1. ledna Medúza publikovala dopis opozičního aktivisty Ildara Dadina o mučení v nápravném zařízení č. 7, kde si odpykával trest za opakované porušování zákona o veřejných shromážděních (celé znění dopisu jsme zveřejnili na našem webu – zde). Dadin řekl, že ho vězeňští dozorci mlátili, strkali mu hlavu do toaletní mísy a věšeli ho za ruce spoutané v poutech.
Dadinův případ není jediný. Šikana a mučení je v ruských věznicích běžné. Reportérka Mediazóny Anna Kozkinovová vypráví Medúze o případech, které se dostaly na veřejnost, a také o tom, jaké měly tyto případy následky pro odsouzené a dozorce.
Prostředky dozorců. Jak jsou odsouzení v Rusku mučeni a co tím zaměstnanci káznic riskují
Upozornění! Text obsahuje popis násilných scén.
Nápravné zařízení č. 1 Čeljabinská oblast, 2008
31. května 2008 dozorci v oddělení výkonu vazby nápravného zařízení č. 1 v Kopějsku zmlátili 12 odsouzených. Čtyři zraněním podlehli. Prokurátor Čeljabinské oblasti oznámil, že vězni napadli dozorce během vycházky, přičemž pět dozorců bylo zraněno. Vyšetřovatelé obvinili jak odsouzené z porušení stanoveného pořádku výkonu vazby, tak také dozorce nápravného zařízení ze zneužití pravomocí a způsobení těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti odsouzených.
Následně vyšetřovatelé přišli s novou verzí událostí: poté, co se náčelník krajského ředitelství vězeňské služby Vladimír Židkov dozvěděl o vraždě odsouzených, nařídil údajně zinscenovat vzpouru vězňů, aby tím incident zakryl. Nařídil, aby si dozorci sami navzájem způsobili drobná zranění. Zraněný odsouzený, který násilí dozorců přežil, u soudu dosvědčil, že v předvečer incidentu byli vězni nuceni podepsat prohlášení, o vstupu do útvaru discipliny a pořádku (rozuměj: být “aktivista” a spolupracovat s dozorci) a klečet na kolenou. Bití a šikana odsouzených začala další den. Byli například nuceni umývat se v toaletách.
18 příslušníků ředitelství Federální služby výkonu trestu (FSIN), včetně jejího ředitele, bylo obviněno z trestného činu. Jejich kolegové zpočátku dokonce psali kolektivní dopisy na jejich obranu. Krajský soud nakonec odsoudilnáčelníka FSIN, jeho dva podřízené a vedoucího nápravného zařízení č. 1, Vadima Velejeva k pěti letům podmíněně za zakrývání trestné činnosti a zneužívání pravomoci. Osm příslušníků vězeňské služby, kteří byli uznáni vinnými, si vyslechli tresty od 9 do 12 let nepodmíněně v nápravném zařízení se zvýšenou ostrahou. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni k podmíněným trestům. Nejvyšší soud zmírnil verdikt 12 z 18 obviněným: řediteli FSIN a náčelníkovi nápravného zařízení zkrátil podmíněné tresty na rok a zmírnil také nepodmíněné tresty dozorcům. Krátce po rozhodnutí odvolacího soudu Židkov zemřel.
Nápravné zařízení č. 10 Zabajkalský kraj, 2011
V noci na 17. dubna 2011 vězni z Krasnokamenské věznice č. 10 rozpoutali vzpouru (v této věznici si v letech 2005 až 2006 odpykával trest bývalý výkonný ředitel společnosti Jukos Michail Chodorkovskij). Zabajkalské centrum právní ochrany vysvětlovalo vzpouru jako snahu vězňů upozornit na mučení ve věznici. V průběhu vzpoury došlo k požáru, během kterého vyhořela většina vězeňských budov.
