Všechny prognózy rozvoje Ruska pro nadcházející dva roky jsou nepříznivé – pokračování poklesu nebo stagnace na nižší úrovni. Polemiky se vedou pouze o tom, kdy ruským orgánům dojdou peníze ve fondech – jestli v roce 2017, nebo zda se podaří vydržet do příštích prezidentských voleb.
Přinášíme překlad textu ekonomky Natalie Zubarevičové o výdajích, které optimalizují federální a regionální rozpočty.
Věštit nemá smysl, ale můžeme změnit úhel pohledu z federálního na regionální. V regionech začala rozpočtová krize mnohem dříve – v roce 2013 a trvá tedy už čtvrtým rokem. Ve federálním rozpočtu se velké potíže projevily až v roce 2015. Je jasné, že tyto úrovně rozpočtů si nejsou podobné ani strukturou příjmů (federální rozpočet z poloviny plní příjmy z ropy a plynu), ani strukturou výdajů (regionální rozpočty kryjí více sociálních výdajů). Ale stěží se výrazně liší přijímaná opatření – žijeme v jedné zemi.
Jak ukázaly tři uplynulé roky, je možné žít i s velkým rozpočtovým schodkem i s rostoucím dluhem. Dluh regionů a místních samospráv na počátku roku 2016 dosáhl 2,66 bilionu rublů (cca 990 mld. Kč), i když tempo jeho růstu se zpomalilo – na 11 % za rok 2016. V 50 regionech (z 84 – pozn.) převýšil dluh polovinu daňových a nedaňových příjmů rozpočtu (bez transferů), ve třech 100 %, a v Mordovii dostihl fantastických 165 % při rozpočtovém schodku 23 %. Nicméně republika stále ještě žije. Samozřejmě, pro Ruskou federaci je těžší si půjčovat než pro Mordovii, ale když se bude hodně snažit, tak se to podaří.
Problémy s deficitními rozpočty regionů a místních samospráv trvají také 3 roky, je to následek plnění platových výnosů. V roce 2013 mělo deficit 77 regionů, v roce 2014 75, v roce 2015 jich bylo 76. Nicméně celkový deficit rozpočtů se snižoval, zčásti díky Moskvě, která rok 2015 ukončila s obrovským proficitem 144 miliard rublů, tím že seškrtala výdaje o 5 % při růstu příjmů o 8 %. Je korektnější srovnávat rozpočtový schodek jen u těch regionů, které se schodkem hospodařily: v roce 2013 – 669 miliard rublů (cca 248 mld Kč), v roce 2014 – 524 miliard rublů a v roce 2015 – 370 miliard rublů. Rozsah problémů se zmenšuje, ale je potřeba čas k adaptaci.
Ke stabilizaci je velmi daleko, ale směr by byl. Příčiny jsou dvě. Méně důležitou je růst rozpočtových příjmů v regionech. V roce 2015 příjmy vzrostly o 6 % v nominálním vyjádření a zdaleka ne díky federální pomoci.Transfery regionů za poslední 2 roky nerostou (kvůli Krymu) a předtím, od roku 2011 do roku 2013, klesaly. Růst je dán výběrem daní z příjmu právnických osob (o 7 %), jejímiž hlavními plátci jsou velké exportní společnosti a banky, dále daní z majetku (o 12 %), kde je také maximální podíl velkého byznysu. V Rusku krize průmyslu není celková, zisková jsou i nadále exportní odvětví, potravinářská výroba a další. Pokles produkce se týká jen 36 regionů, i když ve zpracovatelských odvětvích už je situace horší – pokles ve 43 regionech. Pro regionální rozpočty nejdůležitější – daň z příjmu fyzických osob – rostla pomaleji (o 5 %), ale přece jen rostla.
Je zřejmé, že struktura příjmů federálního rozpočtu je jiná, kompenzovat ztráty klesajících příjmů z ropy a plynu je nemožné. Nicméně vysoká inflace přispívá k růstu příjmů z DPH, zvyšuje se spotřební daň, ve prospěch rozpočtu se korigují i předchozí daňová opatření v ropném průmyslu atd. Federální orgány hledají, kde se dá.
Hlavní příčinou snižení deficitu regionálních rozpočtů je optimalizace výdajů. Za rok 2015 vzrostly výdaje jen o 1 % v nominálním vyjádření a ve 31 regionech se snížily. V prvních letech rozpočtové krize regiony škrtaly výdaje na národní ekonomiku a bytové hospodářství, v roce 2015 se vrhly na sociální výdaje. Výdaje na kulturu klesly téměř o 3 %, seškrtali je v 54 regionech. Výdaje na vzdělávání rostly méně než o 1 %, 48 regionů je seškrtalo. Moskva ořezala tyto výdaje nejvíc – výdaje na všeobecné vzdělávání (školy) se zkrátily o 20 %. Copak si toho obyvatelé hlavniho města nevšimli?
