V září minulého roku zveřejnil server mediazona článek M. Klimovové o průběhu zadržení 22 letého studenta Murada Ragimova. Překlad textu vám nyní přinášíme.
Mučení s doručením až do domu. Příbuzní oznámili hodiny trvající týrání zadrženého studenta z Mitina.
Minulý týden se na moskevské ochránce práv z Výboru pro zabránění mučení obrátili příbuzní studenta medicíny Murada Ragimova. Podle jejich slov 22 letého mladého muže několik hodin bili a mučili zaměstnanci SOBR (speciální oddíl brzké reakce), kteří prováděli prohlídku v bytě Ragimových v Mitinu. Nejprve byl student obviněn ze spojení s teroristy z „Islámského státu“, ale nakonec byl zadržen pro podezření z držení drog.
30. srpna v 6:15 hod. rodinu Ragimových probudil zvonek u dveří. Neznámí se představili jako policisté. 22letý student Ruské národní výzkumné univerzity Pirogova Murad Ragimov je vpustil do bytu. Facka jej srazila na podlahu. Do úzké chodby bytu se nahrnulo několik desítek lidí v maskách a neprůstřelných vestách. Ragimova spoutali a zatáhli do kuchyně. Malé skupiny mužů v černých uniformách s nápisy „SOBR“ se rozešli po bytě. Jejich velitel řekl, že Murad je podezřelý z vraždy policistů v Dagestánu.
„Řekla jsem, že to není možné, a že se posledních pár dní zabýval vyřízením dokladů pro získání úvěru pro zaplacení školného na univerzitě v Moskvě,“ sdělila Mediazoně Gjunaj, Muradova sestra. Podle ní tehdy policisté odmítli ukázat příkaz k prohlídce, přesto šli do místnosti, kde spala Glunaj a její mladší sestra a začali se přehrabovat ve složeném oblečení dívek. Muradova bratrance připoutali pouty ke stolu a jeho samého v té době bili v kuchyni. Jeden z členů zásahové jednotky ministerstva vnitra se vrhl na zadrženého, povalil ho na jídelní stůl a začal bít po hlavě, zádech a břichu. „Viděli jsme jak ho bijí, používají na něj taser. Řval bolestí, až to slyšeli i sousedi. Pak jeden z nich vzal křišťálovou mísu a rozbil ji o hlavu mého bratra„, říká Glunaj.
Velitel SOBR příbuzným oznámil, že podle vyšetřovatelů Ragimov v roce 2014 čtyřikrát vycestoval do Sýrie, kde se stal bojovníkem „Islámského státu“. Nicméně poté co sestra zadrženého ukázala policistům jeho pas, od této verze upustili. „Vůbec 2,5 roku neopustil Moskvu,“ říká Glunaj. Před několika lety navštívil v Turecku vzdálené příbuzné. U nich strávil pět dní. „Každý den posílal fotografie z různých turistických míst, byl na Bosporu, ale v žádné Sýrii nebyl,“ vysvětluje dívka.
Prohlídka trvala podle blízkých Murada více než tři hodiny. Asi v sedm hodin ráno do bytu přišla příslušnice se dvěma psy. Dvakrát obešli všechny pokoje, prošli v blízkosti rozvaděčů, prozkoumali schodiště a skluz pro odpadky. Psi v bytě ale drogy nenašli.
Po celou dobu co policie prohlížela byt, studenta i nadále mučili v kuchyni, vypráví Glunaj. Několikrát mu příslušníci na hlavu nasadili plastový sáček a dusili ho. „Bylo to velmi děsivé, dusil se, škubal sebou. Vypadalo to, že umírá. Prosili jsme, přemlouvali aby alespoň nepoužívali ten sáček,“ říká. Když ztratil vědomí, polévali ho vodou z kohoutku a přiváděli k vědomí elektrošoky. Jeden ze siloviků bodl mladého muže nožem do chodidla, tvrdí jeho sestra. Zaměstnanci Ministerstva vnitra několik hodin požadovali, aby jim ukázali, kde její bratr skrývá zbraně a drogy.
„Bratr jim říkal, že žádné drogy, ani munici neskrývá. Prosil a křičel: „Prověřte mě na polygrafu, nelžu vám!„. Jeden z nich mu ukázal taser a říká: „Tady je tvůj detektor lži„. V určitém okamžiku už nemohl stát, ani sedět, byl celý od krve,“ říká Glunaj. Podle dívky také několikrát udeřili jejich otce. Zatímco někteří bili Murada, ostatní jedli nanuky, které si vzali z chladničky Ragimových.
Asi v osm hodin ráno požádali příslušníci Muradovu sestru, aby mu přinesla oblečení, protože po celou dobu byl mladý muž v jedněch šortkách. Kromě toho, požadovali čisté ručníky, aby setřeli krev z tváře a z těla zadrženého.
