Přinášíme druhou část rozhlasového pořadu Ring volný!, jehož první část jste si měli možnost přečíst minulý týden.
TF: Pokračujeme v pořadu Ring volný! Gennadij Gudkov a Stanislav Bělkovskij diskutují o tom, kdo nakonec zvítězí: Televizor, nebo lednička? Máme tady otázku od posluchače Dmitrije Mezenceva, ale není to ten Dmitrij Mezencev (ředitel safari parku Primorskij slavného kvůli přátelství kozla a tygra – pozn. př.), prověřovali jsme to.
GG: Možná bychom teď mohli víc odpovídat na otázky?
TF: Ne, naší stálé rubrice, ve které si hosté navzájem pokládají otázky, se nevyhnete. Takže náš posluchač Dmitrij Mezencev se ptá: “Národ mlčí, nehájí svá práva, ale proč nereptají ‘bojaři’, kteří mají nemovitosti, děti a peníze v zahraničí? Vždyť báťuška car přestává být jejich ochráncem.” To je pravda, přidáme je na stranu televizoru, nebo ledničky?
SB: Já si myslím, že to je ten Dmitrij Mezencev, protože formuluje otázku velice dobře.
TF: První část zahajoval Stanislav Bělkovskij. Proto druhou zahájí Gennadij Vladimirovič. Na jakou stranu přidáte oligarchy a podnikatele blízké Vladimíru Putinovi?
GG: Já si myslím, že stále více na stranu ledničky, protože ztráty elity, kterou Putin vyšlechtil, jsou dnes ohromné. A upřímně řečeno, a tady využiju toho, že jsem ve vašem vysílání, chci říct, že většiny podnikatelů mně líto není. Zaslouží si, co se s nimi děje, protože oni vždy říkali: “Když nám to Kreml odmávne, když to schválí, tak dáme finance, ale jedině na pokyn z Kremlu”. Promarnili šanci v době, kdy v Rusku bylo možné pěstovat nejen úrodu, ale i normální politiku, vychovat normální politiky, založit normální politické strany.
Myslím si, že dnešní elita, ta co vyrostla za Putinova režimu, nese gigantické ztráty, a to nejen ztráty image. Fakticky jsou na část dnes uvaleny sankce a část chápe, že následovat budou závažná vyšetřování v oblasti daní i v jiných oblastech. Toho se obávají. Dříve mohli celý život žít někde v Německu, ve Francii, ve Spojených státech amerických. Nyní takovou možnost mohou ale nemusí mít. Jestliže se, nedej Bože, něco začne dít s Ruskem, kam půjdou? Dříve mohli nastoupit do letadla a uletět. Někde by je přijali jako civilizované lidi. Teď nad tím visí velký otazník.
Dokonce znám zákulisní informaci – nejvíce nelibosti je mezi majetnými občany, mezi těmi, na které dopadají ztráty, mezi podnikateli, mezi vyšší vrstvou. Panuje tam veliký neklid. V silových strukturách nastal rozruch nejen proto, že jim seřezali bonusy. Mnohým z nich totiž na bonusech nezáleží. Proto, ve skutečnosti, si myslím, že jde o toto…
Dám jeden příklad. Stando, promiň, možná už na úkor tvého času. Uvedu jenom jeden příklad. Jeden můj příbuzný nedávno slavil Nový rok ve velké státní společnosti. Nebudu ji tady jmenovat, abych tam, nedej Bůh, nepřivolal vyšetřování. Přišel s vytřeštěnýma očima a říká: “Táto, to, jak nadáváme na moc, jak ji kritizujeme, to je jenom čajíček ve srovnání s tím, co jsem slyšel od vysoce postavených managerů statní korporace. Jak oni nadávali na vládu, na Kreml, na Putina, proklínali vše, co se tu děje! Najednou jsem nevěděl, kdo z nás je opozičník.”
TF: Stanislave Alexandroviči, tak jak, kam zařadíme elity, k ledničce, nebo televizoru?
SB: Pamatujete si návod, jak ve třech krocích strčit žirafu do ledničky? Otevřít ledničku, položit žirafu do ledničky, zavřít ledničku.
GG: … jasné, odkopal jsem se. (Gudkovův syn Dmitrij je jediným poslancem Dumy, který hlasuje nezávisle na Kremlu. – Pozn. překl.)
TF: Nic se neděje, u vás v rodině, Gennadiji Vladimiroviči, jsou všichni opozičníci. Název společnosti jste neřekl a to je dobře.
