Přinášíme překlad rozhovoru s politologem a filozofem Andrejem Andrejevičem Piontkovkým ze dne 19. dubna 2016 pro server Kasparov.ru
Známý ruský politolog hovoří o tom, čeho se Putin bojí, o Bastrykinově filozofii a o válkách “siloviků”.
Před kým má Putina ochránit Národní garda, jak Kreml zkouší USA, a kdo vyhraje – Kadyrov, nebo silovici, jeho nepřátelé. Filozof Andrej Andrejevič Piontkovskij hovořil s Kasparov.ru o důležitých politických událostech posledních týdnů.
– Minulý týden vešlo ve známost vytvoření nové silové struktury – Národní gardy. V jejím čele bude hlavní velitel vojsk ministerstva vnitra RF Viktor Zolotov. Takřka zároveň se objevila informace, že Kudrin bude znovu pracovat s Putinem. Jak máme chápat tyto signály?
– Jmenování Zolotova je fundamentální událost. Jeho jmenování a vytvoření nové silové struktury svědčí o velmi vážné změně režimu. Ukazuje, že názor Putina na charakter toho, co ohrožuje jeho doživotní vládu, se změnil.
Jmenování Zolotova je velmi silná výzva vrstvě, která Putina zrodila, jeho alma mater – následníkům KGB. Není tajemstvím, že po vraždě Němcova vedla FSB s Putinem dostatečně zjevnou bitvu za provedení vyšetřování až do výslechu Kadyrova. Šli naprosto vážně od bezprostředních vrahů, kteří byli důstojníky Kadyrovových silových struktur, k jejich velitelům – Gantěmirovovi, Delimchanovovi a k samému Kadyrovovi. Putin tomu usilovně bránil. Na jeho nátlak bylo vyšetřování oficiálně pozastaveno a za konečného objednavatele byl označen jakýsi šofér Muchudinov, který, jak naznačoval Markin, navíc pracoval na zakázku Američanů.
Tehdy udělala FSB bezprecedentní krok: přes dva kanály – článek do Novoj gazety “Kdo zabil Němcova” a zprávu Jašina – vypustili svoje udání na Zolotova. Právě on byl označen za organizátora zločinu. V těchto textech byly operativní údaje, nepřístupné jak Jašinovi, tak Muratovovi, mohli je získat jen přímo od FSB. Konkrétně, informace o tom, že Zolotov jezdil na Kavkaz, kde se setkával s lidmi, kteří se zločinu účastnili, že s pomocí svého vlivu ve FSO připustil demonstrativní vraždu na Rudém náměstí a že přispěl ke zničení videozáznamů. Taková úroveň boje mezi zvláštními službami, navíc s úniky na veřejnost, je charakteristická pro krizové stadium autoritativních režimů. Mně tato situace připomíná poslední měsíce Stalinova života a Berijův boj s osobním diktátorovým ochráncem Vlasikovem a dalšími generály zvláštních služeb.
Putin buduje systém své osobní ochrany – klasickou opričninu.
Na přímé obvinění Zolotova odpověděl Putin dvěma akcemi. Za prvé, Kadyrova přejmenoval na “pověřen plněním pravomocí prezidenta” Čečenska a popřál mu úspěch v zářijových volbách; za druhé, jmenoval Zolotova velitelem nové rozsáhlé zvláštní služby a převelel pod něj útvary, které dříve patřily do soustavy vojsk ministerstva vnitra a FSB.
Zároveň zrušil dvě čistě čekistické agentury – FSKN a (Federální služba Ruské federace pro kontrolu narkotik) a Federální migrační službu. Obě nově přešly pod ministerstvo vnitra. To je pro “čekistické dvořany“, jak je ve své době nazval Patrušev, neuvěřitelné ponížení. A je příznačné, že oba tyto Putinovy kroky byly právně legalizovány 5. dubna.
Povýšením Zolotova jde Putin do velmi vážného konfliktu s FSB. Přičemž buduje systém své osobní ochrany – klasickou opričninu. Má ho chránit už ne před inteligentíky, kteří demonstrují na Bolotném náměstí, ani před očekávanými sociálními nepokoji na Uralvagonzavodě nebo ve městech, které vznikly jako ubytovna pro zaměstnance jednoho podniku – s nimi by se vypořádali i příslušníci OMON a OSBON, kteří se dříve nacházeli ve strukturách MV a FSB.
Národní gardu potřebuje k ochraně před ozbrojenými lidmi – před armádou a FSB. Počet Zolotovových ozbrojenců je 400 tisíc. Ruská armáda čítá 800 tisíc, ovšem včetně letectva, námořnictva, strategických sil. Ale pozemních vojsk – lidí se samopaly- je jen 200 tisíc.
Putin chápe, že krize vstupuje do stádia, kdy pokusy o ozbrojené převraty jsou možné, a iniciovat je mohou ozbrojení lidé s určitou mocí.
Ve srovnání s vytvořením Národní gardy je možné jmenování Kudrina náměstkem ředitele jakési expertní skupiny jen bezvýznamným gestem směrem k systémovým liberálům, nebo možná i trochu k Západu, je to náznak, že nějaké ekonomické reformy jsou možné. A předem se vypustila informace, že Kudrin prý píše jakýsi program. A co tedy dělal předchozích 25 let? Byl účetním putinské mafie, nejdřív v Petrohradě a pak v Kremlu.