„Osobně jsem ze skříně vytáhla a podala mu černé kalhoty, šedou mikinu, ponožky a mokasíny. Vzali věci, pomohli mu jakž tak se obléci, pak zahradili vstup do kuchyně. Někdo řekl: „Zapněte fotoaparát„. Takhle otevřeně mu do kapsy podstrčili plastový balíček,“ rozčiluje se Ragimovová. Poukazuje na to, že i když v bytě byl nepořádek, samotnou prohlídku policisté prováděli poměrně povrchně: nekontrolovali ani knihovnu s učebnicemi, ani skříně s oblečením a obuví. „Rozhazovali věci v místnosti, tak jako by chtěli vytvořit dojem prohlídky,“ říká Glunaj.
Asi v deset ráno do bytu přišel vyšetřovatel Alexander Dergousov s dvěma svědky. Do té doby příslušníci uklidili nejvýraznější louže krve z podlahy, ze stolu a vyprali zkrvavené utěrky ve dřezu. Před odchodem je policisté chtěli vzít s sebou, ale příbuzným se podařilo je ukrýt. Nyní ručníky se stopami krve uchovávají, aby mohla být provedena znalecká expertiza.
V poledne Murada dovezli na oddělení policie a odtud byl odvezen do městské fakultní nemocnice č. 36, kde mu lékaři ošetřili rány na rukou, ale odmítli mu ošetřit bodné rány a dát očkování proti tetanu. Příbuzní tvrdí, že mladého muže zdravotníkům představili jako mezinárodního teroristu. Nemocniční personál proto s pacientem a jeho rodinou komunikoval „s upřímným opovržením“. Po prohlídce Murada opět převezli na služebnu, kde mu jeden z vyšetřovatelů nabídl, aby se přiznal že ukrýval drogy, výměnou za mírný trest. Den po zadržení byl Murad Ragimov obviněn z držení velkého množství drog (část 2 článek 228 trestního zákoníku), a 2. září ho Tuchimskyj okresní soud zavřel na dva měsíce.
„Hlídali jsme u Oddělení vnitřních záležitostí dva dny, jezdili jsme do nemocnice, když tam vezli Murada. Svědky, kteří k nám přišli, jsme ve stejný den viděli na policii. Je to správné? Policie tvrdí, že kladl odpor, ale to není pravda. Zatím nás nikdo nevyslechl. Nikoho nezajímá, proč a za co nás zbili. Na krku měl stopy od dušení, na rukou oděrky od spoutání. Proč to nikoho nezajímá?“ stěžuje si Glunaj. Teď je její bratr ve vyšetřovací vazbě v Moskvě a podle svých slov se cítí v pořádku.
Ragimovovi se přestěhovali do Dagestánu z Ázerbájdžánu na začátku roku 1990. Od roku 1997 žije rodina v Moskvě. Podle příbuzných nebyl Murad v Dagestánu od dětství. Před nástupem na vysokou školu pracoval jako prodavač v obchodu s oblečením a jako nočního správce ve fitness klubu. S dagestánským pracovním povolením ho všude přijímali neochotně, říkají příbuzní.
Se sousedy na poschodí se Ragimovovi baví málokdy. Důchodnkyně Olga Nikolajevna z vedlejšího bytu přiznává, že za několik let viděla Murada jen párkrát. „Vysoký průměrný chlap. Rodina to je tichá,“ říká ona. Při domovní prohlídce u Ragimovových byla doma a podle ní slyšela hlasité výkřiky, přicházející z bytu sousedů.
„Vzbudilo mě pronikavé plesknutí. Nechápala jsem jestli se něco rozervalo, nebo rozvalilo. Vyskočila jsem a koukla do dveřního kukátka, ale nic tam vidět nebylo. Bylo slyšet, že se tam tísní lidé, muži spolu mluví. Zprvu jsem nic nechápala. U sousedů byl slyšet křik, pláč, kvílení. Prostě noční můra. Koukla jsem na ulici, kde jsem pod okny domu viděla několik zaparkovaných policejních aut a u vchodu hlídku v uniformě.” Asi v osm hodin ráno přímo před dveřmi důchodkyně jeden z policistů přečetl povolení k prohlídce kvůli podezření na držení drog. O několik hodin později Olga Nikolajevna, která celé dopoledne přecházela od okna ke dveřím, viděla, jak z domu vyvádějí muže. “Ruce měl spoutané za záda, na hlavě kapuci. Pak jsem se dozvěděla, že je to soused. Marat, nebo Murat mu říkají,“ vzpomíná důchodkyně.
Výbor pro zabránění mučení začal vyšetřovat případ Muradova mučení. “Vyslechli jsme dvě sestry a Muradovu matku. Všichni vyprávěli jeden a tentýž příběh. Nepřímo jejich verzi potvrdili sousedi ze vchodu, kteří slyšeli křik poškozeného. Zahájili jsme veřejné vyšetřování,“ říká právník moskevské pobočky ochránců práv NKO Anastasija Garina.
zdroj: zona.media 21. 9. 2016
