Rok Kadyrova
Není podstatné, kolik lidí přišlo podpořit Kadyrova v Grozném (údajně šlo o cca 1 mil. lidí – pozn.). Jsem si jistý, že mnohem více by jich přišlo na demonstraci za jeho odchod, a stačilo by jen, aby Čečenci měli právo svobodně volit. Mimochodem, právě kvůli tomu žijí desítky tisíc mladých Čečenců mimo území republiky a nemohou se vrátit domů. A tak se při příštích ukázkových vystoupeních našich vládců se nedá očekávat nic nového. Na tomto shromáždění lidu zazněly veřejně od Kadyrova Moskvou posvěcené hrozby na adresu liberálů, svobodného tisku a občanské společnosti. Stojí za povšimnutí, že Kadyrov udělal takové prohlášení v době, kdy důvěra občanů v ruské vedení padá stejnou rychlostí jako ruský rubl.
Moskva neváhá využít čečenský model vlády, metody použité k pacifikaci Čečenska nasazuje proti liberální části ruského elektorátu v celé zemi.
Jestli dříve Moskva využití čečenského modelu vlády omezovala na Severní Kavkaz, tak nyní neváhá kadyrovský přístup a metody použité k pacifikaci Čečenska nasadit i proti liberální části ruského elektorátu v celé zemi. A proto se do jisté míry dá rok 2016 nazvat rokem Kadyrova. Ruské vedení dává „kadyrovštině“ speciální náplň a poslání. A mnohé metody, které – v rozporu s ruskou ústavou – Kadyrov používá již dlouhá léta v Čečensku, byly v posledních měsících ruskými poslanci plně legalizovány.
V roce 2016 – přes protesty bojovníků za lidská práva – vstupuje v platnost úžasný „Sadistův zákon“. Státní duma jím umožňuje policistům používat zbraně proti ženám, dětem a zdravotně postiženým během zákroku proti demonstrujícím. Pravda, má to podmínku: musí jít o ohrožení života policisty.
Ochránci lidských práv a liberální média jsou dle nových ruských zákonů považováni za „nepřátele“ a „agenty“
Pokud jde o organizace pro lidská práva, ještě v roce 2015 byl přijat balíček zákonů, jejichž cílem je tyto organizace zdiskreditovat a připravit je o poslední zdroje financování. A v tomto roce se má přijmout zákon o dohledových komisích ve věznicích, díky kterému aktivisté za lidská práva ztratí možnost monitorovat, resp. ovlivňovat míru užití fyzického násilí na vězních. To znamená, že z vyšetřování bude možné vybírat jen důkazy, které se budou státní moci hodit k usvědčení, a to včetně usvědčení z účasti na teroristickém činu. A sami ochránci lidských práv a liberální média jsou dle nových ruských zákonů považováni za „nepřátele“ a „agenty“.
Voličům v Rusku byl vyslán jasný signál – když nebude Putin, přijde Kadyrov.
Takže teď se Kadyrov má na co odvolat, až bude chtít skřípnout dalšího bojovníka za lidská práva – a to na zákony o zahraničních agentech a nežádoucích organizacích. Tyto zákony přitom staví demokratický tisk a lidskoprávní organizace na roveň extrémistickým uskupením, jako je například Islámský stát. Od této chvíle jsou to „nepřátelé“, „ďáblové“ a „šakalové“ (z Kadyrova slovníku). A od teď je „kadyrovština“ oficiální v celém Rusku – pozoruhodným příkladem tohoto jevu bylo veřejné pokání poslance zákonodárného sboru Krasnojarsku za kritiku hlavy Čečenska (poslanec označil Kadyrova za „hanbu Ruska“ a byl donucen k veřejné omluvě – pozn.). Terminologie, kterou Kadyrov užívá vůči liberálům je totožná s tou, kterou používá, když mluví o džihádistech: prostě to jsou stejní „šakalové“ a „ďáblové“. Je zřejmé, že se „kadyrovština“ těší podpoře Kremlu v otevřeném zastrašování občanských aktivistů. Existuje jen jediná otázka: jak daleko bude Kadyrovovi a jeho lidem dovoleno zajít s jejich obvyklými praktikami v nových podmínkách? Rusům byl vyslán jednoznačný vzkaz: když nebude Putin, přijde Kadyrov…
Moskva umožnila Ramzanu Kadyrovovi vytvořit si v části Ruska vlastní chalífát.
Nebyl bych moc překvapen, kdyby se mezi kandidáty na úřad prezidenta v budoucích volbách objevilo jméno Ramzan Kadyrov. A zatím pán Kremlu mlčí a nijak nereaguje na otevřené hrozby namířené proti liberální části ruské společnosti. Před deseti lety vzala Moskva Ramzana Kadyrova do svých služeb a dala mu moc a zbroj a umožnila mu vytvořit si v části Ruska vlastní chalífát. A teď je Kadyrovovi očividně Čečensko až příliš těsné. Před sto lety přivedla Velká říjnová revoluce, která proběhla v důsledku vrcholící akutní politické krize, k moci v Rusku Josefa Džugašviliho. V roce 1921 si Trockij a jeho stoupenci ani nedokázali připustit myšlenku o tom, že se jejich země Sovětů dostane do rukou „pěšáka” z Rudé revoluce (narážka na opovržlivý postoj Trockého ke Stalinovi – pozn.). Jenže historie sehrála s trockisty krutou frašku a v Leninově odkazu pokračoval Stalin. Opakuje se historie?
Islam Tekušev (Caucasus Times)
Zdroj: Radio Svoboda 24.1.2016
