Příběh, o kterém je řeč, znáte úplně všichni. Mnozí ho zažili na vlastní kůži. Mladší se o této věci dozvěděli ve škole nebo v rodině. Ale můžete se vsadit, že takto podaný jste ho ještě neslyšeli.
Tři komunističtí poslanci ruské Dumy, Sergej Rešulskij, Nikolaj Kolomejcev a Jurij Sinelščikov, stvořili pozměnovací návrh k zákonu O veteránech, který určuje morální a hmotné odměny pro válečné veterány sovětské a ruské armády. Smyslem návrhu je zahrnout do této kategorie vojáky, kteří se zúčastnili obsazení Československa v roce 1968.
Tři komunisté k tomuto návrhu sepsali důvodovou zprávu. Je dlouhá, proto jsme pro vás vybrali základní pasáže, z nichž sestává příběh okupace očima okupantů.
V srpnu 2016 uplyne 48 let od konce rozsáhlé vojenskostrategické operace “Dunaj” vojsk států Varšavské smlouvy, jejímž hlavním úkolem bylo potlačení protistátního převratu v ČSSR, který osnovala československá opozice s podporou západních zemí. Je důležité si uvědomit, že v té době v Evropě existovaly dva soupeřící vojenské bloky – NATO a Varšavská smlouva. V současnosti je všem známo, že v roce 1968 byla v NDR rozmístěna Skupina sovětských vojsk v Německu, v Polsku byla Severní skupina sovětských vojsk a v Maďarsku Jižní skupina sovětských vojsk. Ale z nějakého důvodu nikdo nezmiňuje, že na území západního Německa byly rozmístěny vojenské síly USA, Velké Británie a Belgie a v případě potřeby byly připraveny přesunout se také armádní útvary Francie a Nizozemska. Obě tyto armádní skupiny byly ve stavu plné bojové pohotovosti. Je třeba poznamenat, že pro vstup vojsk států Varšavské smlouvy do Československa existovaly v srpnu 1968 velmi dobré důvody.
V srpnu 1968 měly země Varšavské smlouvy možnost volby: dovolit opozičním silám svést ČSSR z cesty k socialismu a tím otevřít potenciálnímu nepříteli cestu na východ a ohrozit nejenom skupiny vojsk Varšavské smlouvy, ale i výsledky druhé světové války; anebo úsilím členských zemí paktu ubránit socialistické zřízení v ČSSR a napomoci rozvoji jejího hospodářství. Jednou provždy skoncovat s mnichovskou politikou; odmítnutím všech nároků Hitlerových revanšistických dědiců postavit bariéru před novým „Drang nach Osten“ a tím ukázat celému světu, že se nikomu nepodaří změnit poválečné hranice stanovené jako výsledek boje mnoha národů proti fašismu.
Historie ukázala, že v roce 1968 bylo společné úsilí zemí Varšavské smlouvy ochránit své zájmy a zisky opodstatněné, vzhledem k tomu, že země východní Evropy hned po roce 1990 kvůli posílení vlivu EU a USA na jejich prozápadní vlády ztratily národní suverenitu a jejich ekonomický potenciál a životní úroveň obyvatelstva se výrazně snížily. Výsledkem realizace této v historii hromadných strategických akcí bezprecedentní operace, v podmínkách nejpřísnějšího utajení, ve značném rozsahu a při minimálních ztrátách na lidských životech se stalo zabezpečení mírových podmínek pro upevnění ekonomického potenciálu ČSSR a dalších států východní Evropy: NDR, PLR, MLR, SFRJ, RLR a BLR v rámci RVHP na dalších 22 let.
V podmínkách neustálé hrozby ozbrojeného konfliktu, ve stavu zvýšené bojové pohotovosti, s velkým rizikem pro vlastní životy dokázali vojáci zvládnout obrovskou morální, psychickou a fyzickou zátěž, projevit hrdinství a odvahu, důstojně splnit svoji vojenskou povinnost. Občas umírali proto, aby nedocházelo k obětem mezi agresivně naladěným obyvatelstvem.
Vzhledem k tomu, že otázka uznání ruských vojáků a důstojníků, kteří se zúčastnili rozsáhlé vojenskostrategické operace „Dunaj“ v sestavě spojených vojsk zemí Varšavské smlouvy v Československu, za účastníky bojových akcí nebyla dosud vyřešena, a rovněž vzhledem k tomu, že v současné složité a alarmující mezinárodní situaci kolem Ruska je obzvlášť důležité podporovat vlastenectví ruských vojáků a důstojníků, kteří chrání územní celistvosti země i za hranicemi naší vlasti tak, jak ji chránili v roce 1968 v Československu, připravila skupina poslanců Státní dumy projekt federálního zákona „O novelizaci federálního zákona O veteránech“.
Návrh je v ruské Dumě. Vláda RF k němu zaujala negativní stanovisko s odůvodněním, že tehdejší vedení země oficiálně nezahájilo v okupovaném Československu bojové operace, tudíž účastníci okupace během ní nebojovali a jako veteráni uznáni být nemohou.
Článek k tématu s vyjádřením opozičního poslance Dmitrije Gudkova: „Ruští účastníci invaze do Československa prý „bojovali proti bývalým nacistům, esesákům a představitelům reakčních církví“. A chtějí získat status „válečného veterána„.
Zdroj: Návrh zákona a důvodová zpráva 6. 6. 2016
