Americký ministr zahraničí John Kerry prohlásil, že držení ukrajinské pilotky a poslankyně Naděždy Savčenkové ve vězení je porušením ruských závazků v rámci minských dohod. Nejedná se o první takové prohlášení představitelů Západu spojené s vězněním Savčenkové. Ruská strana však zřejmě na podobné výzvy kašle.
Je třeba připomenout, že Rusko se nedomnívá, že by mělo povinnosti vyplývající z minských dohod. Pro Putina, Lavrova a spol. je Rusko „zprostředkovatelem“ v ukrajinském občanském konfliktu, ve sporu mezi Kyjevem a „opolčenci“ z Donbasu. Z ruského úhlu pohledu musí závazky plnit ukrajinská strana. Úkolem Kremlu je pouze dohlížet na toto naplňování dohod a působit na „rebely“. Samozřejmě jen pokud k tomu budou mít příležitost, protože bandité jsou nezávislí a dělají to, co po nich žádá „lid Donbasu“ a nikoliv kurátor z FSB. A nezáleží na tom, že tomu nikdo nevěří. Hlavní věcí je, že to tvrdí Putin.
Minské dohody jsou pro Kreml jenom dalším Budapešťským memorandem. Pokud chceme – dodržujeme, pokud nechceme – zvysoka na to kašleme. Nezáleží na tom, že Rusko oficiálně uznává a garantuje územní celistvost Ukrajiny. Záleží na tom, aby Putin krádeží Krymu potěšil své fanoušky. Nezáleží na tom, že Minské dohody počítají s osvobozením vězňů. Záleží na ceně Savčenkové – není to jenom pěšák jako každý jiný, je to hrdinka a poslankyně. A tak je se Západem možné vyjednat něco opravdu důležitého! Proč by měli vysvětlovat okolnosti, za kterých se ukrajinská občanka Savčenková ocitla na ruském území? Co znamená „unesli“? Překročila sama! Budeme ji soudit i za to!
„Věčně opilá posádka uvěřila, že všechny problémy na světě lze řešit pouze silou.“
Rusko je jako pirátský škuner s šíleným zločincem místo kapitána. Uznává pouze pro sebe výhodné závazky. Krade majetek jiného. Drží rukojmí. A to vše za jásotu věčně opilé posádky, která uvěřila, že všechny problémy na světě lze řešit pouze silou. A že násilí vůči ženě je udatností, kterou se později budou vychloubat před vnuky, aby i oni zabíjeli, kradli, znásilňovali a ničili.
Jenomže „později“ nemusí nastat. Pirátský škuner brázdí – stejně jako všechny ostatní lodě – oceán života. V něm může dojít k nehodě či ke ztroskotání. Šílenému kapitánovi a jeho posádce ani nepřijde na mysl varianta, že pirátská loď může narazit na útesy. V takovém případě nikoho ani nenapadne podat zlodějům a násilníkům pomocnou ruku. A tak se jejich vnuci třeba ani nedozví, jak je to skvělé být vrahy a na cizí krvi budovat „ruský svět“.
Autor: Vitalij Portnikov
Zdroj: Glavred 8.3.2016