SB: Ano, rozhodně má Gennadij Vladimirovič pravdu v tom smyslu, že nové úspěchy Vladimira Putina hlavně v oblasti mezinárodní vojenské politiky posledních dvou let znamenají ohromnou ránu nejen pro zájmy, ale i pro životní strategie významné části ruských elit. Protože problém není jen v kapitálu, nemovitostech a podobných aktivitách na Západě, ale i ve věcech, bez kterých se ruská elita vůbec neobejde. V první řadě vzdělání a zdravotní péče v zahraničí, protože tito lidé už pochopitelně nemohou v Rusku získat zdravotní péči na takové úrovni, na kterou jsou zvyklí.
GG: Už si zvykli na lepší.
SB: Ano, a brát děti ze západních univerzit se také nechystají. Tady je ale bod, v kterém lednička začíná přecházet na stranu televize.
GG: Jak je to možné?
SB: Tento bod jsem jako politolog nazval psychologický faktor Obamy. Psychologický faktor Obamy se měří v mililitrech přepočtených na čistý líh, C2H5OH. Psychologický faktor Obamy je množství vypité zástupcem ruské elity, po kterém začíná říkat, že Američané úplně zblbli a za všechno může Obama. To znamená, že když člověk vypije více, než je určité množství – u zástupce ruské elity se z hloubi duše prostě vynoří…
TF: Vytryskne!
SB: Vytrysknou stejné komplexy méněcennosti, o kterých naprosto správně mluvil Gudkov. K tomu je také nutno přistupovat jako k faktu, jako k realitě našich elit. Vidíte, vrátil jsem Gennadiji Vladimiroviči 15 sekund, o které mě obral.
GG: Děkuji Stanislavovi za podporu. Skutečně jsem tam směřoval. Před zahájením jsem to tady vyprávěl. Mám rodinu, skvělí lidé, vzdělaní, zcestovalí. Jakmile ale s mužskou polovinou vypijeme více, než dva velké panáky kořalky, hned začínají nadávat na Američany. Přitom teď jsem seděl u vás a četl vašeho Diletanta (historický časopis. – Pozn. překl.). Je tam napsáno, že nejen že s námi USA vůbec neválčily, ale dokonce v první světové válce, a to nehovořím o druhé, nám aktivně pomáhaly a ve skutečnosti přerušily naši ekonomickou blokádu.
TF: Gennadiji Vladimiroviči, bohužel ne každý čte časopis Diletant, ačkoliv se to všemi silami snažíme změnit.
GG: Ano, bohužel. To jsou ale známá fakta. Vždyť Američané byli de facto našimi spojenci ve všech velkých válkách. Proč je tak nenávidíme.
SB: Navíc USA mnohokrát přispěly k zachování Ruské federace v jejích současných hranicích, například podporou Ruska jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Jaderné zbraně, které byly pod patronací USA přepravovány zpět do Ruska, za což pak Ukrajina zaplatila Krymem. To vše byla vědomá politika USA, aby Rusko zůstalo nejvíce respektovanou a nejmodernější zemí z bývalého SSSR. USA přispěly k tomu, aby se vše koncentrovalo u nás.
TF: Mám ještě otázku: Jakou roli hraje, nebo nehraje dojem, či víra v to, že k moci, která nyní vládne Rusku, neexistuje alternativa? Platí fráze: Kdo, když ne Putin?
GG: Tady složím Stanislavovi kompliment, protože řekl, že tento komplex monarchy předpokládá nepřítomnost konkurence.
SB: Ano, to je článek číslo jedna monarchova manuálu.
GG: Doplním to. Libovolný autoritář, tím více diktátorský režim, válcuje, cementuje a betonuje politickou mýtinu do takového stupně zhutnění, že tam kromě neduživých rostlinek nemůže nic růst. Vždycky když mi říkají: “Co tam děláte, kde jste, není vás vidět ani slyšet”, uvádím příklad: Jmenujte mi, prosím, jedno jméno, jednoho opozičního zástupce z dob Josifa Vissarionoviče Stalina? Nemluvím o Pol Potovi, nebo Frankovi, ten nebyl tak krvelačný. A všichni mlčí. Protože nikdo takový neexistoval, všichni zmizeli. Někdo je pod dozorem, někdo ve vězení, někdo čelí trestnímu řízení, dalšího vyhnali ze země, na někoho nakydali špínu od hlavy až k patě.
