Přinášíme text Dmitrije Bykova, který byl zveřejněn na serveru sobesednik.ru dne 19. 3. 2019 krátce po teroristických útocích na mešity ve městě Christchurch na Novém Zélandu.
Dmitrij Bykov: Stalin v Christchurchi
Starosta Novosibirsku Anatolij Lokoť potvrdil rozhodnutí o instalaci busty Stalina. Pomník bude odhalen ke Dni vítězství.
Po teroristickém útoku v novozélandském Christchurchi, který měl 49 obětí, mnozí v Rusku mluvili v tom smyslu, že válka je válka a muslimové musí být připraveni zodpovídat se za své extrémisty. Pokud dnes ostřelují Tel Aviv, tak zítra je možné postřílet pokojně se modlící v mešitě. Pokud do Evropy proudí uprchlíci, tak ať vědí, že odpovědí bude střelba neonacistů. Pokud někdo vyzývá k toleranci, tak někdo na to může odpověď akcí. A tak dále – v dnes tak běžném duchu: nevinných obětí je nám samozřejmě líto, ale je válka, je načase si zvyknout, a ne se schovávat před zprávami z fronty.
Je mi to hluboce odporné a nechápu, odkud se to vzalo. I když ve skutečnosti tomu dobře rozumím: ne bez příčiny nedávno předpovídal Ševčuk, že brzo začnou stíhat za propagandu míru. Pokud televize a tisk pět let – a déle – všemi těmi hovory o válce, která už probíhá a vlastně je normálním stavem národa, vyrábí z obyvatelstva zombie, tak co vlastně čekat? Ba co víc: teď se v Novosibirsku rozhodli instalovat pomník Stalina. Ano, není to sice socha, jen busta. A není v centru, není na náměstí, ale ve dvoře oblastního výboru Komunistické strany RF v Okťabrské čtvrti. Ale přece jen je to památník – poté, co byly všechny Stalinovy monumenty v roce 1956 zbořeny a ponechán jen jeden v rámci výjimky v rodišti vůdce, ve městě Gori. Znamená to, že jsme se propadli hlouběji roku 1956?
Ano, a podle některých hodnocení hlouběji než v roce 1861. Máme se divit, že někdo u nás schvaluje střelbu na neozbrojené lidi v mešitě, když celá Novosibirská radnice v čele s komunistou Loktěm schvaluje instalaci památníku člověku, za nějž se hlavním stavem země stal strach, za nějž nevysloveným heslem všech skutků bylo: “Baby porodí nové”, za nějž se člověk stal buď zrádcem, nebo spolupachatelem a jiná možnost nebyla? Co je lepší – schvalovat činy teroristy, jak to udělali dokonce i někteří oficiální propagandisté, nebo po 63 letech od XX. sjezdu rehabilitovat diktátora, z jehož třicetileté vlády se země nikdy nevzpamatovala? Kdo je amorálnější – dnešní ideologové ruského nacionalismu, kteří pět let v kuse požadují dojít až do Kyjeva, nebo noví stalinisté, pro něž jsou jakékoliv oběti přijatelné? Pokud vím, tak Breivika, který v roce 2011 zabil 77 lidí, přece jen nikdo nenapodobil.
A není třeba říkat, že se západní svět zbláznil, když tam na expanzi islámu odpovídají střelbou v mešitách. Věřte, že rehabilitace diktatury není o nic morálnější než střelba po mešitách, nebo expanze islámu. Pokud to zatím není tak zřetelné, nenechte se zmást.
Zdroj: sobesednik.ru 19. 3. 2019
Poznámka redakce TaPolitika
Dmitrij Bykov je významnou a velmi známou osobností současné ruské kultury a jeho texty nebo přednášky věnované ruské literatuře patří k tomu nejlepšímu, co jsme měli čest překládat (jen pro připomenutí: Přednáška o Mistrovi a Markétce, Strugačtí – Piknik u cesty, Ve vzduchu je cítit první světová). 17. dubna tohoto roku byla zveřejněna zpráva, že byl Dmitrij Bykov ve vážném stavu převezen do nemocnice s podezřením na hyperglykemický šok. Několik dní přinášela ruská média informace o prudkém zhoršování jeho stavu, zatímco jeho blízcí informovali, že Bykovův stav se postupně zlepšuje. Dne 23. 4. dementoval zprávy režimních médií Bykov osobně a o dva dny později již na rádiu Echo Moskvy vysílali jeho nejnovější dvouhodinovou přednášku, kterou nahrál v nemocnici. Ve své přednášce oznámil, proč byl několik dní hospitalizován a v kritickém stavu: podle jeho vyjádření, podepřeného názory ošetřujících lékařů, byla příčinou jeho zdravotního kolapsu otrava. Bližší okolnosti otravy nejsou doposud známy.
