V minulých dnech jsme vám zprostředkovali film Fondu boje proti korupci “Neříkejte mu Dimon” o korupční síti ruského premiéra Dmitrije Medveděva a jeho obrovském majetku. Napadlo nás, že by bylo zajímavé podívat se zase jednou po čase, jak jsou na tom s bohatstvím a životní úrovní ruští občané. Tentokrát přinášíme překlad textu založeného na výsledcích šetření ruského statistického úřadu (jde tedy o oficiální informace), týkajících se výše mezd v podnikovém sektoru a jejich kupní síly. Výsledky zveřejněné Rosstatem jsme na závěr porovnali s obdobnými šetřeními Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Ruský statistický úřad: Plat každého desátého zaměstnance nestačí ani na jídlo
Podle ruského statistického úřadu Rosstat se 75 % zaměstnanců podniků a organizací nachází v blízkosti hranice chudoby. Hlavním kritériem jsou životní náklady práceschopného obyvatelstva, tj. minimální náklady na nákup zboží a služeb nutných k přežití. Ty v roce 2016 činily 10 722 rublů (tj. cca 4700 Kč) měsíčně.
Výdělek na úrovni životního minima je hranicí mezi chudobou a extrémní chudobou – bídou. Člověk s výdělkem velikosti jedno až dvojnásobku životního minima je chudý, ale schopen uživit sebe a (v případě výdělku v hodnotě dvojnásobku životního minima) i dalšího člena rodiny. Ten, kdo vydělává méně, spadá do kategorie těch nejchudších – jeho výdělek nestačí na uživení jeho samého.
Z tohoto kritéria vyplývá, že 10,7 % zaměstnanců patří do skupiny těch nejchudších, dalších 27,5% se nachází na hranici chudoby, u 37 % je výdělek nad touto hranicí a 12,7 % má výdělky, které umožňují spotřebu ve standardu střední třídy.
V roce 2013 patřilo ke střední třídě 15,5 % zaměstnanců. Takové výsledky prezentuje v článku pro časopis “Otázky statistiky” vedoucí oddělení statistiky práce, zaměstnanosti a trhu práce Rosstatu, Ljubov Umaněcová. Je všeobecně známo, že v rozvinuté tržní společnosti hraje střední třída významnou roli při formování spotřebitelské úrovně a v návaznosti na to i úrovně produkce. Výzkum je určen velkým a středním podnikům a organizacím, včetně veřejného sektoru (obecné označení je “podnikový sektor”). Počet zaměstnanců, přepočtený na zaměstnance na plný úvazek, v této oblasti v roce 2016 činil 28,35 milionů pracovníků, tj. 39 % celkové zaměstnanosti v ekonomice.
V absolutních hodnotách se pod hranicí bídy ocitlo 3,02 milionů zaměstnanců podnikového sektoru, chudých je 7,08 milionu a příjmy nad hranicí chudoby má 10,51 milionů lidí. Výdělky na úrovni střední třídy dostává 3,6 milionů zaměstnanců a dalších 3,42 milionů vydělává ještě víc.
Zaměstnanci podniků z kategorie malé a mikropodniky a zaměstnanci individuálních podnikatelů nejsou do této analýzy zahrnuti, nicméně je nepravděpodobné, že by měli vliv na velikost střední třídy, píše Umaněcová: spíše se připojí ke skupině s příjmy na hranici chudoby.
Podle Rosstatu činí průměrná mzda v Rusku, (tj. mzda s přihlédnutím k výdělkům zaměstnanců mimo podnikový sektor) 32 667 rublů (cca 14 320 Kč), což je údaj o 12 % nižší, než 36 746 rublů (cca 16 108 Kč) průměrného výdělku v podnikovém sektoru v roce 2016.
Zaměstnanost v podnikovém sektoru od roku 2000 soustavně klesá: za posledních 15 let na 7,5 milionu lidí (částečné úvazky nejsou brány v úvahu). Celou dobu přitom roste podíl pracovníků s nízkými příjmy, doplnila Umaněcová. Skupiny vysokopříjmových zaměstnanců se totiž nerozrůstají, jen roste velikost jejich výdělků. Tyto skupiny, představující střední třídu a ty, které je možné považovat za bohaté, dávají dohromady v součtu menší číslo, než skupina pracovníků s výdělky nad hranicí bídy.
Za čtvrt století nebyla vytvořena rozvinutá konzumní společnost, ve které by hlavní roli hrála střední třída, uzavírá Umaněcová. Největší skupinu zatím stále tvoří pracovníci s příjmy nad hranicí chudoby a druhou největší ti s příjmy na její úrovni.
Největší část zaměstnanců s příjmy pod nebo těsně nad hranicí bídy se nachází v zemědělství (93%), lehkém průmyslu (93%), školství (87%), zdravotnictví (85%), veřejných, sociálních a podobných službách, a to včetně kultury a sportu (83%).
Výdělky na úrovni bídy dostává 1 milion pedagogů, čili každý pátý z nich; půl milionu, resp. každý sedmý ve zdravotnictví; jeden z pěti v oblasti veřejných a sociálních služeb (včetně oblasti kultury a sportu).