V průběhu vyšetřování vzpoury vyšetřovatelé opět odsouzené mučili. Odváděli je jednotlivě, nebo v malých skupinách do samotek, kde je mlátili pryžovými obušky, řemeny, ocelovými pruty. Používali také elektrošoky. Některé před mučením svlékali do naha. Jeden z mučených vězňů na sebe vzal vinu za založení požáru, poté co mu vyhrožovali znásilněním gumovým obuškem.
Obvinění bylo vzneseno jak proti odsouzeným, tak dozorcům. Osm dozorců bylo odsouzeno k podmíněným trestům v délce do 4,5 roku. Více než 30 vězňů bylo odsouzeno k novým trestům za organizaci, nebo účast ve vzpouře. Sečteme-li původní a nové tresty, byli vězni odsouzeni v trvání od 3,5 do 9 let. Stížnosti na mučení, které odsouzení vytrpěli dříve, vyšetřovaní ignorovalo.
Nápravné zařízení č. 13. Saratovská oblast, 2012
Dozorci nápravného zařízení č. 13 ve městě Engels na jaře 2012 ubili k smrti odsouzeného Arťoma Sotnika na samotce, kam ho přemístili za porušení předepsané formy oděvu. Smrt nastala v důsledku zlomeniny kostrče a traumatického šoku. Velitel saratovské FSIN Alexandr Gnězdilov, který je doposud v této funkci, prohlásil, že 24letý Sotnikov zemřel na následky pádu ze schodů.
Tento případ podnítil výpovědi dalších odsouzených o případech mučení ve věznici. “Odsouzené mlátili zavěšené v poutech. Po spuštění na zem pokračovali v bití již bez pout”, vypověděl Roman Tolstych, vězeň propuštěný po smrti Sotnika.
Tolstych a matka zavražděného Larisa Sotnikovová upozorňovali, že v roce 2012 s nástupem nového velitele Vadima Bočkareva začala nová vlna násilí. Jeden z dozorců později potvrdil, že dostávali rozkazy od Bočkareva. Měsíc po incidentu byl Vadim Bočkarev odvolán z funkce ředitele věznice a byl jmenován zpět do předchozí funkce zástupce velitele saratovské věznice č. 33. V červnu 2012 odešel do penze.
Pět dozorců nápravného zařízení bylo obviněno. Podle vyšetřovací verze dozorci Sotnika mučili dva dny. Mlátili ho gumovými obušky. Soud je odsoudil k trestům v trvání od 9 do 12,5 let. Matce zavražděného přiřkl soud odškodné 2,5 miliónu rublů.
Nápravné zařízení č. 6 Čeljabinksá oblast, 2012
24. října 2012 v kopejském nápravném zařízení č. 6 zahájilo přibližně 500 odsouzených poklidný protest, ve kterém požadovali zmírnění režimu v zařízení. Místní ochránci lidských práv uváděli, že prvopočátkem protestu bylo zmlácení několika odsouzených. Aktéři protestu zahájili hladovku a odmítli plnit nařízení vedení věznice. Na střechu jednoho z vězeňských baráků upevnili transparenty s nápisy: “Vymáhají $, mučí nás, ponižují”, “Lidi, pomozte”, “Svobodu, pomozte!”.
K věznici se sjelo několik desítek příbuzných a přátel vězňů. Během jednoho dne byla akce ukončena. Nápravné zařízení navštívili zástupci Výboru pro lidská práva. Pozorovatelé shromáždili svědectví vězňů o vydírání a mučení. FSIN trvala na verzi, že za akcí stojí kriminální živly. Podle výpovědí vězňů dozorci a bachaři vymáhali peníze na rekonstrukci věznice, za návštěvy příbuzných, za jakoukoliv neposlušnost je čekalo bití a šikana. Někteří vypověděli, že byli poutáni lepící páskou k mříži v cele ošetřovny, na hlavu jim dávali vědro (někdy s reproduktorem ze kterého zněl zvuk sirény), mlátili je obuškem, mučili elektrickým proudem.
