Volby v Rusku: Putinovu stranu Jednotné Rusko ve skutečnosti podpořilo jen 15 % voličů

Přidávání hlasovacích lístků do volebních uren a kupčení s hlasy při volbách lze dokázat matematicky. Poprvé o tom fyzik Sergej Špilkin promluvil v roce 2011. Tehdy se i lidé, kteří jinak nemají k matematice blízko, dozvěděli o Gaussově křivce, která zobrazuje „normální rozdělení“ pravděpodobnosti. V tomto případě rozdělení účasti podle volebních okrsků. Jak v roce 2011, tak i v roce 2016, si nejprve odborníci a potom i všichni ostatní všimli neobvykle vysokého množství okrsků s velmi vysokou účastí, přičemž právě v těchto okrscích připadlo nejvíce hlasů Jednotnému Rusku.

Sergej Špilkin, fyzik a držitel ceny „PolitProsvet“, se domnívá, že jde o jednoznačný příznak falšování a nikoliv o náhodu. V rozhovoru pro deník Novaja Gazeta vysvětluje, že přinejmenším 45 % hlasů za Jednotné Rusko bylo zfalšovaných, účast byla uměle navýšena o 11 % a Moskva a Petrohrad, dvě města s nejnižší účastí, nevyužila příležitost změnit průběh voleb.

Sergej Špilkin: Výkyvy ve volební účasti prozrazují, že při minulých volbách docházelo k podvodům

Jak kolísání účasti ukazuje na existenci možných podvodů?

Ruská společnost je velmi stejnorodá. Nachází se ve stejnorodém informačním poli, vytvořeném televizí, a nejsou velké rozdíly ve výchově a vzdělání. Nejsme nijak zvlášť rozděleni na společenské vrstvy, které by se mohly chovat politicky různě. Výjimku tvoří příslovečná moskevská vzdělanecká vrstva. To je docela úzká vrstvička, která je v různé míře zastoupena v Moskvě, Petrohradu a některých jiných městech. Dokonce ty nejchudší čtvrti se od středně bohatých neliší tolik, aby se to projevilo při hlasování, nemáme žádná ghetta. Je možné najít jenom pár okrsků, kde lidé hlasují úplně jinak, než v jiných místech. Například hlavní budovu MGU (Moskevská státní univerzita – pozn.) nebo čtvrť Grand Park na Poležajevské, kde v roce 2012 získal nejvíce hlasů Prochorov. Proto účast nekolísá v příliš velkých mezích. Dokonce mezi městskými a vesnickými okruhy v rámci jedné oblasti nejsou velké rozdíly.

Co se stane, když chceme volby zfalšovat, upravit výsledek ve prospěch některého kandidáta? Mohu prostě přidat hlasy v jeho prospěch, například přivést lidi a říct jim, aby pro něj hlasovali. Ale je složité prověřit, jak ve skutečnosti hlasovali. Nebo mohu požádat volební komisi, aby zfalšovala čísla. Odebrat hlasy jednomu kandidátovi a přidat je druhému, ale to je ten nejméně používaný způsob. A úplně nejjednodušší je vhodit do urny balík hlasů. Tím se zvyšuje účast. Čím je více přidaných lístků, tím více účast roste. Na takových volebních okrscích vidíme vysoké množství hlasů pro jednoho kandidáta a velmi málo pro opozici. Když nejsou tyto přidané hlasy, je poměr hlasů více méně stejný, ale když přidáváme nevyužité volební lístky, rostou výsledky jedné strany, v daném případě Jednotného Ruska.

Co se dělo s účastí v minulých volbách?

Rozdělím všechny okrsky podle účasti a dívám se, kolik bylo v každém intervalu hlasů za jednotlivé kandidáty, nakreslím histogramy. Je vidět typický obrázek: vrchol je u množství okrsků s účastí 36 %, potom to padá a poté opět roste. To znamená, že maximální množství hlasů bylo vhozeno na okrscích, kde hlasovalo v průměru 36 % voličů, to je v intervalu od 25 do 40 %. Na těchto okrscích bylo nejspíše vše v pořádku. A to, co se dostává mimo tyto mantinely, vypadá přesně tak, jako by přidali hlasy za Jednotné Rusko. Když lidé hlasují, dostáváme náhodná čísla, křivka rozdělení je hladká.