To přeci dělá naše propaganda s velkou radostí. Máme supy, kterým je jedno, na koho se vrhnou, hlavně aby za to byly peníze. Proto je specifikem autoritářských diktatur absence alternativy. Kdo byl alternativou Saddámu Husajnovi? Nikdo. Kdo byl alternativou Bašáru Asadovi? Nikdo. Kdo byl alternativou Kaddáfimu? Pravděpodobně rozpustili v kyselině sírové každého, kdo se o to pokusil… To samé dělá současná moc. Ničí své politické odpůrce. Nejednají v rukavičkách, nedělají jen obstrukce. Kydají špínu, snaží se marginalizovat: “agenti USA”, “pátá kolona”, “živení Amerikou”. Ačkoliv Amerikou se u nás přiživují ze všech nejvíce představitelé moci. I peníze si tam ukládají… Už jsem o tom mnohokrát mluvil. Kšeftují s velvyslanectvím. Shánějí pro sebe víza. To je to, co se nyní ve skutečnosti děje.
Proto si myslím, že na dvorečku nevhodném pro život nevyrostou nový političtí lídři, nové politické strany. Nemáme politické strany. Máme strany jako servis jejich šéfů, máme partičky kolem konkrétních politiků za účelem PR a jiných čachrů.
A co čekáte? Kde se člověk může projevit? Pokud nám ještě zbylo okno do svobodného světa – tak to je vaše Echo, možná ještě televize “Dožď”, to je všechno. A všechno ostatní funguje jako vojenská kasárna.
TF: Ano, prosím, Stanislav Bělkovskij.
SB: Chtěl bych k tomu doplnit: důležitou roli v podpoře této exkluzivity, chybějící alternativy, sehrává právě televize – televize federální v pravém slova smyslu, to jest 1. a 2. kanál. “První kanál” a kanál “Rossija 1”.
GG: A co NTV?
SB: NTV také, ale s určitými výhradami. Protože televize dává masovému divákovi (který je taky volič) návod, na koho je možné nadávat, a na koho ne. V roce 1999 se První kanál vyřádil na Jevgeniji Primakovovi a Juriji Lužkovovi a zničil jejich šance na získání moci, úspěch té akce, toho “horkého podzimu” byl dán nejen genialitou Sergeje Leonidoviče Dorenka (moderátor známý jako “TV killer”, který na politickou zakázku ničil konkurenty objednavatelů. – Pozn. překl.) , ale i tím, že divák to pochopil: na Prvním kanále je možné “vymáchat” Primakova a Lužkova. To znamená, že nejsou neposkvrnění, že se nemají vnímat jako neoddělitelná součást ruské mocenské struktury. Tak tohle – na koho lze nadávat, na koho ne, ve vědomí “milého Rusa” reguluje televize, nikoli lednice.
To je odpověď na otázku, proč s takovou vytrvalostí, která by slušela lepší věci, očerňují Michaila Chodorkovského nebo Michaila Kasjanova – to proto, aby se přesně vymezilo jejich místo v našem obrazu moci. Není důležité, nakolik jsou populární. A vůbec, mluvit v nesvobodné společnosti o nějakých objektivních měřeních popularity se upřímně moc nedá. Důležité je, že se občanovi předloží obrázek, s kým je v principu možné mít co do činění a s kým ne – tak například, s Vladimírem Volfovičem Žirinovským je možné mít co do činění, on je náš, dobrý člověk. Ale s Chodorkovským a Kasjanovem nelze mít nic společného. S tímhle vědomím člověk žije dál a je jedno, kolikrát v lednici uvidí oběšenou myš, ta podívaná mu stejně nevytěsní z vědomí přesné představy o tom, kdo je v politice legitimní, a kdo ne.
GG: V tom souhlasím se Stanislavem Bělkovským…
TF: Teď jste nám úplně zničili náš pořad Ring volný! Na střídačku spolu navzájem souhlasíte.
GG: Říkal jsem vám hned, že se žádný souboj nepodaří. Podstata a úspěch propagandy spočívá v tom, že vzniká jakási posvěcená, svatá osobnost… Jakýkoli prezident … třeba Konstantin Ustinovič Černěnko, kdyby na tom trochu víc zapracoval, také by se stal velkolepým, geniálním, obdařeným všemi a vším a byl by celý od cucfleků.
