Nedávno jsme zveřejňovali dokument „Případ Čajka„, který natočil Navalného fond proti korupci a který se týkal kriminálního prostředí kolem generálního prokurátora Ruské federace Jurije Čajky a jeho rodiny. V tomto článku se snažíme do mozajky přidat další střípek. Jedná se o ovládnutí Tyreckého solného dolu (nyní ve vlastnictví státu) synem Jurije Čajky Arťomem.
Ruský antimonopolní úřad (FAS) schválil žádost občana Ruské federace o ovládnutí 90 % Východosibiřské obchodně-průmyslové s.r.o. (VSTPK). Vyplývá to z rozhodnutí, které bylo uveřejněno na stránkách úřadu. VSTPK je vlastníkem Tyreckého solného dolu, který se nachází v Irkutské oblasti, a je jedním z nejvýznamnějších výrobců soli v Rusku.
Jméno kupujícího v rozhodnutí uvedeno není, ale je z něj poznat, kdo si s antimonopolním úřadem dopisoval. A. J. Čajka. Příjmení a iniciály se shodují s příjmením a iniciály staršího syna generálního prokurátora Ruské federace Jurije Čajky – Arťoma Čajky.
Už v roce 2014 ruský časopis Forbes informoval o tom, že vlastníci Tyreckého solného dolu jsou napojení na syna generálního prokurátora Arťoma Čajku a konají v jeho zájmu.
Ruský antimonopolní úřad (FAS) schválil žádost o akvizici společnosti – vlastníka Tyreckého solného dolu v Irkutské oblasti.
Zástupce ředitele FAS Andrej Cyganov, který má na starosti antimonopolní politiku v odvětví zemědělství, prohlásil, že neví, kdo podal žádost o schválení nákupu VSTPK. Žádost podal syn generálního prokurátora, je si jistý jiný úředník, který je s detaily připravované smlouvy obeznámen. Zástupce FAS v úterý odmítl celou záležitost komentovat.
Do roku 2008 byl Tyrecký solný důl ve vlastnictví státu, po privatizaci ho za 660,7 mil. rublů získala společnost Solidarnost, s.r.o., a poté se stal majetkem VSTPK. Jako vlastníky VSTPK ke konci roku 2015 agentura Interfax označila Andreje Svjatošenka (90 %) a Michaila Karamušku (10 %). První z nich je podle Forbes syn Vladimira Svjatošenka, člena moskevského zastupitelstva v letech 2009 – 2014, a Karamuška je Svjatošenkův spolužák z Timirjazovské akademie.
Tyrecký solný důl sám sebe označuje za nejvýznamnějšího producenta jedlé kamenné soli v Sibiřském a Dálněvýchodním federálním okruhu Ruska (údaj je citován z oficiálních stránek společnosti). Kromě toho, akciová společnost Tyrecký solný důl disponuje licencí k těžbě kamenné soli z Voroběvského naleziště v Kalužské oblasti, kde se zásoby odhadují na přibližně milion tun; v roce 2014 Forbes psal, že toto naleziště je patrně poslední ještě neprozkoumané naleziště soli kamenné. V roce 2015 společnost oznámila, že na nalezišti začíná budovat provoz, který bude schopen produkovat okolo 150 tisíc tun jedlé soli nejvyšší kvality.
V roce 2014 poklesly příjmy Tyreckého solného dolu, a.s. o 5 % na 938,7 mil. rublů a čistý příjem poklesl o 6 % na 163,2 mil. rublů (údaje SPARK – Interfax). Ale na začátku roku 2015 se ruským výrobcům soli zablýsklo na lepší časy: v lednu Rospotrebnadzor zakázal dovoz jedlé soli ukrajinského státního podniku Artěmsol, jehož produkt podle tvrzení úřadu nesplňoval požadavky na čistotu, obsah jódu a další náležitosti. Dovoz ukrajinské společnosti nebyl do dnešního dne obnoven. Podíl ruských výrobců jedlé soli na trhu se tak dramaticky zvýšil: v I čtvrtletí roku 2015 se téměř zdvojnásobil a meziročně vzrostl na 60,9% (údaje Rusprodsojuz a Rosstat). A přesně v té době se Tyrecký solný důl stal po společnosti Russoli druhým největším výrobcem soli v Rusku. Z údajů uváděných Rusprodsojuzem za 11 měsíců roku 2015 (čerstvější údaje k dispozici nejsou) vyplývá, že podíl Tyreckého solného dolu na ruském trhu s jedlou i technickou solí činí 7,89 %. V daném období výroba společnosti vzrostla meziročně o 19 % a v případě jedlé soli dokonce o 82 %.
Před koncem roku 2015 uveřejnil Alexej Navalnyj na svých stránkách výsledky výzkumu Fondu boje proti korupci (FBK) věnovaného členům rodiny ruského generálního prokurátora, Arťom Čajka byl v tomto výzkumu uveden jako majitel Tyreckého solného dolu a několika dalších aktiv – hotelu Pomegranate na řeckém poloostrově Chalkidiki, vily ve výstavbě na stejném místě a další nemovitosti ve Švýcarsku.
Nad to FBK syna generálního prokurátora označil za vlastníka Verchnělensk lodní společnosti v Irkutské oblasti, První nerudné společnosti a dalších. Ředitel kanceláře prezidenta Ruské federace a vedoucí oddělení prezídia Rady pro boj s korupcí Sergej Ivanov prohlásil, že nevidí důkazy o zapojení generálního prokurátora Jurije Čajka do korupčních kauz.
S Arťomem Čajkou se nám nepodařilo spojit a ani jeho bratr Igor nebral telefon. Jurij Čajka už dříve označil zjištění FBK za lživá.
Zdroj: Vedomosti.ru 15. 3. 2016
