Ruský publicista Ivan Davydov uveřejnil na serveru newtimes.ru text rozebírající „tajnou zprávu“ posledního Valdajského fóra – diskuzního klubu, na který jsou pravidelně zváni experti, politici a další významné osobnosti, oficiálně za účelem rozebírání „aktuálních otázek mezinárodní politiky“. Ve skutečnosti je však cílem Valdajského fóra interpretace „ruského pohledu“. Hlavní hvězdou fóra je posledních pár let ruský prezident Vladimir Putin.
Ivan Davydov: Noční můry Kremlu
Svět se neustále mění. Spojené státy mají nového prezidenta. Na jaře roku 2017 budou prezidentské volby ve Francii, na podzim v Německu zvolí kancléře. Ruská moc se snaží tyto změny reflektovat, ale její zahraniční doktrína je stejně jako předtím založena na vlastních komplexech. O tom svědčí například bouřlivá a skoro nadšená reakce oficiálního tisku na poznámku Baracka Obamy. Ten v Německu v rámci svého turné na rozloučenou nazval Rusko “vojenskou supervelmocí, se kterou je třeba počítat”, byť se předtím (a nejen po Trumpově vítězství ve volbách) opakovaně tvrdilo, že zabývat se názory Baracka Obamy vůbec nestojí za to. Přitom jsou představy ruské moci o uspořádání světa a vlastním místě v něm nepřístupnou sférou. Ale, pokud zanalyzujeme zprávu o revoluční situaci ve světě, která byla určena členům mezinárodního expertního klubu “Valdaj” a s jejímž šířením dál se nepočítalo, je možné ledacos pochopit.
Ruská moc, mučená pubertálními komplexy, neprožívá těžké období zahraničněpolitických obav prvním rokem. Konflikt civilizací, boj velmocí, intriky evropských a zámořských nepřátel – to jsou, jak se ukazuje, témata důležitější pro televizní talkshow a analytické pořady než události uvnitř země. Rus je například o amerických volbách informován podrobněji než o volbách do Státní dumy RF. Ale všechna tato produkce nabízí spíše poetický obraz země, která brání zároveň svou suverenitu a mír v celém světě, než vysvětlení srozumitelné a důsledné doktríny.
Systémový výklad představ ruské moci o globálním uspořádání světa a jejím místě v něm však stále neexistuje a podle výkřiků Vladimira Žirinovského nebo žertů Vladimira Solovjeva neexistuje ani potřeba ho zrekonstruovat. Ale minimálně jedna varianta takového systémového výkladu se nabízí k posouzení účastníkům klubu “Valdaj”.
Sám klub je klubko rozporů. Jmenuje se”Valdaj”, ale už několik let se odehrává v Soči. Tváří se jako neoficiální schůzka hlavních expertů – politologů z celého světa, ale vždy s nezbytnou účastí prvních tváří ruského státu a samotného prezidenta. Ve skutečnosti jsou projevy Vladimira Putina a jeho odpovědi na otázky hostí klíčovou událostí fóra. Projevy se posuzují, cituje se z nich, z textu se jako z kávové sedliny věští, jaké činy na světové scéně je možné v nejbližší době od Ruska čekat. Ale fórum není jen setkání světových intelektuálů s prezidentem RF a “dalšími oficiálními představiteli”: například v tomto roce na fórum jeli vicepremiér Igor Šuvalov a mluvčí Státní dumy Vjačeslav Volodin, v roce minulém – tehdejší vedoucí prezidentské kanceláře Sergej Ivanov a ministr zahraničí Sergej Lavrov. Fórum – to jsou čtyři dny práce expertů, panelové diskuze a zprávy. A také hlavní zpráva určená zahraničním hostům k posouzení, souhrn globálních problémů a výzev, které organizátoři fóra pro danou chvíli považují za nejdůležitější.