Ale to není podstata věci. Ta je v tom, že tohle může vzniknout v zemi, která … myslím, že to řekl Medveděv, “prožila tisícileté otroctví”? Ale otroci nemohou být čestní, otroci nemohou kriticky vnímat realitu, stejně jako potomci otroků. My to máme v genech … Mluvil jsem o tom s vědci a ti říkali: existuje DNA a RNA. Ukazuje se, že u člověka, který je roky, desítky let utlačován, se mění kód RNA, mění se struktura RNA. Přežívají ti, kteří se umí přizpůsobit, ponižovat se, dokáží uvažovat nekriticky, umí se podvolovat cizí vůli. A pak je k obnovení RNA, aby se stala tak říkajíc odpovídající genetické dědičnosti, potřeba jedna – dva, tři generace. Jsme prostě zmrzačené pokolení, v němž se tisíciletí likvidovali moudří, hrdí…
TF: Gennadiji Vladimiroviči, prosím vás! Copak léta 1990 a 1991 byla celospolečenská halucinace?
GG: Jakápak halucinace? To nebyla halucinace. Demokracie u nás existovala v podstatě půl roku – od srpna, nebo září roku 1991 do útoku na parlament… No tak 2 roky – maximálně! A všechno ostatní – to bylo obnovování monarchistického způsobu života. Copak se náš prezident něčím liší (od monarchy)? Myslím, že prezident má více pravomocí, ale chybí mu omezující faktor. Takový, jaký měl každý car v osobách statkářů-majitelů půdy a kapitalistů. My žádné nemáme, máme jen byrokraty; vertikála moci, kterou ovládá prezident – a byrokraté nemají nic, kromě stolu, který je živí.
Nomenklaturní stát – to je to nejhorší, co jsme vybudovali. Nomenklatura zlodějů.
TF: “Pokud bude vítězit lednice”, píše nám Sergej, “tak nám televize vysvětlí, že všechno snědli opozičníci a byznysmeni.”
GG: Ne, to Obama vlezl do ledničky a všechno spořádal.
SB: Až začne vítězit lednice, tak bude vítězit rukou televize v širokém smyslu toho slova.
GG: Jak to?
SB: No, protože mezi krutým pocitem hladu a touhou svrhnout současný režim musí proběhnout cosi tajemného, co je ukryto v černé skříňce. To jsou ty “černé labutě“, které otřesou existujícím režimem.
GG: Ale lednice nevyhnutelně zvítězí.
SB: Pocit hladu narůstá, ale v žádném případě se okamžitě nepřetaví do nějakých politických procesů, zejména ne ve společnosti, která se oddělila od politiky. Obecně, odtržení od státu, od moci – to je velmi ruská tradice.
GG: Ne od moci, od společnosti.
SB: Ne, ne, odtržení člověka od moci. Moc se v Rusku vždy přijímala ne jako spojenec a ochránce, ale jako přísný učitel, jehož hlavní úlohou bylo člověka mobilizovat, ztřískat ukazovátkem a donutit učit se. Protože jinak by se tenhle obrovský prostor, který není pro život příliš vhodný, nepodařilo zužitkovat. A při vší kreativitě ruského člověka je mu z druhé strany vlastní i lenost; špatné klimatické podmínky vedou k tomu, že je velmi těžké předpovídat výsledky vlastního snažení. Proto musí být moc zlá – tak se to historicky vytvořilo. A nikdy se nestaneme Evropou, pokud se nezřekneme tohoto paradigmatu a nepochopíme, že moc obecně musí být vlídná a ne zlá. A v podstatě se na tom nic nezměnilo ani v 90. letech. Vrchol popularity Borise Jelcina po roce 1991 nastal v roce 1993, když nechal rozstřílet parlament; to jest vedl si chlapsky – protože tak se přece v Rusku vládce má chovat, neobtěžovat se nějakými formalitami a pravidly.
GG: Je to jako v tom vtipu; postřílet půlku země a Kreml přebarvit na zeleno. Otázky vzbuzuje jen ta druhá část.
SB: Ano, a proto se musí odehrát jakýsi mentální obrat na cestě od lednice ke změně režimu. A na této cestě bude na svém přiděleném čestném místě stát i slovutný televizor. Proto lednice ve svazku s televizorem může zvítězit, tak jako to bylo v době rozpadu a rozkladu Sovětského svazu.
GG: Tady bych se Stanislavem Bělkovským nesouhlasil.
TF: Ano, prosím, Gennadiji Vladimiroviči, jen nesouhlaste.
