Lide raduj se, zdravý rozum zvítězil nad nadnárodními korporacemi, spokojeně hlaholí Nigel Farage. Juchů, radují se lidé, třeba z Cornwallu, a jak to bude dál s našimi eurodotacemi? Je to překrásný, překrásný den – konstatuje Václav Klaus – nějaká nikým nevolená masa rozhodla o budoucnosti své země! Krása! Brexit je porážka krvavých maniaků, kteří nás zuřivě nenávidí!, tweetuje stalinista Michail Deljagin. Chceme Frexit, oznamuje Marie le Pen. EU je žalář národů, chceme Sloxit, hlásá Marián Kotleba. Gratuluji k Brexitu, chceme Czexit, culí se Petr Mach. Chceme referendum o nezávislosti, zlobí se Skotové. Chceme zpátky Gibraltar, kontrují Španělé. Využijeme situace a připojíme se k Irsku, radují se severoirští separatisté. Spojené království je pryč! Evropa je konečně odtržena od USA! Do deseti let tu budeme mít jednotnou Eurasii, těší se Boris Titov. Z Dubiska. Toho na východě…
Co se vlastně stalo? A jak se to mohlo stát?
Vůdci kampaně “Leave” lhali občanům. O penězích, které se výstupem z EU ušetří. Tuto lež bez mrknutí oka přiznal Nigel Farage hodinu po vyhlášení výsledků. Prý to nebyla lež, ale obyčejná chyba. A navíc ani nebyla jeho! A vůbec, to se přece, lidi, stane, že se jeden splete, ne? Společnost je v šoku. Obrovská skupina signatářů petice si přeje nové hlasování. Neuznání výsledku referenda je ohrožení demokracie. Jednoznačně. Jenže! Co když se velká část voličů Brexitu rozhodovala podle lži, se kterou šli zastánci Brexitu do kampaně? Jak se vypořádat se lží politika-populisty? A navíc, pár dní po referendu to vypadá, že populisté vlastně z EU vystoupit nechtěli, že vlastně vůbec nevědí, co budou dělat, že vlastně vůbec nemají plán, jak vést svou zemi v téhle nové éře britské nezávislosti.
Představuji si ten pocit politika, který svou politickou kariéru založil na vymlouvání se na ďábelský Brusel a ráno po referendu se vzbudí do nového dne a je bez něj. A stojí čelem k faktu, že už nebude na co se vymluvit, komu vynadat. Že každé politikovo chybné rozhodnutí už od teď bude jen a jedině jeho vlastní průšvih. To musí být pro politika-populistu úplná noční můra.
Ovšem jen těžko můžeme čekat, že si populista z takové blamáže vezme ponaučení. Jak bojovat s provalenou lží? Leda navršením dalších lží. Alchymie složená z absence etiky, z morálního hazardu a schopností pouťového kejklíře neumožňuje jejímu nositeli účinnou sebereflexi. Nápravu může zjednat jen občan-volič. Ale ruku na srdce, je toho schopen?
Britská společnost je kolébkou demokracie, není stižena stigmatem “porobeného” národa, jako třeba postkomunistické země východní Evropy, k obecným referendům dlouhodobě zaujímá velmi zdrženlivý postoj, a přesto podlehla. A my, Východoevropané, s kladným vztahem k Západu a západní demokracii, hledíme k britským břehům s obavami – když v tak závažné otázce, která určí budoucnost generací, selhali oni, jak může taková věc dopadnout u nás?
Zastánci Czexitu v čele s bývalým prezidentem Klausem si mnou ruce, hleďte, Britové se rozhodli, moudře se rozhodli odhodit evropskou zátěž, stát se znovu světovou mocností, protože v Evropské unii se Británie dusila! Udělejme totéž, staňme se nezávislou entitou, konec diktátu Bruselu, konec rovných banánů a tuzemáku!
Nedokážu si vysvětlit, že nevidí ten rozdíl. Zatímco odchod Británie z EU můžeme přirovnat k rozvodu s bohatou ženou, v případě Czexitu jde spíš o hloupé prásknutí dveřmi na efekt. ČR rozhodně není sebejistá bohatá manželka, ale spíš taková malá ženuška, která pro rozvod potřebuje nového papínka. Tuším, kterým směrem se stáčí láskyplné pohledy našich euroskeptiků, ale nebylo by dobré si přiznat, že ten jejich amant, Vladimir Vladimirovič, má tak trochu jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou a momentálně připomíná spíš manžela hrubiána a opilce, co se vrací domů jednou za čas jen proto, aby své ženě sebral zbytek výplaty?
Velká Británie se se svým rozhodnutím vypořádá, nepochybuji o tom. Zda bude dále Velkou Británií, nebo se tento celek rozpadne na několik menších států, je otázka budoucnosti a riziko, se kterým měli britští politici počítat. Také věřím, že se s odchodem Velké Británie nakonec vypořádá i Evropská unie. A byla bych moc ráda, kdyby to bylo s naší pomocí. Ne bez nás. Dubisko trpělivě čeká…
Poslechněte si audioverzi.