Výdaje na zdravotnictví vzrostly o 5 %, ve 20 regionech je ale zkrátili, včetně Moskvy – o 10 %. Dynamika celkových výdajů z rozpočtu regionů a územních fondů povinného zdravotního pojištění je lepší, nikde nebyla záporná, jen v Moskvě byla nulová. Způsoby optimalizace nákladů na zdravotnictví jsou známé: konsolidace nemocnic, rušení zdravotnických zařízení v malých sídlech, omezení nákupu léčiv v zahraničí, zejména těch velmi drahých – pro léčbu vzácných chorob, pro nakažené HIV, seškrtání přídavků pro lékaře a další. Riziko je nevelké – poškozených je srovnatelně málo a zaměstnanci se bojí o práci.
Sociální výdaje rostly poněkud více (o 6 %) a jen 16 regionů v nich škrtalo. Zářijové volby zřejmě držely regiony na uzdě. Ale ta nejdůležitější část výdajů pro obyvatelstvo – výplaty sociálních dávek – téměř nerostla ( 2 %) a ve 20 regionech dokonce poklesla. Regionální orgány mají pro manévrování další otevřený prostor: například je možné ještě zpřísnit požadavky pro žadatele o dávky, zrušit část výplat dávek, byť tento postup hrozí protesty, nebo si vybrat tu nejjednodušší cestu – nevalorizovat dávky a dvouciferná inflace optimalizaci zařídí sama.
Nezapomíná se ani na starý způsob řešení – výdaje na bytové a komunální hospodářství klesly o 5 %, postupovalo tak 51 regionů. Platby obyvatelstva za bydlení rostou stále rychleji, ale občané to zatím trpí. V roce 2015 se příliš nevyvedla optimalizace výdajů na národní ekonomiku (růst o 6 %). Zkrátili je jen ve 31 regionech, v předchozích letech to učinili více než v 50. To proto, že v roce 2015 federální orgány zvedly dotace na podporu zemědělství a silničního hospodářství a tyto dotace je třeba spolufinancovat z regionálního rozpočtu, jinak nebudou vyplaceny.
O čem tato čísla mluví? Regiony jako první ukázaly, že možnosti pro optimalizaci tu existují. Pokud se postupuje opatrně, postupně, začíná se od malých skupin obyvatelstva s nízkou úrovní koordinace, je možné se vyhnout veřejným protestům. Tato cesta vede k sociální degradaci, ale kdo by na to myslel…
Federální orgány mají pro optimalizaci mnohem širší možnosti. V roce 2015 byly zkráceny výdaje na lidský kapitál: na vzdělávání a zdravotnictví – o 4 až 5 %, na kulturu – o 8 %. Rozpočtu to nijak zvlášť neulehčilo, podíl těchto výdajů je malý – 3 až 4 %, a na kulturu ještě menší. Ale na vysoké školy, zdravotnická zařízení, muzea to dolehlo těžce. Výrazněji byly kráceny výdaje na národní ekonomiku – téměř o čtvrtinu, jejich podíl v rozpočtu je nyní 15 %. Během krize je to racionální, zvlášť s ohledem na krajně nízkou efektivitu rozpočtových investic.
Federální rozpočet zatěžují dvě velká závaží. Prvním jsou výdaje na sociální politiku. Na ně připadá 27 % všech výdajů, hlavní část tvoří transfery do penzijního fondu (19 %). Právě ty v roce 2015 rostly nejrychleji – o 31 %. Počet důchodců i schodek penzijního fondu se zvětšují, ale federální orgány stále odkládají institucionální změny, protože se bojí ztráty podpory od základního elektorátu. Šetřit budou s pomocí tzv. důchodových bodů.
Tím druhým závažím jsou výdaje na obranu, v roce 2015 vzrostly o 28 %, jejich podíl v rozpočtu je více než 20 %. Spolu s výdaji na národní bezpečnost (více než 12 %) je to třetinový podíl, což připomíná spíše válečný rozpočet.
Je stále zřetelnější, že ”Bolívar dva neunese”. Postupně se to dotýká samotného vrcholu: v roce 2015 byly výdaje na “naše všechno” – národní bezpečnost – zkráceny o 6 %. S velkou pravděpodobností budou v roce 2016 zkráceny i vojenské výdaje. Jen těžko by ruské orgány chtěly vstoupit do nového volebního období s prázdnou peněženkou.
Natalie Zubarevičová
Autorka je ředitelka regionálního programu Nezávislého institutu pro sociální politiku.
Zdroj: vedomosti.ru 11. 4. 2016
Jak vypadá „optimalizace rozpočtů“ v praxi? Na Tapolitika si k tématu můžete přečíst tyto články: Chudoba Rusů dosáhla nejkatastrofálnější úrovně od dob Perestrojky. Protikrizový plán ruské vlády: pětina položek bez financování. Tady garmoška nepomůže. O stavu ruského zdravotnictví.