– Co pak tedy znamená “pokárání” Kadyrova během “přímé linie” v odpovědi na otázku Sergeje Dorenka o hledání “nepřátel Ruska”?
– To je pukrle směrem k Putinem uraženým čekistům, nicméně se všechno ukázalo být ještě vážnější. Povýšení Kadyrova a Zolotova způsobilo v těchto kruzích přirozenou nespokojenost. Pro pochopení situace bych doporučil rozhovor Jeleny Milašinovové se Zajkinem, který vyšel v Novoj gazetě. Milašinovová z něj skvěle vytáhla náladu charakteristickou pro celý silový blok. Podle mého názoru mířil tento rozhovor právě na ty uražené čekisty a jeho poselstvím bylo toto: “Chlapi, my všechno chápeme, o vaší nespokojenosti s příliš vysokým postavením Kadyrova víme, v budoucnu se s tím vypořádáme, ale jemněji a rozumněji, než navrhujete vy.” Ne silovou operací, ne jeho smetením, ne třetí čečenskou válkou, ale převedením jeho silových struktur pod Zolotova. Pak je potichu převelíme, mnoho jich pošleme do jiných regionů země – na Dálný východ, do Chabarovsku. Muže, které Kadyrov vyvedl z lesa, odzbrojíme a vypořádáme se s nimi během roku, dvou, během nichž se bude formovat Národní garda. To je způsob jak čekisty uklidnit.
Usilovali jsme o Čečensko ve struktuře Ruska, místo toho máme Rusko ve struktuře Čečenska.
Ve stejném duchu byla připravena i Dorenkova otázka. S jakou odvahou se zeptal na to, že Kadyrov na Instagramu vystavil fotku Kasjanova v hledáčku sniperské pušky! Je jasné, že Kadyrov byl organizátorem vraždy Němcova. Proč by se na to odvážný novinář Dorenko nezeptal svého idolu a objednavatele této vraždy?
Vše mluví pro to, že se čečenská otázka bude vyostřovat. Právě ona způsobila první vážný rozkol na vrcholu moci. Všichni čekali nějaký rozkol mezi systémovými liberály a siloviky – ale žádní liberálové tu nejsou – ani systémoví, ani žádní jiní. Mezi siloviky tovale poměrně dost vře. Navíc nesmíme zapomínat, že rozhovor se Zajkinem četl i Kadyrov a jeho 20 tisíc ozbrojenců. A ti budou jen stěží pasivně čekat, až se s nimi vypořádají a pošlou je na Dálný východ, aby tam zmizeli.
Ten problém se neřeší, jen se zakopává do hloubky, a výsledkem je, že je stále vyostřenější. V rámci kadyrovsko-putinského dvojvládí tato situace řešení nemá. Usilovali jsme o Čečensko ve struktuře Ruska, místo toho máme Rusko ve struktuře Čečenska.
– S čím, podle vás, může být spojeno rozhodnutí desítek poslanců Státní dumy nekandidovat ve volbách příští rok? A to včetně lidí, kteří se jevili Putinovi poměrně blízkými? Je to také krok směrem k formování nové mocenské hierarchie?
– Myslím, že pokud sami prohlásili, že chtějí odejít, tak to znamená, že bylo rozhodnuto je (nevyzdvihovat?). A je to spojeno s tím, že Putin chce obnovit složení Dumy, a to nejen personálně, ale i organizačně. Značka Jednotného Ruska značně potemněla. V těchto volbách, přinejmenším v jednomandátních obvodech, budou daleko energičtěji prosazovat lidi z takzvané Všelidové fronty, jejichž jediná zásluha spočívá v naprosté oddanosti Putinovi. Je to výměna staré elity za mladou Rudou gardu, ale zatím v podstatně méně radikální formě než v Číně.
– Přejdeme k zahraniční politice. Co pro Rusko znamenají výsledky rozhovorů o zmražení cen ropy?
– Znamenají, že se nedá čekat jejich zvýšení. Budou se pohybovat kolem úrovně 40 dolarů za barel, což i vidíme.
A navíc to všechno dokazuje, že orientace na jakési nové geopolitické spojence, které Rusko jakoby získalo po roztržce se Západem, nebyla opodstatněná. Pro Kreml je velkým rozčarováním jak postoj Iránu, tak i Číny. Ten poslední jmenovaný se vůbec nesnaží půjčovat Moskvě levně peníze a snaží se maximálně využít situaci pro upevnění své pozice na Dálném východě a Sibiři. O tom svědčí desítky otrockých dohod uzavřených s Čínou v posledních letech. A to včetně nově uzavřených o převodu celé řady ekologicky škodlivých čínských podniků na území Ruska. Irán a Čína jsou dva kocouři, kteří si už skoro dvě tisíciletí vystačí sami, a při svých geopolitických rozhodnutích se budou řídit čímkoli, jen ne komplexy a fantasmagoriemi ruské politické elity.
