Dumě 450 poslanců. Ztráta, kterou společně zemi způsobili, není menší než 450 miliard dolarů. Každý poslanec kromě toho, že čerpal plat, který není ani špičkou ledovce, ale jen sněhovou vločkou, zapříčinil škodu minimálně ve výši miliardy dolarů. Tak Rusko zaplatilo za zfalšované volby v roce 2011 a za své pokorné mlčení v průběhu let následujících.
A věřte, že prakticky každý poslanec, na otázku, zda bude i nadále konat v podobně škodlivém duchu v příští Dumě, odpoví po pravdě: “Jistě. Můžeme si to zopakovat.”
Dmitrij Gudkov
Zdroj: ng.ru