GG: Věc se má tak, že nikdo neví, kdy autoritativní nebo diktátorský režim padne. Nikdo to neví. Praxe ukazuje, že někdy stačí jen nějaké kýchnutí, tak jako v Kondopoze, nějaký pogrom na trhu a všechno se zhroutí jak domeček z karet. Zdá se mi, že to může proběhnout podle scénáře, který nastínil Stanislav Bělkovskij, ale taky nemusí. Já jen připomenu historický fakt. Vladimír Iljič Lenin, Švýcarsko, leden roku 1917 – stěžuje si během vystoupení před mladými socialisty Švýcarska, že vzhledem k ospalosti našeho národa neproběhne revoluce v Rusku dříve než za deset let. Možná, že on se toho ani nedožije, ale oni, mladí socialisté, tu revoluci uvidí a možná se jí i přímo zúčastní. Revoluce se uskutečnila měsíc poté. Vladimír Ilijič Lenin, který se celý život k revoluci připravoval, ji zaspal, neodhadl to. Proč? Protože události narůstaly tak strmě a neočekávaně i pro samotný národ.
Vzpomínám na rok 1991, velmi dobře si to pamatuji. A mimochodem, i naše velitelství sehrálo spolu s “Alfou” obrovskou roli. Odmítli jsme jít střílet na vlastní národ. A takový rozkaz jsme dostali. A tím jsme nesehráli roli v rozdmýchávání občanské války. Ale já si velmi dobře pamatuji devadesátý první rok. Ten byl pro všechny naprosto neočekávaný.
Předpovídal jsem krach Sovětského svazu veřejně, jako pracovník KGB, už od roku 1987, kdy jsem byl na zahraniční služební cestě – protože jsem viděl, že stojíme na prahu kolapsu. Ale nemohl jsem z toho vytušit, že Berlínská zeď padne jako první. Vůbec jsem nepředpokládal, že rozpad Sovětského svazu bude tak rychlý.
Když proběhla tato… srpnová revoluce, vůbec nikdo nic nepochopil. Během srpnové revoluce (1991) se nestačil vzpamatovat vůbec nikdo. Byl jsem tajemníkem stranické organizace v kontrarozvědce. Tři dny po začátku událostí…nebo až když se všechno uklidnilo a nemuseli jsme střílet do lidi, protože naštěstí neměl nikdo kuráž vydat písemný rozkaz ať už moskevské správě, nebo skupině A…rozdával jsem partajní legitimace na památku 113 pracovníkům…tolik asi bylo v evidenci… služby kontrarozvědky moskevské správy.
TF: Tím se vracíme k tomu, že jsou tací, na které je možné nadávat, a ti, na které nadávat nelze.
GG: Nenadávali… My jsme měli v KGB takové pravidlo, jako teď si to pamatuji: psali jsme dokonce i do zpráv, že na adresu “nejmenovaného” představitele KSSS byly vysloveny pomluvy. Tehdy nebylo možné naplno říct ani jméno, ani příjmení. Nebylo možné nadávat na Brežněva, nebylo možné nadávat na Černěnka, nebylo možné nadávat na Andropova – a revoluce proběhla absolutně neočekávaně pro všechny.
TF: Musíme provést naše konečné hlasování.
GG: A pomohla ta reklama na lednice?
TF: Teď se podíváme, jestli nám reklama na lednice, která se vysílala v přestávce, pomohla. Kdo zvítězí v zápase televize proti lednici? Jestli si myslíte, že televize – 660664, jestli se vám zdá, že lednice – 6600665. Ve skutečnosti se během posledního roku dělalo vše pro to, aby byla lednice odsunuta do pozadí. Zaprvé: ti, kdo pracují v oblasti vojenských zakázek, tak u těch je s prací vše v pořádku.
GG: A kdo vám to řekl?
TF: A ne? Copak u nás na obranu nejsou peníze?
GG: Ale jděte. Je tam obrovská zadluženost, stát neplatí.
SB: Kosmodrom “Vostočnyj”. Tam se vykašlali na obrovské množství lidí.
GG: Kosmodrom – to nic není, tam to prostě rozkradli. Ale já znám řadu seriózních podniků…
TF: A co náhrada importu? Agrární komplex?
GG: Poslouchejte, přestaňte opakovat tyhle mantry pro odpoutání pozornosti.
TF: Taky se občas dívám na televizi.
GG: Obrat na Východ je propadák. Podívejte se, obrat s Čínou a vůbec s východními zeměmi se každý rok snižuje. Podle mého už se snížil o 40 procent.
SB: O třicet.
GG: Teď to bude ještě o osm a půl víc.
SB: A investice Číny v USA, jak jsme dnes uvedli, vzrostly za stejné období téměř o 40 %.
