Přinášíme překlad velice zajímavého rozhovoru s ruským historikem a režisérem Jevgenijem Ponasenkovem o současném stavu ruské společnosti a o nebezpečných tendencích, které v ní vyvolává současný režim a jeho masívní propaganda. V popisu současné ruské společnosti lze bohužel najít mnoho pojítek se stavem té naší.
V pořadu Rádia Svoboda “Itogy Neděli” (Závěry týdne) Jevgenij Ponasenkov hovořil o tom, jak moc hraje na náladu davu.
Nový skandál na federálním televizním kanálu. V programu “Otraženija” veřejného televizního programu byla diskutována otázka pomníků tyranům – Ivana Hrozného v Orlu a Stalina v Surgutu. Hostem ve studiu byl známý historik a režisér Jevgenij Ponasenkov, který se jal divákům vysvětlovat, že upomínání zločinců a psychicky nemocných lidí, oslava zločinů a marasmu a stavění podobných památníků je jen odrazem dnešní doby – hysterie, agrese a neznalosti, které panují v zemi. Poté, co se do diskuze zapojil nejdřív divák, který začal stavbu pomníku Stalinovi podporovat, a vzápětí psycholog takové nálady obhajoval, historik ze studia prostě odešel.
Proč jste se rozhodl odejít ze studia a dál se s nimi nehádat?
Inteligence neznamená, že musíte snášet každou ubohost, se kterou se setkáte. Inteligence je respekt sám k sobě a také k těm, kdo si respekt zaslouží. Viděl jsem, že dostali příkaz vyvést mě ze studia. Takže jsem se rozhodl, že to udělám první. A dokonce i kdyby k tomu nedošlo, viděl jsem, že mají na monitoru připravené ještě dva hovory, a tak jsem si řekl – co s takovou úrovní hostů. Neslíbil jsem přece, že tam budu poslouchat takové nesmysly. Redaktoři mi volali, slibovali, že budu ve studiu sám. Takže mě vlastně drze podvedli.
Byly doby, kdy portréty Stalina na veřejnosti nosilo jen 7 pomatených babek na 7. listopadu. Představa, že by se jeho kult mohl vrátit takto masivně, že se bude diskutovat o tom, zda mu postavit památník veliký nebo malý, byla úplně nemožná. To vše stvořila televize…
Jednoznačně. Jak už jsem řekl ve vysílání OTR, památníky se nestaví kvůli tomu, co bylo, ale vždy kvůli současnosti. To, co se dnes v Rusku děje, to je návrat k už zarostlé “vlastní cestě”, k odmítání civilizace. Odmítání západních svobod a práv člověka vyžaduje hrozivé a krvavé symboly, které by na jednu stranu potvrdily správnost současného směru, a na druhou stranu by v porovnání s jejich krutostmi dostatečně obrousily zuby i drápy dnešního režimu.
Ale to jsou jen detaily, promluvme si raději o tom, proč tu dnes znovu máme vážnou konfrontaci s Amerikou, že je to nesmírně nebezpečné a hrozí to velkou válkou, ve které zahynou jak ti slušní, tak idioti, kteří současný kurs podporují.
Putin šel tou nejjednodušší cestou. Rozhodl se, že bude vládcem lůzy.
Kde vzniká ta konfrontace? Nezačala hned s nástupem Putina. Když byl Putin ustanoven do čela státu (a to byla od začátku chyba, protože hlavou státu by se nikdy neměl stát důstojník KGB), zpočátku mu bylo příjemné, že ho přijímají významní evropští prezidenti, britská královna a další.
