Přinášíme překlad textu ruského právníka a publicisty Borise Kuzněcova, který vyšel 5. 12. 2018 na serveru newtimes.ru. Text se zabývá právními aspekty incidentu mezi Ruskou federací a Ukrajinou v Kerčském průlivu dne 25. 11. 2018.
Kerčský střet – znaky zločinu
Historie problému
V sovětských dobách mělo Azovské moře režim vnitřního moře SSSR, a proto byly otázky lodní přepravy, rybolovu a výzkumu upraveny zákony Sovětského svazu. Stejný režim měl i Kerčský průliv. Námořní hranice v prostoru Kerčského průlivu nebyla mezi svazovými republikami určena. Byla stanovena jen administrativní hranice. Zahraniční lodě neměly bez speciálního povolení do vod Azovského moře přístup. Výjimku tvořily případy pohybu lodí v případě živelných událostí, a také vody otevřených přístavů.
Existovala administrativní hranice USSR a RSFSR, u které ale neproběhlo vymezení, ani procedura demarkace. Jinak řečeno, nebyla zakreslena na mapách, a nebyla vyznačena na hladině průlivu. Do administrativních hranic USSR patřil ostrov Tuzla a vody průlivu na západ od něj. Východní část průlivu směrem od ostrova s hlavní mořskou trasou z Černého do Azovského moře patřila pod administrativu RSFSR. Po vzniku samostatných států nebyla námořní hranice mezi Ruskem a Ukrajinou vyřešena, avšak prezidenti Putin a Janukovyč podepsali dohodu “O spolupráci při využívání Azovského moře a Kerčské úžiny”, která vstoupila v platnost 23. dubna 2004.
Tato smlouva dosud nebyla ani jednou ze stran vypovězena a tudíž je platná. Na internetové stránce ruského ministerstva zahraničí ji v seznamu mezinárodních smluv ale nenajdeme.
Podle této smlouvy se Azovské moře a Kerčská úžina historicky nacházely ve vnitrozemských vodách Ruské federace a Ukrajiny (článek 1). Obchodní i vojenské lodě, jakož i jiné lodě plující pod vlajkou Ruské federace či Ukrajiny, provozované pro nekomerční účely, mají v Azovském moři a Kerčském průlivu právo svobodné plavby (článek 2).
12. července 2012 v Jaltě podepsali prezidenti Ukrajiny a Ruska společné prohlášení o delimitaci námořní hranice mezi RF a Ukrajinou.
Dokumenty související s delimitací, včetně map, nejsou dostupné.
Mezinárodní právo
V článku 15 ústavy Ruské federace je uvedeno: “Všeobecně uznávané principy a normy mezinárodního práva a mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu Ruské federace. Pokud mezinárodní smlouva Ruské federace stanoví jiná pravidla, než pravidla stanovená zákonem, pak platí pravidla mezinárodní smlouvy.”
Z toho vyplývá, že smlouva podepsaná Putinem a Janukovičem o svobodné plavbě Kerčským průlivem má prioritu. Určení státní hranice zákony Ruské federace, v uvedeném případě, nemá vliv na pravidla plavby z Černého do Azovského moře.
Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 předpokládá, že na průlivy spojující části volného moře, nebo části výlučných ekonomických zón částečně, nebo úplně překryté pobřežním mořem pobřežního státu se vztahuje právo tranzitního proplutí, které mohou využít všechny lodě, včetně lodí vojenských a letadel (čl. 38 Úmluvy). Je to tzv. právo tranzitního proplutí či přeletu. Tato norma mezinárodního práva se zcela uplatňuje na Kerčský průliv nezávisle na určení ruských pobřežních vod, nebo ruské výlučné ekonomické zóny.
Existuje ještě jeden zajímavý dokument – “Závazné podmínky v mořském přístavu Kerč”, schválený výnosem ministerstva dopravy Ruské federace č. 313 z 21. října 2015. Bod 32 těchto podmínek určuje osvobození povinnosti lodivodského doprovodu pro kapitány lodí o délce menší než 145 metrů, s ponorem menším než 4,5 metrů, pokud plují pod vlajkou Ruské federace.
