Dnes nastupuje nový americký prezident. Ten Kremlem nenáviděný odešel a dnes přichází ten vyhlížený s takovou nadějí, že v ruské státní televizi již týden běží časový odpočet k okamžiku inaugurace. Událost samozřejmě rezonuje celým vyspělým světem, jehož část Donalda Trumpa očekává s podobnou směsicí obdivu a euforie, jakou předvádějí Kremlem podporovaná média, a ta další spíše s nedůvěrou a obavami, které podněcuje Trumpova osobnost.
Událost jistě světového charakteru tak možná mohla zastínit drobnou příhodu, kterou předevčírem zachytilo pár českých serverů – prezident Miloš Zeman se prý nechal slyset, že chce znovu kandidovat na prezidenta.
Zpráva lokálního charakteru, kterou světová média zaznamenala jen velmi stěží. Slova vyřčená na schůzce s českými vrcholnými politiky, která údajně nebyla určená uším veřejnosti. Až 10. března, vážení! Každopádně, skrze bulvární média na veřejnost pronikla. Hrubým omylem a nevyzpytatelnou náhodou, nepochybně.
Inaugurace Donalda Trumpa na amerického prezidenta a neoficiální oznámení kandidatury prezidenta Zemana. Souvisí to nějak? Z pohledu nového amerického prezidenta zajisté nikoliv. Ovšem Miloš Zeman a jeho mluvčí, Jiří Ovčáček, již značnou dobu předvádějí české a někdy bohužel i zahraniční veřejnosti svůj bezmezný obdiv Donaldu Trumpovi, obdiv, jehož projevy, zejména ty zprostředkované twitterovým účtem pana Ovčáčka, by si člověk hradní situace neznalý mohl snadno splést se špatně maskovaným loudilstvím.
Blahopřejný dopis, který Donaldu Trumpovi po jeho vítězství v prezidentských volbách zaslala jménem českého prezidenta jeho kancelář, patřil také do této kategorie. Donald Trump prý následně Miloši Zemanovi za jeho blahopřání poděkoval a pozval ho do Bílého domu. Návštěva by se podle vyjádření Hradu měla uskutečnit letos v dubnu. Tak. Dostávám se k podstatě věci.
Jak je to se Zemanovou kandidaturou a co s tím má co dělat Donald Trump?
Českou veřejností se již delší dobu nesou zvěsti a historky o špatném zdravotním stavu hlavy státu. Ten je údajně jednou z příčin, proč sám Miloš Zeman s kandidaturou váhá. Miloš Zeman je bezpochyby starý a unavený a zřejmě i dosti nemocný muž, který už vnitřně možná opravdu netouží po ničem jiném, než se vrátit na chalupu a užívat si roli sarkastického jezevce z Vysočiny. Prezidentská kampaň je velice vysilující i pro jedince v plné síle a vítězství rozhodně není v kapse, zejména pokud svého kandidáta do klání o prezidentský post vyšle Andrej Babiš. Tohle Miloš Zeman samozřejmě ví, a proto váhá. Prohrává totiž ze všeho úplně nejmíň rád.
Jenže! Teď je tu to pozvání od Donalda. Donald Trump je, resp. bude, nejmocnějším mužem planety. A tomu se odolává těžko. Zejména, pokud do takového setkání vkládáte jeden z posledních plamínků naděje.
Miloš Zeman bez pochyb není nejmocnějším mužem planety. Ani druhým nejmocnějším. Ani desátým, dokonce ani stým. Není nejmocnějším mužem ani ve své zemi. Je podle všeho nemocným mužem a zcela jistě prezidentem na konci funkčního období. Jaký silný důvod by měl mít Donald Trump k setkání zrovna s ním tak brzy po inauguraci? Protože je Miloš Zeman kamarád s Vladimirem Putinem, jak sám říká? Protože by mohl třeba dělat prostředníka, most, v dialogu mezi USA a Ruskem? Ale prosím vás, Donald Trump žádné prostředníky nepotřebuje a mosty si umí postavit sám. I je spálit. Třeba i zároveň. Podle situace i nálady. Klidně prostřednictvím jediného tvítu. Přesně v tom je Trumpova síla, kouzlo, riziko. Nepředvídatelnost. Neovladatelnost. Prostořekost. Bezprostřednost. Jedni se děsí, v druhých vzbuzuje naději. Potřebuje se vůbec scházet s dosluhujícím prezidentem jedné malé zemičky uprostřed Evropy?
Zato Miloš Zeman se, jak to vypadá, k vidině návštěvy Bílého domu, selfíčka s Donaldem a online streamu Ovčáčkovy TV zcela upnul. Skoro to budí dojem, že si už vlastně nepřeje nic jiného. A splnit by si to chtěl co nejdřív. Vždyť i s pouhým příslibem návštěvy Bílého domu v zádech se lépe předstírá význam, co teprve její uskutečnění!
“Úřadující prezident a kandidát na příštího prezidenta” by mohlo nejmocnějšímu muži planety znít o něco malinko líp, než “dosluhující prezident”, aby si skulinku ve svém nabitém programu pro českého prezidenta našel. Možná to je důvod, proč nechal Miloš Zeman do médií uniknout rozhodnutí o své kandidatuře už teď. Navíc tím oznámením vůbec nic neriskuje, vzdát se kandidatury přece může vždycky. Třeba hned poté, co se vrátí z návštěvy nového amerického prezidenta. Čekat takový vývoj by ovšem bylo naivní. Koneckonců, představa Miloše Zemana, jako úspěšného “zprostředkovatele dialogu civilizací”, mezi voliči v nadcházející prezidentské kampani zcela jistě příznivě zarezonuje.
Ačkoliv se zdá, že vše hraje Miloši Zemanovi do karet, jedno podstatné riziko přece jen existuje. Donald Trump může Kremlu a celému světu velmi brzy reálně předvést, jak se to s těmi přátelskými vztahy mezi ním a Vladimirem Putinem, vztahy, na které teď Kreml tolik sází, ve skutečnosti má. Možná právě proto Miloš Zeman s návštěvou Bílého domu tak chvátá. Aby schůzka s nejmocnějším mužem planety proběhla ještě před tím, než Vladimir Putin světu oznámí, že ohřátí vztahů mezi Ruskem a USA se opět konat nebude. To by byla velká čára přes rozpočet, a tak teď český prezident dělá co může, aby neurčitý příslib návštěvy Bílého domu co nejdřív proměnil ve zcela konkrétní okamžik vrcholného triumfu, kdy na sociální síť nechá svého Ovčáčka vyvěsit fotografie Oválné pracovny a v ní jednoho mohutného, samolibého, se sebou navýsost spokojeného muže. Miloše Zemana.