Ale problém čekistů je v tom, že oni prostě nedokáží neorganizovat chobotnici. A aby jejich chobotnice prosperovala, bylo nutné udržet si moc. Protože když ztratíte moc, tak jako důsledek za předešlé skutky ztratíte i svobodu. Takže teď už si musí moc udržet za každou cenu. A jak je možné si udržet moc v zemi, která je sice na periferii Evropy, ale stále ještě to není Severní Korea? Existuje jen jeden způsob – musíte obyvatelstvo odvést od skutečných vnitřních ekonomických a sociálních problémů a předstírat pro ně zahraniční politiku. Imitovat zahraniční politiku s nerozvinutou ekonomikou ve skutečnosti nejde, je možné si ji jen vymýšlet na úrovni “já jsem hrdina a všichni kolem jsou ovce”, a tak přišli na Ukrajinu. Aby mohli něco takového zrežírovat, využili nespočet komplexů týkajících se nespravedlivého přerozdělení země. A vytvořili imitaci zahraniční politiky. Přirozeně, když narůstá napětí, když z už tak dost nevzdělaného obyvatelstva každý den vyrábějí zombie pomocí různých mýtů, klamů nebo dokonce přímých lží o Ukrajině, o Americe, pak se obyvatelstvo nutně stává agresivní a kruté. A na prázdné místo se pak lehce umístí to, co se zrovna hodí. A to prázdné místo, to je neznalost – podstatná část obyvatelstva je nevzdělaná – a na to prázdné místo postavili strašný podvod, který ve společnosti vyvolal hysterii a agresi.
Když se dostanu do vysílání NTV nebo OTR a pokouším se tam vysvětlit svou pozici, objasnit, kam vede politika současného režimu, tak by mě za tu kritiku režimu naši chudí a nešťastní spoluobčané nejraději roztrhali na kusy. Jednak u nich transformace v zombie pokročila a z druhé strany si Putin vybral tu nejjednodušší cestu, stal se vládcem lůzy. Měl dvě možnosti: mohl využít hromady peněz z ropy k tomu, aby vybudoval moderní stát, nebo mohl ty prachy rozdělit mezi klany svých kámošů z Peterburgu a vybudovat přesně to, co tu vybudoval, a přitom spoléhat na podporu davu. Vybral si tu druhou cestu. A vzhledem k jeho životopisu se domnívám, že si ani jinak vybrat nemohl.
Putinovo poselství, to není nic jiného než hra na psychologii, hra s náladou závislých a zlomených ubožáků.
Opírá se o ubohé lidičky, kteří jsou chudí a neměli v životě žádné štěstí. Nikdy se jim nestalo nic dobrého, teď ještě zchudli, ale jestli je dolar za 35 nebo 65 rublů, je jim vlastně jedno, důležité pro ně je, že něco zlého se děje i těm, kdo si mohli žít lépe: těm krásným a vysokým v dobře padnoucím saku, co se furt usmívají. Budu se mít hůř, ale oni taky.
To je jejich hlavní povahový rys, a takových je mnoho, protože historie dvacátého století naši zemi zničila. Máme vysoké procento takových lidí, zničených, zvrácených, připravených na vše neuvěřitelně velkolepé, vždy ochotných se mstít. Putinovo poselství, to není nic jiného než hra na psychologii, hra s náladou závislých a zlomených ubožáků. Není na to sám, netřeba ho démonizovat, jakkoli je zlý. Nutné je pochopit základní příčinu neštěstí.
Příklad neuvěřitelného spoléhání na ignoranci je situace na Ministerstvu kultury, které je vedeno člověkem, jehož disertace je dnes veřejně vysmívána. Možná i vás ta historka pobavila.
Jde to brát i tak, že všechno, co se v posledních letech v Rusku odehrává, je k smíchu. Jenže je to tragikomedie. A Medinskij (ministr kultury, pozn. překl.) je jen symptom, je součástí té tragikomedie.
Medinskij je komsomolec, tím se to celé vysvětluje.
Bezpochyby je to naprosto ostudný chlap, asi bych ho jinými slovy ani nedokázal označit. Chlápek v pozici šéfa ruského Ministerstva kultury. Je to komsomolec a tím se to celé vysvětluje. Stal se komsomolcem až úplně na konci – patří mezi to nejshnilejší, co světové dějiny vyprodukovaly. Komsomolec, který byl na stáži v USA, v 90. letech se zabýval byznysem, pak se stal poslancem. Komsomolec, byznysmen, poslanec – logické? Naprosto logické. A to, že je teď i hluboce věřící, je v tom sledu rolí ještě logičtější.
Diskutovat vážně o té věci s disertací nemá smysl, protože je to bordel ve smyslu “nedomysleli”, ostuda. Proč se to děje? Nemají zábrany. Ti, co dnes mají moc, vědí, že jim nikdo nic neudělá. No, tak jste to vytáhli na světlo, máte důkazy, no a co?