Cílem útoku ruských vojenských sil se přitom staly dva dělové čluny projektu 58150 Gjurza-M Berďjansk (U175) a Nikopol (U176), jejichž délka je 20,7 m s ponorem 1 m, a remorkér Jani Kapu délky 29,3 m s ponorem 3,9 m. Vzhledem k tomu, že tyto lodě patří Ukrajině, nevztahuje se na ně osvobození od povinného lodivodského vedení. Nerovnost při využívání průchodu do Azovského moře, zřízená ruskou právní normou, je zřejmá. (Na ní konkrétně se FSB odvolává ve své verzi popisu událostí.)
Jaká pravidla byla při srážce porušena
V mezinárodní mořské plavbě platí mezinárodní pravidla výstrahy před srážkou lodí na moři (COLREGs 1972). Pravidlo 7 stanoví: “Každé plavidlo musí využít všechny dostupné prostředky v souladu s převládajícími okolnostmi a podmínkami ke zjištění přítomnosti rizika srážky. Jestliže jsou pochybnosti o riziku srážky, je nutné předpokládat, že riziko srážky hrozí.”
Fakt taranu ukrajinského tlačného remorkéru ruským vojenským plavidlem, střelba na plavidlo, která vedla ke zranění tří ukrajinských vojáků a způsobení škody jinému státu, obsahují celou řadu skutkových podstat činů, včetně pokusu o zabití a válečný zločin, které jsou podle zákonů Ruské federace narušením pravidel plavby.
Odpovědnost musí bez pochyby nést bezprostřední vykonavatelé a ti, kteří vydali rozkaz k taranu plavidla, a také ti, kteří stiskli spoušť zbraně.
V závěrech Norimberského procesu, formulovaných komisí mezinárodního práva OSN, je uvedeno, že “splnění rozkazu vlády, nebo velitele neosvobozuje od odpovědnosti… jestli existovala rozumná možnost volby”. Rozkaz o použití zbraní na vojáky země, která není ve válečném stavu, neprojevuje se agresivně, je zjevně protiprávní.
Místo shrnutí
Na začátku 90. let jsem na otázku novináře o perspektivě právního státu odpověděl, že současné právo se v Rusku nachází v embryonální etapě vývoje a na nás záleží, jestli vyroste v plnohodnotné zdravé dítě. Roky plynuly, dítě se narodilo a vyrostlo, zakulatily se mu tváře, narostly svaly…, pořádně si ho prohlédneš… a vidíš, že dítě je imbecil.
*Boris Kuzněcov – ruský advokát, který hájil práva 55 rodin členů posádky, která zahynula na palubě potopené ponorky Kursk. Autor knihy “Ona se potopila. Pravda o Kursku, kterou zatajil prokurátor Ustinov”. Poté, co v roce 2007 v Rusku Kuzněcova obvinili z vyzrazení státního tajemství, získal politický azyl v USA. Nyní žije v Rize.
Zdroj: newtimes.ru 5. 12. 2018
——————————————-
Poznámka pod čarou:
Stejné datum jako text Borise Kuzněcova má i průzkum, zveřejněný na webu ruské státní sociologické agentury VCIOM. Podlě něj považuje 93 % Rusů „zadržení ukrajinských lodí pohraniční stráží“ za správné, 79 % Rusů je přesvědčeno, že ze strany Ukrajiny šlo o plánovanou provokaci a 30 % se domnívá, že hlavním účelem provokace bylo udržet moc v rukou Petra Porošenka před nadcházejícími volbami na Ukrajině. Každý pátý občan Ruské federace je přesvědčen, že cílem provokace bylo vyvolání války mezi Ruskem a Ukrajinou. Pouhých 7 % Rusů si myslí, že konflikt nevyvolala Ukrajina.
Zdroj: wciom.ru 5. 12. 2018