Když takto zobrazím výsledky ve všech okrscích, tak místo hladké křivky dostanu pilovitý průběh. V roce 2011 to nazývali „Čurovovým plnovousem“ (Vladimir Čurov byl předseda Centrální volební komise Ruska od 27. března 2007 do 27. března 2016 – pozn.). Podezřelé jsou okrsky s účastí 50 %, 65 % a 75 %. Náhodně bychom sotva dostali taková pěkná čísla. Pokud je na okrsku účast 95 %, pak je to nejspíš důsledek falšování, ve velkých městech nic takového není. K podvodům dochází ve fázích od hlasování po zapsání výsledků do systému „GAS – vybory“ (ruský oficiální systém pro vyhodnocování a zobrazování výsledků voleb, pozn. překladatele).

Popis grafu

Vodorovná osa ukazuje procentuální účast na volebních okrscích, svislá osa množství hlasů vhozených v těchto okrscích. Normální rozdělení můžeme sledovat při volební účasti kolem 35 %, při vyšší účasti je možné vidět anomálie ve velkém množství hlasů u Jednotného Ruska.  Sergej Špilkin to považuje za zjevný příznak volebních podvodů.

Ve kterých regionech je nejvíce anomálií co se volební účasti týče?

Tatarstán, Baškirsko, republiky Severního Kavkazu kromě Adygejska, všemi oblíbená oblast Saratovská, dále Bělgorodská a Brjanská. Tam je nejvíce okrsků s anomálně vysokou volební účastí a nejvyšším množstvím hlasů pro Jednotné Rusko. Je pravidlem, že na severozápad a sever od Moskvy se to stává jen zřídka. Na Sibiři se takové věci dějí jen v Jakutsku, Kemerovské a Ťumeňské oblasti a někdy v Omské. Voroněžská se tentokrát liší, je v ní ohromné množství okrsků s účastí 80 – 100 %. Podle mého názoru na Krymu a v Sevastopolu počítali hlasy čestně. Tam je sice vysoká účast, ale rozdělení je jako ve městech, podobné jako v Moskvě.

 

Největší množství hlasů za Jednotné Rusko bylo vhozeno na okrscích s účastí blízké 100 %, která se v normálních podmínkách vyskytuje jen zřídka.

A nemůže být výkyv účasti přirozený, prostě samo od sebe přišlo a hlasovalo víc lidí?

Potom by se posunul celý graf, jak se to stalo v Kirovské a Kurské oblasti a ne jen jeho části. Prostě by se celý zvýšil.

Je situace podobná roku 2011?

Na stránkách CIK (ruská Centrální volební komise, pozn. překladatele) jsou data voleb z roku 1999. A čím hlouběji se vracíme do minulosti, tím více se rozdělení hlasů podobá zvonovité křivce, které se říká Gaussova křivka – to je tzv. „normální rozdělení“.

Počínaje rokem 1999 až do roku 2005 se ve všech moskevských čtvrtích účast lišila od průměrné moskevské maximálně o 5 %. Ale v roce 2008 je vidět, že vedení Moskvy potřebovalo prokázat velkou loajalitu Dmitriji Medvěděvovi a dostali jsme výsledky s velkým rozptylem účasti dokonce i na sousedních okrscích. To se opakovalo i v roce 2009 při volbách do Moskevské městské dumy, kdy na okrsku, ve kterém hlasoval Mitrochin (tou dobou předseda strany „Jabloko“ – pozn. předkladatele) se neobjevil ani jeden hlas pro stranu „Jabloko“. Pak se odehrál skandál v roce 2011 při parlamentních volbách, kdy například v Ramenkách (moskevská čtvrť, pozn. překladatele) v jednom bytovém bloku Jednotné Rusko dostalo od jedné poloviny voličů 28 % a od té druhé 58 %. Proběhl skandál, protesty a tak dále a v roce 2012 tento stroj na podvody v Moskvě rázně utli a rozdělení účasti se opět vrátilo k normálu. Normální bylo i při volbě starosty Moskvy v roce 2013.