Podíl pracovníků s vysokými příjmy je relativně velký v těžebním průmyslu (54%), finančním sektoru (48%), realitní činnosti (36%), vědě a vědních oborech (47%) a ve veřejné správě (33%)
Některé typy činností pak vykazují velký podíl chudých i nadprůměrně ohodnocených – například chov ryb a rybolov a telekomunikace. V rybářském průmyslu může takto silná diference znamenat vyšší podíl načerno vyplácených mezd, říká Umaněcová. U odvětví telekomunikačních služeb rozdíly ve výdělcích odrážejí různorodost ekonomické podstaty práce: existují zde společnosti poskytující služby na vysoké úrovni, ale také firmy poskytující tradiční služby (například pošta).
Velikost individuálních výdělků není nejvěrnějším indikátorem úrovně spotřeby a kvality života, říká ředitelka Institutu pro sociální politiku Vysoké školy ekonomické, Lilia Ovčarovová. Bída je charakteristika celé domácnosti, vysvětluje. Například jeden z manželů může být pod hranicí životního minima, zatímco druhý bude mít výdělek desetkrát větší; navíc nejen výdělek generuje příjmy. Za výdělek v kategorii střední třídy lze považovat takový, jehož polovinu rodina utratí za základní spotřebu a druhou může zaměřit na vzdělávání, zábavu, nebo úspory – zde se jedná o investiční výdaje. “Životní minimum se týká nákladů na životní potřeby: potraviny, inženýrské sítě – běžné standardy přežití. Střední třídu tvoří lidé, kteří o své spotřebě činí mnoho rozličných rozhodnutí, to je tvorba standardní spotřeby,” vysvětluje Ovčarovová.
Pro zařazení do střední třídy je třeba kromě výdělku splňovat řadu dalších kritérií” například úroveň vzdělání (jedná se obvykle o lidi s dobrým vzděláním, tj. vyšší příjem je výnosem lidského kapitálu) a také sebevědomí, uvádí Ovčarovová.
Za poslední tři roky střední třída silně prořídla , konstatuje Ovčarovová. Důvodem je především pokles příjmů: z úrovně října roku 2014 se ke konci roku 2016 snížily o 12 %, v případě mezd jde o 10 %.
Krize, inflace a zmrazení valorizace do značné míry neutralizovaly vliv zvýšení mezd ve veřejném sektoru: v porovnání s rokem 2012, kdy byly vyhlášeny květnové dekrety, se reálné mzdy ve školství a zdravotnictví zvýšily o pouhých 8 %.
Pokud k materiálním kritériím přidáme subjektivní posouzení, kdo je v současnosti příslušníkem střední třídy, tak jde o lidi, kteří si, jak sami říkají, mohou dovolit jakýkoliv nákup, s výjimkou těch nejdražších, jako je auto nebo bydlení. Podíl těchto lidí se mezi lety 2014 – 2016 snížil na polovinu – z původních 27 % na 13%, uzavírá Ovčarovová.
_____________________________________
Pro srovnání údajů jsme použili data Českého statistického úřadu a jeho průřezových statistik.
Průměrná mzda v ČR činila k 3. čtvrtletí roku 2016 27 589 Kč, což je téměř dvojnásobek průměrné mzdy v Ruské federaci po přepočtu na Kč.
Výše životního minima je dle Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2017 stanovena na 3 410 na osobu, což po přepočtu odpovídá hrubé mzdě ve výši 4 570 Kč. Je to srovnatelný údaj s výší životního minima v Ruské federaci. Souhrnné statistiky zaměstnanosti ČSÚ však nepracují s diferenciací mezd směrem dolů až k hranici tohoto životního minima a nejnižší mzdou ve výběru je mzda pod 10 tis. Kč, tj. mzda, která odpovídá dvojnásobku mzdy na úrovni životního minima. Takovou mzdu podle ČSÚ v ČR dostává cca 3 % zaměstnanců. Při srovnání s ruskou statistikou musíme tedy pracovat s počtem zaměstnanců, pracujících za mzdu pod úrovní životního minima i těch, kteří pracují za její dvojnásobek. Podle údajů z Rosstatu se jedná o 10,7 % těch nejchudších a dalších 27,5 % těch, jejichž výdělek dosahuje maximálně dvojnásobku životního minima. V Ruské federaci je tedy takových zaměstnanců 38 %.
Mzdy odpovídající střední třídě (tj. od 30 tis. výše) v České republice dostává 29,1 % zaměstnanců, přičemž jejich podíl každoročně stoupá. V Ruské federaci mělo platy na úrovni střední třídy v roce 2014 27 %, nyní je to 12,7 %.
Zaměstnanost v České republice, na rozdíl od RF, stoupá. Míra zaměstnanosti pracovníků v kategorii 15-64 let dosáhla v roce 2016 rekordních 70,8 %. Obecná míra nezaměstnanosti klesla v roce 2016 na 4,5 % – jednu z nejnižších hodnot v EU. (Podrobněji zde).
Zdroj: vedomosti.ru 4. 4. 2017
