Patnáct milionů občanů Ruské federace, z celkového počtu zhruba 146 milionů (včetně okupovaného Krymu), jsou muslimové. Pokud nedojde k dramatické změně demografického vývoje, tak kolem roku 2050 budou muslimové představovat něco mezi třetinou až polovinou celkové populace. Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by se většina ruských muslimů měla (či dokonce musela) zradikalizovat, ale je nanejvýš pravděpodobné, že právě tak, jako se dnes Rusko „stará“ o svět Slovanů bude se do budoucna stále intenzívněji zajímat o svět islámu a témata, která tam silně rezonují.
Přinášíme překlad textu Dmitrije Kolezeva, reagujícího na muslimskou demonstraci v Moskvě.
Jak Myanmar změnil Rusko. Z ruských muslimů se stává politická síla.
Život je zvláštní. Pozorujeme téměř efekt motýlích křídel: události, ke kterým dochází v dalekém Myanmaru, způsobily závažné politické změny v Rusku. (Zde musíme jednu věc zmínit: vražda stovek muslimů a persekuce dalších desítek tisíc, to není jen tak nějaké mávnutí motýlích křídel, ale něco vážného a děsivého). Ostatně, nemusel to být zrovna Myanmar, ale klidně něco jiného, copak je to tak důležité?
Důležitější je výsledek: můžeme říct, že když 3. září vyšli ruští muslimové demonstrovat k velvyslanectví Myanmaru v Moskvě, dali o sobě vědět jako o politickém subjektu. Sešlo se jich několik stovek, což se ukázalo jako dost na to, aby zaplnili nepříliš širokou ulici Bolšaja Nikitskaja. Demonstranti křičeli “Allahu Akbar”, a to, co volali na adresu budhistů, zde z úcty k ruských zákonům nebudeme opakovat. Nechci vyvolávat nějaké náboženské nesváry. Celkově však, alespoň soudě podle toho, co bylo vidět ve vysílání, se demonstranti chovali velmi organizovaně a zcela spořádaně, žádný chaos ani nepořádek se nekonal.
Mítink nebyl povolený, ale policie k němu přistupovala mnohem klidněji, než při vystoupeních opozice. Muslimy nikdo netahal do antonů, ani je nemlátil obušky. V jednom okamžiku dokonce policejní megafon přešel do rukou demonstrantů a oni ho pak používali pro vzájemnou komunikaci. Mnozí si na zem položili koberečky a modlili se na nich.
Velice to připomínalo události z prvního září, kdy v Moskvě tisíce muslimů slavily Svátek oběti. A možná, že k demonstraci před ambasádou Myanmaru došlo právě díky tomu, že muslimská komunita ještě neztratila pouliční energii, kterou 1. září shromáždila. Ale rozdíl mezi těmi dvěma událostmi je zásadní. Svátek oběti je náboženský svátek, shromáždění před velvyslanectvím byla politická akce. Myslím, že dříve jsme nebývali svědky toho, aby zástupci nějakého vyznání masově a z politických důvodů vycházeli do ulic. A přece, vzpomeňme nedávné akce pravoslavných radikálů proti filmu Matilda. Copak takové pokusy vměšovat se do státní kulturní politiky nespadají mezi politická vystoupení? Takže z jedné strany zde máme zpolitizované muslimy a z druhé strany zpolitizované pravoslavné.
Připomínám, že v Rusku pro politické aktivity spojené s nějakou náboženskou příslušností platí určitá zákonná omezení. V paragrafu 9 zákona o politických stranách se praví, že “je nepřípustné založit politickou stranu na bázi profesionální, rasové, národní nebo náboženské příslušnosti”.
Bez ohledu na znění zákona jsme však svědky poptávky po vzniku náboženské politické organizace.
Je to nebezpečné? Ocituji zde nedávný rozhovor s Alexandrem Sokurovem na Znak.com:
“…To není těžké předvídat. Pokud na určitém území získají pravoslavné náboženské organizace od státu jako dárek část politické moci, pak na jiných místech bude muslimské obyvatelstvo oprávněně požadovat část politické moci pro své vlastní náboženské organizace. A můžete mi věřit, že muslimové v tomto nebudou nikomu ustupovat. A až se pak zájmy pravoslaví a islámu utkají v politickém střetu, začne náboženská válka, a to je to nejstrašnější, co může být. V občanské válce se lidé mohou nakonec dohodnout, ale v náboženské bojují až do smrti. Nikdo neustoupí. A každý bude mít svou pravdu.”
Budeme doufat, že Sokurov maluje čerta na zeď. Ale možná je politizace muslimů skutečně reakce na to, že zájmy této obrovské skupiny obyvatel (podle údajů agentury Zoom Market se ve velkých městech 30 % obyvatel prohlašuje za muslimy a 42 % se hlásí k pravoslaví) jsou na federální úrovni zastoupeny a hájeny mnohem slaběji než zájmy pravoslavné většiny.
Naštěstí muslimové nejsou v Rusku utlačovaní. Ale když se člověk dívá na televizi na zpravodajství, získá dojem (možná mylný), že ruská pravoslavná církev má ve státě skutečný podíl na politické moci. A pod tímto dojmem se muslimská část společnosti může začít logicky ptát: “A co islám?”
A nabízí se ještě jedna myšlenka. V posledních letech se státní moc snaží potlačit každé opravdové politické hnutí, které vzniká zdola. Snaží se je nahradit napodobeninami politického života představovanými stranami jako Komunistická strana RF, Liberálně demokratická strana Ruska a Spravedlivé Rusko. Nyní ale riskujeme, že na pozadí těchto umělých, ale zákonu neodporujících stran rychle a sebevědomě vyroste strana opravdová. Ruským zákonům navzdory to bude skutečný stav odrážející strana ruských muslimů
Kdo bude stát v jejím čele? Jaké budou její požadavky? A dokáže se vůči nim někdo ohradit?
Zdroj: znak.com 3.9.2017