Předpokládal jsem, že volby proběhnou buď podle scénáře z roku 2003 (nejčistší volby, o kterých máme údaje) nebo podle scénáře z roku 2011 (nejméně čisté). Ze všech možných variant byla zvolena ta nejhorší. Vlastně nebyla zvolena, ale systém již byl spuštěn a takto funguje. Zastavit ho by znamenalo dlouho ho klepat přes prsty.

Celkově se to dost podobá roku 2011, jen je nižší účast a vyšší výsledek Jednotného Ruska. A na rozdíl od roku 2011 úplná absence nových tváří na seznamu vítězů (tehdy se objevilo Spravedlivé Rusko). Důležitý moment je, jak vystoupala Liberálně-demokratická strana Ruska (předseda Vladimir Žirinovskij – pozn.). Po celé zemi jdou výsledky Liberálně-demokratické strany Ruska ruku v ruce s výsledky komunistické strany, v polovině regionů ji dokonce předhání a Zabajkalském kraji téměř dohání Jednotné Rusko. Že by existovaly podvody ve prospěch Liberálně-demokratické strany je nepravděpodobné, vzhledem k tomu, jak je velmi podobné rozdělení hlasů pro Liberálně-demokratickou stranu a pro Komunistickou stranu. To znamená, že buď někdo velmi šikovně padělal výsledky obou dvou, anebo Žirinovského strana opravdu zaznamenala takový nárůst preferencí.

Zvláště nízká byla účast v Moskvě a v Petrohradu (35,2 % a 32,7 %). Nakolik je to důležité?

V Moskvě byla před deseti lety účast 56 %. Takže nyní měl jeden hlas Moskvana dvojnásobnou váhu a i nevelké množství příznivců demokratů by mohlo do parlamentu dostat svého kandidáta. Teď je 10 % státních zaměstnanců a důchodců, to je dostatečný zdroj, aby bylo možné protlačit kohokoliv, při takové účasti jsou jejich hlasy rozhodující. Je známo, že Navalnému nestačilo 35 tisíc hlasů, aby se dostal do druhého kola. Kdyby přišlo víc lidí, bylo by i druhé kolo. Takže je možné, že velká města nevyužila některé své šance.

Jaké mohou být reálné výsledky voleb na základě vašich výpočtů?

Jednotné Rusko mělo 28 miliónů hlasů. Z nich bylo, podle mých výpočtů, přibližně 12 miliónů hlasů přidáno, to znamená 45 % hlasů za Jednotné Rusko bylo zfalšováno. To je přibližně 11 % všech hlasů. Tedy místo oficiální účasti 47,8 % dostáváme 36,5 %. Místo 54 % za Jednotné Rusko jenom 40 %. Z politického hlediska je to velmi důležitý závěr. Plyne z toho, že stranu podpořilo 15 % všech oprávněných voličů. A s těmito reálnými 15 % a oficiálními 27 % budou muset nějak žít.

Anna Bajdakovová

Překlad: Petr Láník

Zdroj: novayagazeta.ru 20. 9. 2016

Poznámka redakce TaPolitika

Téma falšování voleb v Rusku se na našem serveru neobjevuje poprvé.  Hned po volbách, v září loňského roku, jsme vydali text Michaela Romancova „Vrchní ruský komunista šel s prosíkem za carem,“ o stížnosti, přednesené Vladimiru Putinovi šéfem ruských komunistů G. A. Zjuganovem, která se týkala způsobů falšování právě proběhlých voleb a zkreslení volebního zisku komunistické strany. Zejména zcela konkrétní popis způsobů falšování voleb je velmi cennou informací.