Nedávno jsme na našem webu zveřejnili text politického geografa Michaela Romancova s názvem „Tady garmoška nepomůže„, ve kterém autor popisuje současný stav ruského zdravotnictví – uzavírání zdravotnických a hygienických zařízení, likvidace lázeňské péče i rychlé záchranné služby, ke kterým je přistupováno z důvodu katastrofální podfinancovanosti sektoru zdravotnictví, je oficiálně nazýváno „optimalizačními balíčky“, ale v opozici i mezi občany se hovoří o „vražedných reformách“. A vypadá to, že toto označení není bezdůvodné. Text, jehož překlad vám nyní předkládáme, vyšel 14. 6. 2016 v ruském deníku a úředním listu vlády RF, Rossijskoj Gazetě. List cituje poslední statistiky úmrtnosti a zároveň návrhy opatření, jak statistiky do budoucna zlepšit. Návrhy opatření (druhá polovina textu) ale spíše připomínají slavnou scénku sestry Toničky z filmu „Jak básníkům chutná život“: „Když máme prevencí míň, jsme podezřelý, že nic neděláme, když víc, jsme podezřelý, že si ty čísla cucáme z prstu.“
40% úmrtí v Rusku připadá na lidi na samém rozkvětu sil – ve věku 25 – 64 let. Při tom 80 % z nich umírá v důsledku neinfečkních onemocnění. Uvedl to předseda Výboru Dumy pro ochranu zdraví Sergej Furgal. Hlavním “příspěvkem” k mortalitě obyvatel jsou kardiovaskulární choroby (jedná se o něco více než polovinu úmrtí), rakovina (15,5 %), chronická respirační onemocnění (1,8 %) a cukrovka (1,1 %). Tyto čtyři typy onemocnění jsou příčinou 70 % úmrtí v zemi.
Podle hlavy oddělení veřejného zdraví a komunikace Ministerstva zdravotnictví Olega Salagaje, je jedním z hlavních faktorů úmrtnosti rizikové chování – kouření a alkohol, nezdravá strava (obsahující nadměrné množství soli a cukru), nedostatek fyzické aktivity.
Nicméně, jak řekl serveru Rossijskaja Gazeta ředitel Ústavu demografie Vysoké školy ekonomické, profesor Anatolij Višněvskij, od poloviny minulého století země zmeškala celou etapu vývoje, tzv. druhou epidemiologickou revoluci, která začala na Západě na přelomu 60. a 70. let. Epidemiologický model úmrtnosti se u nás za 50 let prakticky nezměnil, zatímco u nich (na Západě – pozn.) je věk, ve kterém lidé umírají z těch či jiných příčin, velmi odlišný. Například ve Francii byl v roce 2010 průměrný věk úmrtí na rakovinu u mužů 75,5 let, u žen 78,2. V Rusku to bylo – ve stejném pořadí – 66,4 a 68,6 let. Od roku 1960 do roku 2010 se ve Franci tento ukazatel zvýšil o 8 – 9 let, zatímco Rusku nikoliv, došlo dokonce ke snížení. Ve Francii v současnosti lidé umírají na rakovinu mnohem později – příčinou může být nejen to, že později onemocní, ale i to, že je jim nemoc diagnostikována brzy, nebo to, že disponují lepšími metodami léčby. My nic z toho nemáme. To samé platí pro kardiovaskulární onemocnění. Ve Francii se za 50 let průměrný věk úmrtí z této skupiny příčin zvýšil u mužů o více než 9 let, u žen pak více než deset let. V Rusku se u žen průměrný věk zvýšil o méně než jeden rok, u mužů ukazatel dokonce poklesl. Problémy naší vysoké úmrtnosti jsou důsledkem systémové chyby.
Jak vysvětlil vedoucí laboratoře Státního výzkumného centra pro preventivní lékařství Ministerstva zdravotnictví Ruské federace Mechman Mamedov, v rozvoji chronických neinfekčních chorob hraje důležitou roli více než 200 rizikových faktorů. Tyto rizikové faktory jsou rozděleny do několika podskupin: behaviorální, sociální, biologické, enviromentální, ovlivnitelné, dědičné a další. Podle epidemiologických studií, je asi 50 procent ruské dospělé populace ohroženo jedním nebo více rizikovými faktory. Úkolem státu je organizování prevence společensky významných chronických neinfekčních chorob. Primární prevence zahrnuje korekci rizikových faktorů ve fázi nediagnostikovaného onemocnění, sekundární prevence za přítomnosti onemocnění nebo v kombinaci více onemocnění.
“Z ekonomického hlediska a z hlediska její prediktivní hodnoty, je účinnější primární prevence, která by měla být součástí zdravého životního stylu,” říká Mechman Mamedov. Strategie jejího budování by měla být masová a zahrnovat široké vrstvy populace. Spolu s tím je nezbytné dostatečně přebudovat systém klinického vyšetření, který umožní identifikovat rizikové faktory a onemocnění v počátečních fázích.
“Zdá se to jednoduché – formovat u lidí zdravý životní styl. Jenže v podstatě to znamená měnit návyky a principy života lidí ve zralém věku, což není jednoduchý úkol,” pokračuje Mamedov. Musíme synchronizovat několik mechanismů. Jako je podpora v médiích – videa, přenosy, publikace s prezentací výsledků. Dále je třeba, aby na pracovištích a učilištích byla stanovena pravidla správné výživy a fyzické aktivity. Lidé by měli dodržovat režim práce a odpočinku. Systém musí také podporovat ty, kteří jdou příkladem ve změně životního stylu, přičemž za porušování přijatých prohlášení o prevenci nemocí by měly být stanoveny sankce. Pacienti by měli podstupovat pravidelné prohlídky a kurzy na odborných školách.
“Systém by měl fungovat nepřetržitě po dobu pěti let, aby byl znatelný trend v kvalitě a délce života osob v produktivním věku. Pro zlepšení demografické situace je třeba systémového programu na deset let,” říká Mechman Mamedov.
Zdroj: Rossijskaja Gazeta 14. 6. 2016