– Od geopolitických “přátel” se dostaneme ke geopolitickým “nepřátelům” v představách Kremlu. Minulý týden ruská letadla proletěla v nebezpečné blízkosti amerického torpédoborce. Chvíle pro tuto demonstraci byla vybrána náhodně, nebo je za tím nějaký plán?
– Patrně si naši čtenáři všimli, že při rituálním setkání s lidem se Putin relativně málo věnoval zahraniční politice. Což je překvapující, protože celý politický život v televizi se točí právě kolem globální politiky a nekonečných vítězství z kolen se zvedajícího Ruska. Nicméně na večer bylo připraveno překvapení. Jsem přesvědčen, že tento hulvátský přelet nad americkým torpédoborcem byl zrežírován synchronně s “Přímou linií”. Není náhoda, že všichni komentátoři na televizních obrazovkách večer mluvili jen o něm, přičemž s vlasteneckým zápalem ve stylu “nandali jsme to těm amíkům, američtí námořnici pobíhali v děsu po palubě”. Ale vystřízlivění se dostavilo velmi rychle. Jako první se z americké strany vyjádřili vojáci, kteří se už dávno, co se týče vztahů s Putinem, pohybují na hraně vzpoury proti Obamovi a Kerrymu.
Doslova hodinu po události se velitel vojsk NATO generál Breedlove přímo zeptal: “To nám vyhlašujete Třetí světovou válku?” A po několika hodinách byl Kerry nucen vystoupit s oficiálním prohlášením, ve kterém jednoznačně podtrhl, že Američané měli plné právo ruské letadlo sestřelit. V překladu z diplomatického na obecný jazyk to znamená: “Příště ho určitě sestřelíme.“
Je stále těžší demonstrovat lidu vítězství a tak nezbývá než sáhnout k riskantnějším akcím ve stylu „pitěrských podvraťáků“.
Ze strany Kremlu byla tato akce pokračováním v avanturistické zahraniční politice, pokeru, včetně jaderného. Putin stále zvyšuje sázku, sonduje připravenost USA sklonit se, nebo přece jen odpovědět. Obama i Kerry ho příliš rozmazlili svou měkkou reakcí, ale jejich doba se chýlí ke konci. Putin se musí připravit na mnohem tvrdší odpovědi Spojených států.
Je možné, že takovou odpověď nevylučuje. Jak ukazuje vytvoření Národní gardy, Putin se očividně bojí vojenského převratu. Kdy se v podobných autoritativních systémech odehrávají? Když diktátor utrpí zjevnou zahraničně politickou porážku.
Putin už má za sebou fundamentální porážku na Ukrajině. Propaganda tak musela zapomenout taková slova jako “ruský svět” a “Novorusko“ a nezbývá jí nic jiného, než se spokojit se zločineckou “Lugandónií”. I v Sýrii se ambice musely osekat. Je stále těžší demonstrovat lidu vítězství a tak nezbývá než sáhnout k riskantnějším akcím ve stylu „pitěrských podvraťáků“. Ale to může brzo velmi špatně skončit.
– V této souvislosti je zajímavé, že metafyzickou válku s USA chtějí zase využít pro utažení šroubů uvnitř země. Bastrykinův monolog v Kommersantu stojí právě na tom. Co si myslíte, budou jeho návrhy realizovány?
– Filozofický traktát šílence Bastrykina (s přezdívkou Spolužák) se stal třešničkou na dortu mezi novelami posledních dvou let. Připomenu, že je to ten samý člověk, který s pistolí v ruce odvezl novináře do lesa a vyhrožoval mu, že ho tam zakope – hlavu a nohy zvlášť – a pak sám vyšetří jeho zmizení. Tentokrát toho namluvil na celý spisek paragrafů Trestního zákoníku a zcela podupal Ústavu, kterou má chránit.
Ale nic z toho není nové.
Už přece měl za úkol prosazovat protiústavní iniciativy svého nejsvětějšího Spolužáka. Například zrušení priority norem mezinárodního práva. Kdo nakonec zavolá Vladimiru Tauridsko-Panamskému, jeho spolužákům, napodobitelům a violoncellistům lékaře?
V předvečer publikování tohoto rozhovoru nás Andrej Andrejevič požádal o doplnění textu o následující post scriptum:
Jurij Fedorov upozornil na jednu příznačnou událost 11. dubna. Tento den se zvláštní Vyhláškou prezidenta změnila jeho předchozí vyhláška z 5. dubna a Zolotov byl převeden ze stálého člena Bezpečnostní rady na prostého člena. Ve světle této senzace už vypadá poněkud jinak jak antikadyrovske interview Zaikina z 19. dubna, tak připravená Dorenkova otázka 14. dubna.
Bohužel, řeč není prostě jen o uklidňujících gestech pro čekisty, ale o jejich protinástupu po 5.dubnu. Ponížení Zolotova na prostého člena je jejich důležité aparátnické vítězství.
V předvečer léta roku 2016 stále více zabředáme do zimy roku 1952. Přečtěte si znovu “Katovo evangelium” od bratrů Vajnerů.
Zdroj: Kasparov.ru 19. 4. 2016