Velitele věznice č. 6 Denise Mechanova odvolali z funkce a v prosinci 2014 ho odsoudili na tři roky podmíněně, ačkoliv prokurátor požadoval pět let nepodmíněně. Odvolací soud uznal Mechanova vinným ze zneužití pravomoci úřední osoby a z nepovolené výroby zbraní – ve věznici nelegálně vyráběli dýky a šavle na prodej. V červenci 2015 byl Mechanovovi uložen další trest za zneužití pravomocí.
Z mučení odsouzených nebyl obviněn nikdo, bylo ale vzneseno obvinění proti protestujícím, jejich příbuzným a známým, kteří se zúčastnili střetů s policií u věznice. Soudní proces se sedmnácti z nich probíhá od léta 2015. Jsou obviněni z organizace hromadných nepokojů, narušení pořádku nápravného zařízení a z násilí proti veřejné osobě. Za potyčku s policií byl na dva roky a tři měsíce v nápravném zařízení s ostrahou odsouzen Vladislav Chabirov, kterého uznali vinným z účasti na protestech. Přitom účastníci střetů s policií uváděli, že ho mezi protestujícími vůbec neviděli.
Nápravné zařízení č. 11, Orenburská oblast, 2013
Žena odsouzeného z orenburské věznici č. 11, Sergeje Nikonorova, se v létě 2013 obrátila na Výbor proti mučení a oznámila, že dozorci v čele s jejich velitelem Filjusem Chusajnovem pravidelně mučí jejího muže a vyhrožují mu znásilněním. Důvodem k tomu bylo Nikonorovovo odmítnutí postavit saunu pro kamaráda velitele věznice. Předtím už pro Chusajnova postavil chatu. Později výbor získal svědectví od dalších vězňů. Jeden z nich se v listopadu 2013 pokusil o útěk, byl ale zadržen a pod dohledem pracovníků věznice byl vystaven sexuálnímu násilí. Dozorci navíc průběh aktu filmovali. Jeden z bachařů mu svůj úd vkládal do úst, zatímco ho další vězni drželi.
V dubnu 2014 Federální vyšetřovací výbor zahájil poté, co to čtyřikrát odmítl, soudní stíhání blíže neurčených dozorců, ale pouze za využívaní vězňů pro otrocké práce při stavbě chaty Chusajnova. Po rvačce mezi vyšetřovatelem a zaměstnanci FSIN (konflikt proběhl přímo u chaty velitele věznice), začal vyšetřovatel vést vyšetřování aktivně. Během dvou týdnů po incidentu byl Chusajnov zadržen a bylo mu nařízeno domácí vězení. Brzo na to byl umístěn do vyšetřovací vazby z důvodu pokusu o ovlivňování svědků.
Na jaře 2016 odsoudil soud bývalého velitele věznice k třem letům v nápravném zařízení za neoprávněné využívání práce odsouzených. Během několika dnů vyšetřovací výbor zahájil nové soudní řízení pro sexuální násilí na odsouzeném. Obviněn v případu je Chusajnov a jeho zástupce Murat Kumarov. Chusajnova považují vyšetřovatelé za organizátora. Z důvodu utajování pokusu o útěk jej navíc obvinili ze zneužití pravomoci.
Nápravné zařízení č. 63, Sverdlovská oblast, 2014
V červnu 2014 členové Veřejné dozorové organizace obdrželi oznámení odsouzených z nápravného zařízení č. 63 ve městě Ivdel ve Sverdlovské oblasti, kteří přežili mučení a sexuálním násilí. “Věčně nás mučí, ponižují a šikanují”, tak končilo jedno z podání.
Stížnosti z věznice č. 63 se objevovaly od roku 2009, ale až v roce 2014 promluvil kápo. Na členy Veřejné dozorové organizace se obrátil odsouzený Sergej Leonov, který uváděl, že vedl ponižování vězňů. “Jsem připraven ke všemu, abych zlikvidoval tento systém”, prohlásil.
