Text Andreje Kolesnikova, přináší pohled na mladé Rusy, kteří získávají vzdělání na Západě a jejich rodná země se pro ně stává cizí a nepochopitelnou.
Šli jsme po bulváru de Pérolles malebného švýcarského univerzitního městečka a já jsem vyprávěl dvěma mladým dívkám – studentkám – dětem ze značně odlišných národů, že kdysi, už téměř před třiceti lety, jsem skládal zkoušku z takové přísné disciplíny, kterou byl vědecký komunismus – scientific communism. Nevěděl jsem, jakou reakci mohu čekat – vytřeštěné oči, upřesňující dotazy… ale tu, která následovala, jsem nečekal.
Dívka ruského původu se smála tak, že se nedokázala ani pohnout. Což byla zdravá reakce zdravého mozku. Vždyť, když se zamyslíte, tak už jen spojení slov scientific communism je opravdu až homérsky směšné. A to, co se odehrává v historické vlasti studentů, kteří se stávají světoobčany, je také buď směšné, nebo strašné, anebo nepochopitelné. Ať už se prokoušete kolika chcete evropskými srovnávacími výzkumy.
Poté, co získali vzdělání na Západě, vrací se mladí lidé do Ruska, které mluví pro ně nepochopitelným jazykem.
Tyto děti snadno hovoří v několika jazycích, píší diplomové práce německy nebo francouzsky. Jen jeden jazyk jim zůstává zcela nesrozumitelný. Je snadnější se naučit latinsky nebo armejsky, než najít smysl v mrtvém jazyce, kterým najednou mluví lidé v jejich vlasti. A využívají tam i dva mrtvé dialekty – jazyk nepřátelství, se slovní zásobou deníku Pravda z časů boje proti kosmopolitům, a porouchaného slovníku vědeckého komunismu.
Počítá se s tím, že poté, co mladý člověk získá na Západě vzdělání, má se vrátit do vlasti a zařadit se mezi kvalifikované kádry. A dělat radost svým svěžím vzhledem a drahým oblečením soudruhům Volodinovi, Titovovi a dalším. Plavat s proudem v řadách šedivých pracovníků institutů rozvoje, ministerstev atd. Ale potíž je v tom, že zpoza hranic přivezené znalosti nebo principy nemůže ve vlasti použít. Co má například dělat právník vystudovaný na Západě před ruskými soudy? Neučili ho mluvit s odpornou, i když ještě poměrně mladou kysličníkovou blondýnou, jejíž představy o právu a spravedlnosti jsou příšerné, a označení soudkyně je jen metaforické. Copak ji může oslovovat „Vaše ctihodnosti“?
Přestávají své zemi rozumět. Ale ani tím to nekončí: už jí rozumět ani nechtějí (tedy pokud pokusy o popsání a pochopení nejsou součástí budoucí profese nebo způsob získání titulu PhD). Podle nich je beznadějná a měnit ji bezvýsledné. Jazyk – formálně ta stejná ruština – je naprosto neznámý. Což znamená, že vracet se a hledat své místo v systému bez pravidel nemá smysl. Ale pro zlepšení kvality lidského kapitálu v zemi není potřeba zas tak mnoho. Zatím však probíhá odliv (nebo „nenávrat“) kvalitního lidského materiálu, což je mnohem horší, než odliv kapitálu. Buď ho tu nepotřebujeme, nebo jeho kvalitu sterilizuje a snižuje samotné prostředí. A to by, stejně jako vědecký komunismus, bylo směšné, kdyby se to nezdálo být spíše strašné.
Být nepochopitelným, strašným a směšným, a to vše zároveň, znamená nebýt přitažlivý. A především pro „své vlastní“.
Andrej Kolesnikov, ředitel Moskevského centra Carnegie.
Zdroj: vedomosti.ru 16. 3. 2016
K tématu rozdílu mezi vzděláváním v Rusku a v Evropě se na svém instagramovém účtu vyjádřila dokonce i dcera tiskového mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova – Jelizaveta Peskovová: „V Evropě učitelé sedí na stole, vyprávějí nám žákům látku, jako bychom byli jejich vnoučata a jim, prarodičům, přináší radost předávání zkušeností„. Celý článek si můžete přečíst na serveru FreeMag.one, opravdu doporučujeme. K této kauze dodáváme, že její otec tento „průšvih“ musel hned druhý den oficiálně řešit.
