Právě včera, dne 27. února, jsme si připomněli smutné výročí. Krátce před půlnocí ve stejný den roku 2015 byl v Moskvě zavražděn ruský opoziční politik a jeden z nejhlasitějších kritiků prezidenta Putina a jeho režimu, Boris Němcov. Tento zločin byl vyvrcholením stupňující se atmosféry strachu a nenávisti, kdy představitelé opozičních stran byli v médiích označováni za „pátou kolonu“ a za „nepřátele lidu“. Nechyběly mediální výzvy zástupců režimu, především jeho propagandistů, aby si to s “nepřáteli lidu” někdo vyřídil symbolicky řečeno kalašnikovem. Je to již rok co si tento „hon na čarodějnice“ vybral svoji daň.
U Borise Němcova to zpočátku vůbec nevypadalo na politickou kariéru. Mladý Boris absolvoval s vyznamenáním radiofyzikální fakultu v Nižním Novgorodu a začal pracoval jako fyzik. Během své činnosti ve výzkumných ústavech postupně vydal přes 60 vědeckých studií věnovaných kvantové fyzice, termodynamice a akustice.
K politice se podle jeho vlastních slov dostal díky své matce Dině. Ta jej požádala, aby se zapojil do protestů proti stavbě jaderných kotlů v Nižním Novgorodu. Byl to klíčový moment pro jeho další kariéru. Vědecká činnost šla stranou.
V roce 1990 byl zvolen poslancem parlamentu RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika) a již o rok později se stal prvním gubernátorem Nižněnovgorodské oblasti. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Díky přehledu v moderních technologiích a znalosti angličtiny, což pro ruské politické poměry bylo velmi neobvyklé, se mu dařilo získávat investory.
V březnu 1997 se dostal mezi ruskou politickou špičku. Nejdříve byl jmenován vicepremiérem a o měsíc později i ministrem paliv a energetiky ve vládě Viktora Černomyrdina. Začalo se o něm mluvit jako o nástupci Borise Jelcina. Ten si však později vybral Vladimira Putina.
První roky Putinova vládnutí změnily i pozici Borise Němcova. Zničení nezávislé televize NTV, nezvládnuté zásahy proti teroristům v divadle Na Dubrovce a v Beslanu, které způsobily víc obětí mezi civilním obyvatelstvem než mezi teroristy, postupně profilovaly Borise Němcova jako nesmlouvavého kritika režimu.
V roce 2004 jako jeden z mála ruských politiků veřejně podpořil Viktora Juščenka během tzv. Oranžové revoluce. Se stupňující se kritikou Vladimira Putina a jeho režimu rostla i míra perzekucí. 31. prosince 2010 byl Němcov po skončení povoleného shromáždění na Triumfálním náměstí v Moskvě zatčen a odsouzen na 15 dnů vězení za údajné neuposlechnutí výzvy příslušníků milice.
Zřejmě osudovou se mu stala kritika anexe Krymu a ruských zásahů na ukrajinském Donbasu. Následovala mediální hysterie, během níž byl označován za „nepřítele lidu“ a příslušníka „páté kolony“. Vše vyvrcholilo 27. února 2015, kdy byl Boris Němcov zavražděn čtyřmi výstřely do zad během procházky na Velkém Moskvoreckém mostě v Moskvě na dohled Kremlu.
Ruský pohled
Zajímavý průzkum na téma vnímání osobnosti Borise Němcova a názorů na vyšetřování jeho vraždy přinesla před několika dny ruská agentura Levada Centr. Zde jsou některé z položených otázek a jejich výsledky:
Jaké pocity ve vás vyvolala zpráva o vraždě Borise Němcova?
(pouze jedna varianta)
Budou podle vás dopadeni objednavatelé vraždy Borise Němcova?
Zjistíme podle vás někdy pravdu o motivu a objednavatelích vraždy Borise Němcova?
(pouze jedna varianta)
Z výše zmíněného si můžete sami udělat obrázek o tom, jaké nálady v Rusku panují a jak moc jsou obyčejní Rusové otupělí k tak strašným a v podstatě nemyslitelným událostem, jakou bylo zavraždění Borise Němcova.
Slovy Borise Němcova
Boris Němcov mluvil vždy otevřeně, nebral si servítky. Jak často zdůrazňoval, přesně tak, jak jej to naučila jeho máma. Předejme tedy slovo přímo jemu:
K videu se pak ještě hodí doplnit pár dalších Borisových slov:
Putinismus se opírá o drahou ropu a o cenzuru. Stačí jedno z toho odstranit a následující den se probudíme v jiné zemi.
V Rusku je třeba žít dlouho. A nejlépe šťastně, ale hlavně dlouho. Boj s Putinem není sprint, je to běh na dlouhou trať. Na tak dlouhý běh jsou připraveni pouze skuteční srdcaři, ale je jich málo. A já mám pouze jeden problém – nechci opustit Rusko. Miluji Rusko, a to bez jakéhokoliv patosu. I když občas je to v Rusku nepohodlné, špinavé a nechutné.
Ech, Borisi Nikolajeviči, napadlo by Vás někdy, že Váš nástupce bude válčit s Ukrajinou? Že zahyne 5 000 Ukrajinců a Rusů, a to tato noční můra ještě neskončila? Že lidé budou končit ve vězení za účast na pokojných demonstracích? Že mnohodětná kojící matka skončí v Lefortovu pro vlastizradu? Že Rusko vykopnou z G8 a bude z něj vyvrhel? Že se z Ostankina stane smradlavá a lživá propagandistická žumpa plná morálních zrůd?
Chci ti vyprávět příběh. Před mnoha lety, když jsme žili v Soči, mě máma vzala na vystoupení hypnotizéra. V sále bylo asi 300 lidí. Řekl jim: „Zavřete oči, otevřete je, zhluboka dýchejte, spěte!“ Lidé usínali, ale já ne. Byl jsem dítě a strašně mě překvapilo, že všude kolem sedí dospělí se zavřenýma očima a usínají. Ty, co seděli poblíž, jsem začal šťouchat a ptát se: „Co je vám?“ Žádná odpověď. Oni křičeli, zvedali ruce, plakali, smáli se, vstávali vždy, když jim to nařídil. Dělal si s nimi, co chtěl. A co je velmi důležité, když já jsem do nich šťouchal, nereagovali. Vnímali pouze hypnotizéra. Uplynulo 50 let a já jsem opět v tomto sále…
Zdroje: levada.ru, snob.ru, forbes.kz, profil Borise Němcova na vk.com