Důvodem k tomu byl podle jeho slov pokus o sebevraždu jednoho z vězňů. Jak prohlásil Leonov, vedení věznice udržovalo kázeň v zařízení prostřednictvím některých vězňů. V oddělení karantény, kde se vězni nacházejí v prvních týdnech pobytu v zařízení, byla běžná šikana s cílem zlomit vůli odsouzeného. Šikanovali vězně například tak, že je nutili mýt podlahy na chodbách a toaletách na kolenou, pak je bili. Těm, kteří odmítali poslušnost vyhrožovali znásilněním, tvrdil Leonov.
Členové Veřejné dozorové organizace podali trestní oznámení na vyšetřovací výbor, ale podle slov vězňů se v zařízení vyšetřovatelé neobjevili. V srpnu 2014 pozorovatelé vyhlásili hladovku s požadavkem, aby bylo vyšetřování trestného činu zahájeno a aby zabránili násilí na zadržených ve vyšetřovací vazbě. Akce skončila bez výsledku. Vyšetřovací výbor odmítl zahájit vyšetřování.
Nápravné zařízení č. 17, Saratovská oblast, 2015
Na začátku roku 2015 byl v oblastní vězeňské nemocnici, kde byl hospitalizován, operován odsouzený ze saratovského nápravného zařízení č. 17 Sergej Chmelev. Operovali mu zlomený nos, tři žebra, propíchnutou plíci a protržená střeva.
Chmelev podal trestní oznámení. Oznámil, že jej zbili zaměstnanci věznice poté, co jej šikanovali pro “nepředpisovou” úpravu oděvu, vyšetřovatel ale odmítl zahájit trestní řízení proti dozorcům a zahájil ho proti Chmelevovi. Poškozenými se tak stali zaměstnanci věznice, kteří podle výpovědi odsouzeného zbili.
Už v průběhu soudního procesu některé svědecké výpovědi potvrdily výpověď Chmeleva. Jeden ze svědků podrobně popsal šikanu od dozorců. Kirovský okresní soud v Saratově projednával Chmelevův případ dvakrát, protože první rozsudek krajský soud zrušil. V obou rozsudcích soud uznal Chmeleva vinným a prodloužil mu trest (v posledním rozsudku Chmelevovi přidal půl roku odnětí svobody).
Belorečenské nápravné zařízení. Krasnodarský kraj, 2015
V noci na 25. října 2015 v Belorečenském nápravném zařízení zemřel 16letý Vitalij Pop poté, co jej dozorci zmlátili. Utrpěl zlomeninu lebeční kosti a několik zlomených žeber. Celkem dozorci zbili sedm čerstvě umístěných mladíků. Brzo se stalo veřejným tajemstvím, že nakládačka po nástupu, nebo-li přijímač, je ve věznici pro teenagery obvyklá praxe.
Jeden z mladíků řekl vyšetřovatelům, že jim dozorci nařídili jít do koupelny a svléknout se. Přišlo za nimi několik maskovaných dozorců s obušky. Začali mladíky mlátit, nutili je dělat dřepy a kliky, dalších šest až sedm dozorců v uniformách, ale bez masek tomu přihlíželo. Nejvíce se vybíjeli na těch, kteří cviky nezvládali. Pop se dozorcům vzepřel a zcela odmítl cvičit.
Dozorci vyhrožovali vězňům znásilněním, že je donutí sníst vlastní výkaly, že jim hlavu strčí do záchodové mísy. Jednoho z postižených donutili sníst krabičku od sirek a korále z růžence. “Viděl jsem Vitalije Popa, jak ležel na podlaze vedle klozetu a jeden z dozorců mu oběma nohama skákal po zádech”, vzpomínal jeden z mladíků.