Je to jako když Navalnyj křičí o Čajkovi a prokurátor říká: prošetřil jsem to, není to korupčník. Stejně tak i tady, pány nad životy jsou přece oni. Ano, Medinskij, který tu disertaci napsal, neví nic o církevní staroslověnštině, neví, že Luther přeložil Bibli do němčiny, to jest chybí mu znalosti z dětské encyklopedie. Neví to. Nenamáhal se poslat dotyčný text někomu ze studentů, aby ho zkontroloval před tím, než se dostal před disertační komisi, kde to, jak jinak, všechno odsouhlasili. Je to směšné a smutné. Ještě odpornější je, když teď začíná přehlídka, jak to jen říct slušně, hochů od “R”, všichni totiž žijí ze státního rozpočtu. Někdo je režisér velkého filmového studia, i další je závislý na Ministerstvu kultury; a ti se snaží Medinského bránit, i když k této konkrétní věci nemají žádný vztah, ani žádné právo – jde o disertaci, vědeckou práci, copak se nějaký filmový nebo divadelní režisér k tomu může vyjadřovat?
Dokonce i Končalovskij se k tomu vyjádřil.
Co znamená “dokonce Končalovskij”? Končalovskij je nepříjemnější a mnohem nebezpečnější než jeho úchvatný bratr Michalkov. Michalkov je otevřený, křičí: ano, já miluji, zbožňuji Putina, jsem pravoslavný, podívejte, jsem korouhvička, ale na ní mám přilepené ikony. Končalovskij je neuvěřitelný oportunista, vždycky mu jde o vítězství, stejně jako Michalkovovi, ale v poněkud jiném stylu. První, kdo přišel k Bílému domu, kdo objímal Jelcina, kdo říkal, že Jelcin je muž a Rusko žena, která potřebuje chlapa, byl Michalkov. Teď Michalkov vykřikuje, jak byl Jelcin špatný, jak špatná byla devadesátá léta, jaký chlap je Putin. Podívejte se na tuto úžasnou fotografii, kde ho od Putina odděluje ochranka, ale on přesto zamilovaně zírá na nového prezidenta – to je nádhera.
Ale Končalovskij je podle mého nebezpečnější, protože umí naší liberální inteligenci ukazovat masku inteligenta, slušného člověka. Ale to všechno je podřízeno jen osobním zájmům, protože když jde o to, jak se dostat ke státnímu rozpočtu, tak je stejný jako Michalkov. Když se nastolí otázka žrádla, tak jsou u talíře spolu s bratrem. A to je principiální.
Končalovskij samozřejmě podporuje Medinského, protože chápe, že Medinskij – to jsou granty. To chápe Šachnazarov, to chápe i jakýsi Griša Zaslavskij, který se celý život pokoušel psát špatné divadelní recenze a najednou ho pověřili řízením Ruské akademie divadelního umění (GITIS). V našich kruzích to vyvolalo bouřlivou reakci, protože je to zcela mimo rozsah schopností soudruha Zaslavského.
Stejně tak je pro Medinského mimo rozsah funkce ministra
To jde ruku v ruce: jaký ministr, takoví rektoři. Ve slovníku by u slova “rozsah” měla být fotografie Medveděva.
Tak Putin rozvířil bahno a všechna špína se zvedla ode dna…
Putin řekl té špíně: vy jste Rusko. “Vy, závistiví lidé, vy jste Rusko.” Protože když nastoupili takzvaní špatní liberálové na počátku 90. let, tak nakrmili obyvatelstvo. Lid byl zvyklý starat se jen o sebe, hladověl, obchody zely prázdnotou. A najednou se objevili špatní lidé, kteří dovezli ze Západu jídlo a auta, ve kterých se teď ti naši vlastenci vozí. Liberálové řekli: tohle je Západ, tohle je tržní ekonomika, tohle je podnikání. Máte teď možnost žít tak, jak chcete, můžete udělat ze svých životů pohádku, sen; ruský nebo americký – to není důležité. Ale je nutné na tom pracovat. Liberálové nepochopili, že použili zakázáné slovo, které znamená politickou porážku, slovo “pracovat”. Pro naše úžasné obyvatelstvo, zvyklé na to, že plat “dostává”, ne že ho vydělá, nemá slovo “pracovat” význam. Proč vydělávat, když “dostáváte” mzdu, malou, ubohou, ostudnou, ale není pro ni potřeba ani pracovat, ani přemýšlet. Ba co víc, ještě vám budou neustále opakovat, že jste světlonoš lidstva, největší, nejlepší, všichni ti kolem jsou špatní, nesahají vám ani po kotníky, zvláště Amerika, do níž jsme mimochodem znovu v srpnu vložili 19 miliard, naprosto vlastenecky (patrně odkaz na vládní investice do amerických cenných papírů – pozn. překl.).