Materiál má dvě tváře – jako na “Valdaji” vše. Je to spíše publicistický než vědecký text připravený skupinou expertů, ale přitom označený nápisem “není určen k šíření”. Názor autorů – ale i postoj moci. Například i proto, že Putin ve svém projevu vysvětluje stejné teze. Jen srozumitelněji.
Napůl tajný materiál
V tomto roce se zpráva autorů Timofeje Bordačova (programový ředitel “Valdajského klubu”), Fjodora Lukjanova (ředitel “Valdaje” pro vědeckou práci), Dmitrije Suslova (VŠE), Andreje Sušencova (další programový ředitel “Valdaje”) a Ivana Timofejeva (a ještě jeden programový ředitel) jmenuje “Globální revolta a globální pořádek: revoluční situace ve světě a co s ní dělat”. Text, který “není určen k šíření”, má k dispozici redakce “Novoj Gazety”.
Zpráva, stejně jako celý “Valdaj”, kromě jiného řeší PR úkoly: předvést světovým intelektuálům Rusko nikoli zlé a děsivé, ale rozumné a rozvážné, a předat jim, a jejich prostřednictvím i západním elitám, svůj úhel pohledu na procesy odehrávající se ve světě. Je charakteristické, že účastníci diskuse z ruské strany nejsou ukřičení štamgasti talkshow, ale univerzitní specialisté z MGIMO a VŠE, vědci – přičemž nikoli nutně provládní. Jedinou výjimkou je spisovatel Alexandr Prochanov – bohužel.
Ale mimo to je zpráva – jako každý projev, včetně “valdajských” projevů Putina – způsobem, jak se vypovídat, jak vyprávět o vlastním strachu – někdy nechtěně – a dosáhnout tak psychoterapeutického efektu. A právě z tohoto hlediska se na dokument o revoluční situaci, kterou demograf Anatolij Višněvskij, jeden z účastníků “Valdaje 2016“, nazval “symbolem víry”, podíváme – z hlediska společného pro Putina i pro obsluhující intelektuální personál. Pochopíme, čím straší jiné, a uvidíme, čeho se sami bojí. “Paranoia se může stát faktorem přežití, pokud máte skutečného nepřítele. A oni věří, že jsou nepřáteli obklíčeni,” řekl Novoj Gazetě politolog Gleb Pavlovskij.
Strach číslo 1: Lid
Revoluční situaci autoři popisují s odkazem na “proslulého praktika sociálně-politických transformací” Vladimira Lenina: “Ti nahoře nemohou vládnout postaru, ti dole nechtějí žít postaru.” Svět vstupuje do fáze “jednotného světového chaosu”, který už v roce 1992 předpověděl americký politolog Ken Jowitt.
“Ti nahoře” – to jsou elity západních zemí, které “nemohou vládnout tak, jak jsou zvyklé”, “ti dole” – západní společnost, která se bojí hrozeb globalizace – migrantů, islamistického teroru a poklesu životní úrovně. Svědectvím nespokojenosti “těch dole” je brexit, vzestup pravice v Evropě (a vítězství Donalda Trumpa v USA – mohli by doplnit autoři zprávy, ale v době jejího vzniku v jeho vítězství nikdo nevěřil). A navíc – “ne-západní” velmoci požadují “nová pravidla hry”. Transformace globálního uspořádání je podle autorů zprávy nevyhnutelná a otázkou je jen to, proběhne-li v klidu, nebo se “ti dole pokusí svrhnout ty nahoře”.
Je možné se domnívat, že se jedná o přenos z donedávna v zahraničí módních diskusí o stabilitě jako o hlavním úspěchu Putina. Ale to je chybný přístup (zvlášť když při četbě textu určeného pro zahraničí budeme pamatovat i na to, co říkají propagandisté z televizorů uvnitř Ruska). Jakýkoli příznak nestability na Západě je z hlediska propagandy div ne vítězství Ruska. A minimálně je potvrzením moudrosti ruského vedení, které to předvídalo a lehkomyslné “partnery” varovalo.
