Nejvtipnější je, že to všechno myslí naprosto vážně. Naprosto vážně si sedají, nafukují si tváře a z obrazovky začínají moralizovat. Hrozí vám prstem a máchají vás ve sračkách. A tváří se neuvěřitelně důležitě.
A vy si jdete z márnice, na hony z vás táhne krví a pitevnou, nespali jste celou noc, přežili jste vlastní vraždu, poslední měsíc jste chodili s terčem na čele a čekali na výstřel.
Měsíc jste žili s vědomím toho, že vaše smrt je již zaplacena.
Vaše smrt je zaplacena!
Tato myšlenka samozřejmě paralyzuje. Objímáte svou ženu, která už ani nehysterčí, fáze hysterie skončila před pár dny a teď už nastala naprostá, absolutní devastace, mrtvolná prázdnota. Všechno je vyždímáno, nezbyly vůbec žádné emoce.
Několik dní žijete jenom jako skořápka, uvnitř není nic, jen prázdno. Váš život je znovu napadrť a musíte začít znovu od začátku. Nevíte kde, vůbec netušíte jak. Nevíte, kolik času vám zbývá. Nevíte, kolik měsíců či let budete chodit s ochrankou. Nevíte, kdy budete moci jednoduše žít bez zatemněných oken a kdy se k nim budete moci přiblížit. A kdy vaše dcera bude moci si venku hrát s ostatními dětmi.
Vše, co bylo, je přeškrtnuto, odstraněno, a nic už nemá význam, na ničem nezáleží. Léky na uklidnění už nezabírají a cpete se jimi plnými hrstmi, čímž jste nejbližší lékárně udělali roční tržbu. A pak to z vás začíná opadat a vrací se emoce. Ruce se začínají třást, že byste mohli dělat sbíječku. A pak pomíjí i tohle, a poprvé za několik posledních dní se vám nechce zvracet a můžete si dokonce dát něco k jídlu. I vaše žena už může jíst, a tak sedíte a zobete nějaké drobky. A pak to z vás spadne a dokážete se i usmát.
A když už se skoro postavíte na nohy, otevřete si Facebook a čtete, jak Serjoža, Saša nebo Máša vám hrozí prstem, nafukují si tváře, důležitě moralizují a máchají ve sračkách a přijde jim to jako velmi důležité. A vy to čtete, čtete a usmíváte se. Ach vy moji milí, ach vy moji správní, jak já zbožňuju ty vaše chytré kecy na Facebooku. Na Facebooku mě klidně můžete i zabít, ale – prosím – od nyní to bude možné jedině na Facebooku, ale ve skutečnosti už nikdy, protože vy, kurva, nemáte ani tu nejmenší zasranou představu, jakým peklem jsem musel protáhnout svoje blízké, a nedej bože byste si to museli uvědomit a prožít. Jen si to pište, pište.
A ty ses zrovna vrátil z naprosté temnoty, vylezl jsi z propasti. Čteš a usmíváš se. A objímáš dceru, otevíráš si pivo, zapaluješ si a je ti dobře. Obloha, slunce, zeleň stromů, ptáci… A všechno je ti u prdele a usmíváš se. Usmíváš se…
Zdroj: FB Arkadije Babčenka 2. 6. 2018