GG: Ano. Mimochodem, naše rostou také, protože je nemáme kam jinam dávat. Ruské peníze naházeli tam. Tak to je ta náhrada importu. Jsou to jen kecy. Jen si poslechněte “Lekce Potapenka (populární ruský podnikatel, který kritizuje ekonomickou politiku režimu. – Pozn. překl.)”. Vždyť je pořádá u vás. Zajděte za ním a zeptejte se ho. On vám řekne, co se tam odehrává s tou náhradou dovozu.
TF: Tak pozdě do práce nechodím. Pochopila jsem, zavolám mu.
GG: To jsou jen mantry pro lidi, kteří nechápou, co se v zemi odehrává. Oni je obelhávají pořád dokola. Prostě je chtějí “utáhnout na vařený nudli”. Ostatně, víte, jaká oblast tady nejvíc vynáší? Je to výroba nudlí.
TF: Poslyšte, ale přece aspoň nějaké kritické myšlení by měli lidé mít.
GG: Ne.
SB: Ne. Ono sice existuje, ale není jaksi nasměrováno na osobu Vladimira Putina. A není tam ani ta myšlenka na změnu režimu. Ale až se televize postaví do našich řad kritiků režimu…
TF: To jest nikdy.
SB. Ale ne, všechno se může stát, všechno je možné. Gennadij Vladimirovič tady mluvil o neočekávanostech – ano, to jsou ty “černé labutě”, náhodné události, které nedokážeme předvídat. Vždyť ani v letech 1987 a 1988 jsme nepředpokládali rychlý rozpad Sovětského svazu..
GG: Ne.
SB: Ale nějak se to sešlo jedno s druhým.
GG: Ráno jsme se probudili a Sovětský svaz nebyl. Co naděláš, probudili jsme se a nebyl. I teď se může přihodit cokoli, a v tom nám pomůže, vzhledem k tomu, že jsme tu všichni zástupci ruského národa, naše vrozená trpělivost.
TF: To je to, k čemu vyzýval Vladimir Putin – máme to vydržet.
SB: Já také vyzývám k tomu, abychom vydrželi. Ale z přesně opačného důvodu… Gennadij Vladimirovič říká, že čas hraje proti televizi.
GG: Budoucnost má mnoho variant, samozřejmě. Mohu říct, že budoucnost má mnoho variant a že je teď nedokážeme předvídat. Možná je varianta krutých represí, masových represí, přiškrcení všech a všeho, věznic, gulagů. To ale může znamenat jen zdržení. Finále je nevyhnutelné. A čím víc se to finále odkládá, tím krutější a tragičtější bude.
TF: Poslouchejte, překvapující výsledky hlasování: Vypadá to, že reklama na lednici to přece jen ovlivnila, protože televize spadla na 38 procent, to znamená, že ztratila více než deset procent.
GG: Bude to asi tak, že lidé během pořadu zašli do lednice, přece jen během hodiny dostali hlad, podívali se dovnitř a vidí, že to není nic moc.
SB: Správně. Protože dívat se na televizi a zároveň poslouchat náš pořad není možné. Ale vlézt do lednice, to možné je.
TF: Je vidět, že naši posluchači se opravdu podívali do lednice, protože se viditelně změnilo rozložení hlasů. 38 procent si myslí…
GG: Ale ne tak moc.
TF: Bylo 47,5 procenta, teď je to 38 procent; 62 procent si myslí, že lednice přece jen zvítězí.
GG: Přece jen to s nimi škublo.
SB: Ne. To souvisí právě s přesvědčivou propagandou Gennadije Vladimiroviče Gudkova.
GG: Ne. Já si myslím, že to souvisí s večerním hladem, který mučí většinu lidí.
SB: A ještě to souvisí se specifikou sociologických průzkumů, která předpokládá, že člověk považuje za prioritní tu verzi, která by ho uspokojila. Takže ne, že lednice zvítězí nad televizí, ale “já bych si přál, aby lednice zvítězila nad televizí, a proto říkám, že zvítězí lednice”.
TF: Velmi děkuji…
GG: Já jsem fanoušek lednice.
TF: … svým dnešním hostům…
SB: Já, soudě podle mé tělesné schránky, také.
TF: …Gennadiji Gudkovovi a Stanislavu Bělkovskému. Mnoho štěstí.
SB: Protože já jsem tajný agent “strany lednic”.
Zdroj: Echo Moskvy, 17.2.2016