Těmhle lidem bez nadání je potřeba předložit obrazy, které stádo pochopí. Mně, například, nemusí nikdo vyprávět o velkoleposti státu, protože jsem autorem monografií, režíroval jsem inscenace v mnoha zemích světa, nepotřebuju stádo, ale tihle lidé stádo potřebují, aby mohli cítit, že jsou někdo. A tak jim řekli, že jsou tak neskutečně jedineční a velcí, že se jich všichni bojí. No jistě, samozřejmě, když sestřelíte Boeing, budou se vás bát, ale to není z úcty. Takže jim neřekli pouze to, že nadané můžou ponižovat, ještě jim k tomu řekli, že se tím stávají velikými. A tímto způsobem tato část primátů podpořila současný režim. Tak jsme se my, Rusové v Rusku, kteří chtějí pracovat, mají rádi svou vlast, produkují tu materiální a kulturní hodnoty, stali rukojmími té špíny, která dostala zelenou.
Zelenou dostali, ale kam se mají vrhnout? Vždyť už jsou připraveni někoho lynčovat, ale chybí jasný signál, koho.
Nemají kam jít, proto jsou připraveni lynčovat. Protože kdyby měli kam jít, odešli by. Pokud jste nikdy nebyli za hranicemi, ten děsný Západ znáte jen z reportáží v propagandistické “bedně”, nemáte profesi, neumíte cizí jazyky, nemáte peníze, možnosti, znalosti, pak nemáte žádnou alternativu a začnete všechny své problémy, svou nespokojenost ventilovat uvnitř země. Ten příkaz “trhej” nepřišel zatím jen proto, že ještě není ta správná chvíle. Ale ta přijde velmi brzy, protože režim je zahnaný do kouta a zahnal se tam sám. Neměli bychom mluvit jen o jednom člověku, není třeba ho demónizovat, protože to je, opakuji to znova, ta nejsnazší cesta jak přehlédnout obrovské množství lotrů a zločinců
Jako člověk, který se často účastní talk-show, vidím, kdo páchá konkrétní zločiny. Jsou to konkrétní redaktoři, konkrétní editoři, konkrétní administrátoři. A většinu z nich dokonce ani nevidíte, neznáte jejich jméno. Nějaký policajt zatkne babičku s transparentem “Světu mír”. Udělal to Putin osobně, dal mu osobně rozkaz? Ne. Nějaký hajzl posílá výhrůžky zásadovému člověku, který veřejně podporuje demokracii v Rusku. Čí je to práce? Není to ani kremelský bot, kdepak, to píše konkrétní deviantní hovado už bůhví kolik generací. Nenáviděli svobodné jedince v SSSR, v 90. letech měli tytéž názory, jen jim tenkrát nikdo nedal zelenou, ale teď jim řekli “trhej” a k tomu navíc získali i technické možnosti, a to jen díky Západu. Nedokáží totiž nic sami vyrobit, tak používají západní gadgety; aby mohli nenávidět Ameriku, musí používat americké sociální sítě. A v tom je ta situace tragikomická.
Až režim zahnaný do rohu vydá povel, kam se to stádo vrhne?
Nikam – to se odehraje uvnitř. Představte si parní kotel, kterému zavřeli pojistný ventil, prostě vybuchne a postříká všechny kolem. Nejdřív to vybuchne uvnitř, v každém městě, v každé vesnici, a to včetně Moskvy, uvnitř Moskvy i proti Moskvě. A všechny kolem to postříká.
Země s jadernými zbraněmi může postříkat tak, že nic nezůstane…
Tak tohle téma nebudu vůbec otevírat, to zkazí náladu úplně. Byť někteří specialisté trousí takové řeči jako “zrezavěly”, “pochybujeme, že budou fungovat”. Nespoléhám na zdravý rozum těch, kdo mohou zmáčknout tlačítko, ale velmi spoléhám na cosi, co se probudí v těch, kdo jejich rozkazy plní.
Zdroj: svoboda.org 8. 10. 2016