Text je čím dál zajímavější – zde je klíčová věta: “Stav krize a neakceschopnost vládnoucí třídy stimulují aktivitu mas a přispívají k jejich zapojení do politického boje.” Hned vám nedojde, že “krize a neakceschopnost” – se netýká Ruska, ale zemí Západu. A možné “zapojení mas do politického boje” je právě ten největší strašák pro ruskou moc. Je to strach zcela vnitřní: za pár týdnů po publikaci zprávy bude ruská propaganda aplaudovat moudré volbě amerického lidu. Demokratický dialog lidu s mocí TAM – neleká. Děsivé – pokud se něco takového stane TADY. Odsud pramení, odhlédneme-li na chvíli od textu zprávy, i důležitost “všelidové podpory” iniciativám ruské moci, o které se na fóru také mluvilo. “Podle jejich (autorů zprávy) názoru, získaly úspěchy vedení podporu a to znamená, že není o čem diskutovat. Dialog se v podstatě nepřipouští,” rekonstruuje na žádost NG tento pohled Anatolij Višněvskij. Expert ironizuje: “Otázky mohou mít jen nerozumní účastníci fóra, kterým trpělivě vysvětlují, jak vše vypadá ve skutečnosti.” V závěru “Valdaje” právě toto “ve skutečnosti” několik hodin vysvětloval intelektuálním, ale “nerozumným” hostům prezident RF osobně.
Strach číslo 2: Status
Od politiky přecházejí autoři zprávy k ekonomice a tam to taky, to se rozumí, nevypadá dobře: “Za poslední rok, dva se “hra bez pravidel” rozšířila i do světové ekonomiky.” To je v textu dokonce zvýrazněno kurzívou, aby byla podtržena důležitost teze. A hned se vysvětluje, o čem je vlastně řeč: “Vzájemná závislost a svoboda tržně-ekonomických vztahů (…) se dnes využívá pro oslabení soupeřů a vyrovnání si geopolitických účtů.”
A očekávané: “Proměna jednostranných sankcí (…) na běžnou praxi znamená, že “liberální řád” skončil.”
Vše je průzračné, byť hráči nejsou označeni jmény – zavedením sankcí Západ boří systém, který sám stavěl, a prohlubuje tak “revoluční situaci”.
Ale je tu i hlubší strach: podle názoru autorů zprávy (mimochodem, přesně to samé se říkalo na fóru i v minulém roce) “se řešením vzniklého chaosu může stát krystalizace dvou gigantických transkontinentálních společenství” – “prostoru dvou oceánů” (obklopujících USA) a “prostoru Velké Eurasie”.
Straší snad znovu hosty nestabilitou? Ale kdepak. To je přece vize vytouženého bipolárního světa. Ale ouvej, z dalších úvah o ekonomickém boji mezi Čínou a USA začíná být jasné, že status Ruska na téhle hostině velmocí je poněkud skromný. Což možná není zas tak děsivé, ale přeci jen mrzuté, zvlášť když vezmeme do úvahy oficiálně deklarované nároky. Vyjasňuje se dokonce, že Rusko není hráč, ale problém: “Zachování napětí ve vztahu Rusko – NATO, zejména v případě pravděpodobné nové eskalace ukrajinské krize, bude stimulovat vymezování se mezi EAES a Evropskou unií”… V minulém roce se Sergej Ivanov radoval, že se účastníci fóra “téměř neptají na Ukrajinu – jen na Sýrii”. Ale dokonce ani autoři hlavní valdajské zprávy na Ukrajinu zapomenout nemohou.
Strach číslo 3: Efektivita
A přece – kde je tedy ve vyobrazeném schématu místo Ruska? Při úvahách o “degradaci systému evropské bezpečnosti” a ztrátě “sepětí s reálným kontextem” bloku NATO autoři – pro všechny případy raději dvakrát – poznamenávají: “Prioritní pozornost se věnuje jednomu úkolu – omezování Ruska”. Což znamená, že Rusko má stále nezáviděníhodnou roli “potenciálního protivníka”.