Druhý den po smrti Popa, podali mladíci trestní oznámení. Velitel věznice a devět dozorců bylo zadrženo. Z krasnodarského velení FSIN bylo propuštěno 17 zaměstnanců.
Nápravné zařízení č. 5, Sverdlovská oblast, 2016
Na začátku roku 2016 56letý odsouzený z nižnětagilské věznice č. 5 Sergej Gorevanov řekl vyšetřovatelům vyšetřovacího výboru o šikaně ze strany dozorců. Podle jeho svědectví po něm dozorci po nástupu do věznice požadovali, aby podepsal prohlášení, podle kterého se vzdává tradiční vězeňské hierarchie, dává souhlas se spoluprací s vězeňskou správou a použití síly, nebo donucovacích prostředků vůči jeho osobě. Protože odmítl podepsat prohlášení, dozorci jej donutili svléknout se, ruce mu svázali lepící páskou a odvedli ho na ulici, hodili do sněhové závěje a začali mlátit. Polili jej vodou, přinutili ležet 15 minut ve sněhu a pak ho nechali na samotce bez oděvu. “Po rukách i nohách mi stékala krev”, vypověděl. Podepsal prohlášení a po několika dnech si vbodl zlomenou lžíci do břicha.
Vyšetřovací výbor nezahájil trestní řízení s tvrzením, že vyšetřovatelé nenašli důkazy potvrzující Gorevanovova slova. Sverdlovské vedení FSIN oznámilo, že svědectví Gorevanova je lživé.
Velení FSIN podalo žalobu na ochranu dobrého jména, cti a profesní reputace na členku veřejné dozorové komise Larisu Zacharovovou za šíření křivého obvinění a na Meziregionální centrum práv občana za publikaci videa s Gorevanovem. Soud uložil Zacharovové pokutu 90 tisíc rublů a centru 210 tisíc rublů. Soudce rozhodnutím označil zveřejněné informace, zejména slovní spojení „vězení mučírna“ za nevěrohodná a nařídil obžalované aby se omluvila. Gorevanov byl přeložen do jiné věznice.
Nápravné zařízení č. 33, Chakasie, 2016
8. srpna 2016 byl z jediné budovy s celami v areálu chakaského nápravného zařízení č. 33 převezen do abakanské nemocnice 27letý odsouzený Sijevuša Sabirov. Následující den zemřel. Velení republikové FSIN jako příčinu smrti označilo zánět pobřišnice (peritonitida) způsobený perforací apendixu.
Ve stejné době zdroj projektu Gulagu.net oznámil, že Sabirova a několik dalších pravděpodobných účastníků vzpoury (většina z nich muslimové požadovali možnost modlení v libovolnou dobu) v sousedním nápravném zařízení č. 35 přeložili do věznice, dozorci surově mlátili a podrobovali sexuálnímu násilí. Podle lékařské zprávy Sabirov zemřel na následky úderů tupým předmětem do oblasti pánve a břicha. Za měsíc z nápravného zařízení č. 33 do stejné nemocnice přivezli s protrženou ledvinou dalšího odsouzeného, Sergeje Bujnického.
V obou případech vyšetřovací výbor zahájil trestní řízení ve věci úmyslného způsobení těžké újmy na zdraví. Vyšetřovatelé preferovali verzi o napadení spoluvězni. Bujnický vypověděl, že ho zmlátili dozorci, kteří pak do cely přivedli jiného vězně, který ho několikrát udeřil.
Během vyšetřování bylo zahájeno trestní řízení také proti zaměstnanci nápravného zařízení č. 33, přičemž jeho jednání bylo kvalifikováno jako nedbalostní trestný čin. Prý na nějakou dobu opustil vycházkový dvůr, čímž dopustil, že Sabirova napadl spoluvězeň. V říjnu bylo oznámeno, že velitel nápravného zařízení č. 33 byl propuštěn.
Zdroj: meduza.io 7. 11. 2016
