Jekatěrina Vinokurovová je třicátnice, patří ale ke zkušeným a známým ruským novinářům. Nyní pracuje pro zpravodajský server Znak.
Káťu vedle obrovské pracovitosti vždy charakterizovala velká loajalita vůči “zdrojům” v mocenských strukturách a nezlomná víra v to, že režim lze zlepšit, přijdou-li do jeho špiček mladší lidé s modernějším smýšlením.
Zásadně se její názory nezměnily. Podívejte se ale, co napsala tato doposud s režimem smířená novinářka na svém kanálu na komunikační platformě Telegram vzápětí poté, co Kreml vydal pokyn povinně svolat na tuto sobotu po celé zemi demonstrace “proti terorismu”, které mají za cíl vytěsnit protesty proti korupci, jež Rusko zažilo v předchozích dnech.
Teď něco o demonstracích.
Demonstrace, to jsou emoce.
Ale teď jsi v nás, moje milovaná prezidentská kanceláři, vyvolala ve všech jednu emoci. Všichni jsme vybuchli.
To my jsme včera nosili kytky. To my jsme si vzájemně psali slova podpory. To my jsme si přeposílali fotky s popiskem “Putin přijel” (a vůbec nebylo nutné k tomu dodávat něco tak vulgárního jako “hurá” nebo “jaká hrůza”. Tohle totiž řeklo vše.)
A víte, jak tuhle emoci zničit? Jak nám dát pocítit strach, který jsme dosud necítili?
Nahnat na demonstrace státní zaměstnance. Kvůli kterým strach cítit budeme, protože tenhle strach známe. My, kteří jsme už tolikrát vybouchli.
A pocítíme k vám nenávist. Za to, že jste zvulgarizovali a pošlapali solidaritu. Za přání zničit v nás všechno dobré, co v nás navzdory všemu nepřestalo klíčit.
A budeme vámi pohrdat. Protože utlačovaní utlačovateli vždycky pohrdají. A každý z nás zná někoho, koho jste utlačovali.
A Vám i teroru odpovíme posměchem. Jak jen jste směšní, absurdní a staromódní. Když za celé ty dlouhé roky jste nedokázali vymyslet nic upřímného a smysluplného. Jak směšné je odškrtávání docházky státních zaměstnanců na manifestacích a všechna ta trapná a falešná hesla, která skončí v popelnici. Jak směšní jsou ti vaši poradci, kteří na všechny strany rozesílají pokyny, kolik lidí se má dostavit, aby manifestace proti teroru dobře vypadaly. A my bychom přitom přišli sami.
Ti stejní lidé vám za pár let poradí s volební účastí.
A vy se pak nedivte.
Další text vydala Káťa o pár hodin později:
Obecně je mi jasné, že se mohu zítra ráno probudit a zjistit, že jsem se stala nepřítelem lidu, protože jsem prezidentské administrativě otevřeně sdělila, že jejich rozhodnutí je hrozné. Hrozné od slova hrůza.
A je to jiný druh hrůzy, než který vyvolalo to, co se stalo na stanici metra Technologický institut. Tuhle hrůzu cítím až teď.
Zítra o tom napíšu podrobně.
Napíšu sloupek. Teď musím spát. Za uplynulé dva dny jsem spala jen tři hodiny. Mé činy řídí dva motivy. Veliká láska k Sankt-Petěrburgu a přátelům, kteří tam žijí, a obrovský soucit člověka, který žije ve městě, jež útok zažilo, s jejich městem.
A pokud budu za tyto dva motivy v průběhu spánku označena za nepřítele lidu, pak to znamená, že soucit, empatie, přání odsoudit, pomoct a říct něco upřímného a teplého místo mrtvolných frází je u nás zakázané.
Cítím velkou bolest, ale vím, že bolest přátel z hrdinského města Leningradu je větší.
zdroj: t.me/ekvinokurova