Ale to není strach z možnosti vojenského konfliktu s “nejsilnějším vojenskou-politickým svazem v historii lidstva” (připomeňme, že později o nepředstavitelnosti takového konfliktu hovořil i Putin). To je strach z vlastní neefektivity: fórum se pořádá po třinácté, “nerozumným hostům” se “přežvykuje”, jak všechno ve skutečnosti vypadá, obskakují je, krmí a baví (na programu “Valdaje” nejsou jen diskuse, ale i exkurze a koncert) a oni pořád nejsou schopni předat elitám ve svých zemích jednoduchou myšlenku: Rusko není třeba omezovat. S Ruskem je třeba souhlasit.
“Vládnoucí kruhy na Západě v podstatě stále trvají na nedotknutelnosti principů odzbrojování přijatých v důsledku studené války a ignorují výsledky, ke kterým vedlo jejich uvedení v život,” s hořkostí konstatují autoři zprávy, přičemž evidentně zapomněli, že se obracejí právě k představitelům intelektuálních západních kruhů.
Strach číslo 4: Slabost
Po představení toho, jak se z jejich hlediska svět mění a jak staré pohledy na svět ztrácejí svojí adekvátnost, přechází autoři zprávy k hodnocení mezinárodních institutů – a první na ráně je OSN. Bylo by logické očekávat zdrcující kritiku – vždyť i instituty jsou potomky starých pořádků. Ale ne – ukazuje se, že mezinárodní instituty jsou to “jediné, co nás formálně spojuje s poměrně právním charakterem vztahů ve světovém společenství”. Nejdůležitější je zachovat “hierarchii členských států” OSN a právo veta pro ty, kdo ho mají. To jest (čteme mezi řádky) – pro Rusko. “Je důležité dobít se bezvýhradné úcty k tomuto pravidlu a garantovat zachování tohoto unikátního práva”.
Naději na cestu ven, alespoň dočasnou, ze světa jeho zahraničněpolitických strachů dává oficiálnímu Rusku vítězství Donalda Trumpa.
Obava ze ztráty práva veta je natolik silná, že zpráva zde ze slovníku vědeckých obrazů přechází na jazyk propagandistických publikací. Kapitola je plná výzev a odkazů na nejmenované kritiky práva veta a také se tu sděluje, že snahy ohraničit univerzální mezinárodní organizace jsou “přímý atentát na demokracii”.
Tonoucí se stébla…
Naději na cestu ven, alespoň dočasnou, ze světa jeho zahraničněpolitických strachů dává oficiálnímu Rusku vítězství Donalda Trumpa. Fjodor Lukjanov, jeden z autorů zprávy, potvrdil předpoklad Novoj gazety, že formování “gigantických společenství” se nyní může zpomalit.
“Nálada v USA, která se odrazila i ve výsledcích voleb, je následující: je třeba odhodit globální vůdcovství a soustředit se na národní zájmy,” říká expert. A doplňuje: “Všechno, co se dříve přijímalo jako nástroj pro zesílení postavení USA v globálním smyslu, ztratí svůj význam.”
Politolog Gleb Pavlovskij je optimistický v hodnocení intelektuálních schopností obyvatelů Kremlu, ale ne vyhlídek na přátelství s Trumpem: “Doufám, že ve stavu zatmění mysli nečekají, že Trump začne zajišťovat jejich zájmy.”
Ale i když to s Trumpem nevyjde, klub “Valdaj” tu stejně zůstane a o své financování také nepřijde, nehledě na krizi: jednoduše proto, že Putinovi se zjevně líbí setkávat se a besedovat se západními intelektuály. A s Vjačeslavem Volodinem a lehkou parafrází jeho známého aforismu řekneme jen: “Jestliže je Putin – je i “Valdaj.”
Zdroj: newtimes.ru 21. 11. 2016
