Asi málokoho v posledních dnech minula kauza Andreje Babiše a padesáti syrských sirotků. Jeho tvrdý postoj, odmítnutí pomoci a priori, bez znalosti jakýchkoliv konkrétních parametrů, a jeho manipulativní způsob argumentace, kterou předvedl v rozhovoru pro deník Právo, asi překvapila jen málokoho, kdo jeho politickou kariéru pozorně sleduje. Andrej Babiš má totiž vytvořenou škálu automatických odpovědí, kterými reaguje na otázky, které mu jsou nepříjemné nebo které mají vyslat signál jeho voličům. Čapí hnízdo? Účelovka, kampaň, zadání! Dluhopisy? Kalousek, účelovka, kampaň! Agent StB? Kampaň, účelovka, všechny soudy jsem vyhrál! Moje příjmy? Pindíka vám neukážu! Sorry jako! Uprchlíci? Nechci tady ani jednoho…
Zatímco u dotazů, které míří panu premiérovi “na tělo”, jedná celkem pochopitelně v sebeobraně, u jiných otázek, například těch, které jsou spojené s migrační krizí a naším vztahem k Evropské unii v jejich řešení, odpovídá v souladu s očekávaným míněním svých voličů.
Jako prázdná nádoba. Co do ní nalejete, to tam bude. Uprchlíci? Ani jednoho! (Kdyby většinová část voličů byla naladěna humanisticky, byl by nepochybně ten první, kdo by u vlaku mával a bral jednoho vystoupivšího sirotka za druhým do náruče a celoval je ráznými polibky skrápěnými chlapskou slzou dojetí.) Frontex? Nepotřebujeme. Na co? Však naše hranice to nejsou. Kdyby Italové a Řekové neměli moře, neměli by z něj ani koho lovit. Můžou si za to sami. Mají moře. A my ne! (Kdyby většinová část voličů chápala důležitost spolupráce s ostatními evropskými zeměmi na zvládnutí migrační krize, chtěl by být nepochybně v hloučku těch nejdůležitějších evropských činitelů a podílet se aktivně na řešení nastalé situace).
Jenže humanita a solidarita jsou pro většinového voliče jen slova. O humanitě slyšel naposled na základní škole (a to se říká, kdoví jestli) a nudil se při tom k smrti, solidarita mu něco říká jen v případě, kdy mu z ní něco kápne. Může za to Andrej Babiš? Ale kdepak. On je jen prázdná nádoba a katalyzátor. Problém je společnost, která si za své zástupce volí prázdné nádoby. Kdo jsou ti lidé, co v anketě na Novinkách hlasují většinově o nepomoci dětem stiženým válkou? Jsou to ti samí, co ještě nedávno hlasitě tleskali siru Wintonovi za záchranu stovek českých dětí, které se kdysi dostaly, nikoliv vlastním přičiněním, do stejné situace? Ale jistě že jsou. Jen se teď už nemusí přetvařovat. Tohle je naše společnost dnes. A možná taková byla vždy. Jen určitou krátkou dobu na sebe vzala mimikry země, která lpí na humanitě a dodržování lidských práv. A teď se zas s úlevou vrátila ke své pravé tváři, ztělesněné Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. Možná se teď utěšujete představou, že tyhle tváře naší společnosti dřív nebo později odejdou. Nemylte se. Nezmizí, jen na sebe vezmou jinou podobu. Zástup následovníků již čeká. Líbit se vám nebudou.
