V těchto dnech si připomínáme druhé výročí „krymského referenda“. Přinášíme překlad článku z ruského serveru Vedomosti, který se věnuje důsledkům anexe Krymu a jeho dopadu na ruské obyvatelstvo. Ještě dodáme, že Vedomosti není žádný minoritní plátek, ale solidní médium.
Připojení Krymu bude dlouho negativně ovlivňovat všechny sféry života v Rusku.
Před dvěma lety, 18. března 2014 , byla podepsána dohoda o začlenění Krymské republiky do Ruské federace. Připojení Krymu přineslo Rusku nový program úkolů na mnoho let dopředu a ovlivnilo všechny sféry života ruských občanů. V rámci tohoto programu jsou teď přijímána ta nejdůležitější rozhodnutí a většina důležitých události v zemi s ním nějak souvisí. Zátěž “Krymnaše” nyní nese celá země v drtivé většině dobrovolně; pravda ale je, že ne všichni jsou obeznámeni s výší ceny, kterou to naše zvednutí z kolenou stojí.
Politika
Na jaře roku 2014 se ruská politika nevratným způsobem změnila. Konflikt na Donbasu se stal přímým důsledkem krymské operace (zahájili jej “dobrovolníci”, kteří přijeli z Krymu). Hybridní povaha této války, které se Rusko jakoby neúčastní, pronikla mezi obecné principy naší zahraniční politiky. Hlavní ale je, že se konflikt stal příčinou smrti mnoha lidí a jeho řešení, které by všechny strany mohly akceptovat, je v nedohlednu. Donbas je hned po Krymu důvodem pro uvalení mezinárodních sankcí a politické izolace Ruska. NATO (přání omezit jeho další rozšiřování bylo jedním z motivů boje Moskvy o vliv na Kyjev a následně i krymské operace) už je v Pobaltí. Přišli jsme o Ukrajinu jako partnera a vyrobili jsme vážnou krizi důvěry u všech ostatních (dokonce i v rámci Eurazijské ekonomické unie).
Téměř stoprocentní podpora krymské operace uvnitř země stvrdila tento styl chování jako standard pro další činy. Vladimir Putin se poslední dva roky zabývá převážně zahraniční politikou, kde se vývoz technologie speciálních operací jeví být pozoruhodně úspěšným. Izolace je vzrušující, neboť si při ní můžeme hrát na to, že jsou všichni proti nám. Vojenská operace v Sýrii pak přichází jako další logický krok.
Na jednu stranu je pokračováním politiky zahraničních válek jakožto politického kurzu stanoveného Ruskem a na takový kurz mezinárodní společenství musí nějak reagovat. Z druhé strany je operace pokusem vymanit se z mezinárodní izolace, který je sice úspěšný, ale jenom ve svém vlastním rámci. S Ruskem začali mluvit, ale sankce neodvolali. Zda budou nějaké další projekty následovat, zůstává otevřené. Uvnitř strany masová vlastenecká mobilizace umožnila izolovat opozici a ty, kteří jsou pro režim nepohodlní. Výrazně narostl význam siloviků – jde o projev vděku za úspěchy na zahraničních frontách a zároveň za boj proti páté koloně zrádců národa. A nejedná se jen o siloviky oficiální (viz Ramzan Kadyrov).
Společnost
Mobilizace, která proběhla po obsazení Krymu, a protizápadní rétorika společně umožnily bezprecedentní útoky na občanskou společnost – na sdělovací prostředky, nevládní organizace a ochránce lidských práv. Vyjádření na sociálních sítích, opakované přestupky na shromážděních a výzvy k separatizmu jsou v současnosti zcela reálně postihovány trestními sankcemi. Podle nezávislé organizace zabývající se ochranou práv OVD-info výrazně roste počet politicky motivovaných trestních řízení.
Společnost se po Krymu příkře rozdělila na dva nerovné tábory, které si navzájem absolutně nerozumí. Taková situace nikdy nepřispěla k růstu důvěry a k rozvoji lidského kapitálu. Krymská většina je velmi silná. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že v současné době připojení Krymu schvaluje něco mezi 80 a 95 % Rusů. Důvěra v prezidenta jako symbol obrody Ruska jako velmoci rovněž zůstává vysoká. Problém spočívá v tom, že tato většina je negativní. Neobejde se bez obrazu nepřítele, nad kterým je nutné postupně vítězit.
Rusové stoicky přijímají hospodářskou krizi (která vedla k podstatnému snížení příjmů a spotřebitelských možností) vzhledem k tomu, že model negativ spojených s velikostí vlastní země je jim velmi dobře znám ještě z dob Sovětského svazu. Sociologové už nicméně hlásí nárůst únavy a znepokojení z krize; tento trend existuje paralelně s krymnašizmem a většinová společnost tyto dva jevy vědomě nespojuje.
Ekonomika
Platy obyvatel Krymu vzrostly v roce 2015 ve srovnání s ukrajinskými 1,8 krát, ale tento nárůst je doprovázen vysokou inflací, jejíž úroveň za dva roky činí 78 %. Ceny zboží se zvedly o 92 %. Příjmy z turismu, které tvoří výdělek významné části populace, se nicméně nepodařilo vrátit na úroveň roku 2013.
Ponecháme-li stranou neexistenci pozemního spojení s “velkou pevninou” a zajištění způsobu dodávek zdrojů energie, lze říct, že byl Krym plně integrován do ruské ekonomiky. Podle slov ekonomky Natalie Zubarevičové se rozpočtové transfery v roce 2015 snížily a z Krymu a Sevastopolu se staly běžné regiony dotované z centra. Podíl federálních transferů v rozpočtových příjmech republiky Krym činil v roce 2015 67 %, v případě Sevastopolu to bylo 61 %, což je srovnatelné s Kamčatkou a Dagestánem a podstatně méně, než kolik tento podíl činí v Čečensku a Ingušsku (83 %, resp. 85 %). V roce 2015 obdržely Krym a Sevastopol z Moskvy okolo 79 mld. rublů, to je méně než 5 % celkového objemu transferů do regionů (1,6 mld. rublů).
Krymské sankce uvalené na Rusko byly většinou namířeny proti konkrétním osobám, ale po Donbasu a sestřelení malajsijského letadla uvalil Západ na Rusko masivní sektorové sankce. Rusko na oplátku omezilo dovoz potravin. Vojenská akce v Sýrii pak vedla k dalším omezením namířeným proti egyptským a syrským destinacím.
Tyto kroky posílily nastupující strukturální krizi ekonomiky, zasáhly bankovní systém a řadu odvětví průmyslu a služeb a urychlily růst spotřebitelských cen. HDP Ruska se v roce 2015 snížil o 3,7 %, reálné mzdy poklesly o 9,7 %. Kapitál ze země mizí, recese trvá a ekonomika se smršťuje. Konfrontace se Západem místo nevyhnutelných strukturálních reforem nastartovala militarizaci ekonomiky. Odmítání hodnocení kvality a neochota přiznat chyby vedly k tomu, že se posiluje role neschopných ale vlasteneckých odborníků a úředníků.
Připojení Krymu se ukázalo jako jednoznačná chyba, kterou ale Kreml a spolu s ním většina obyvatel Ruska v dohledné době nepřizná. Už za ni ale platíme a platit ještě dlouho budeme.
Zdroj: vedomosti.ru 17. 3. 2016
Na téma Krymu jsme již dříve psali: Krymnaš! Povinně slavíme připojení Krymu. Chceš demonstrovat zadarmo? Jsi blázen?
