Následující řádky jsou reakcí na události posledních měsíců, kdy došlo k odkrytí zrůdného systému, v němž stát řídil rozsáhlý dopingový systém s cílem přinést úspěchy ruských sportovců na mezinárodní scéně. Text vyšel 20.7.2016, tedy ještě před definitivním rozhodnutím MOV (Mezinárodní olympijský výbor), zda dojde k vyloučení celé ruské výpravy z olympijských her v Riu.
I když naše reprezentace nakonec na olympijských hrách v Riu bude, je dopingový skandál jasným důkazem neschopnosti našich činovníků.
Světová antidopingová agentura (WADA) doporučila vyloučit celý ruský tým z účasti na olympijských hrách v Rio de Janeiru. Dále navrhli nedovolit ruským sportovním činovníkům účast na olympiádě a propustit ministra sportu Vitalije Mutka.
Konečné rozhodnutí o účasti Ruska na olympijských hrách přijme během několika dní Mezinárodní olympijský výbor. Hry začínají 5. srpna. Je jasné, že naši funkcionáři a právníci vynaloží veškeré úsilí, aby zachránili situaci. Celý týden budou probíhat tvrdá jednání. Máme nicméně důvod se domnívat, že kvalifikace našich vyjednavačů je slabá. Jinak by vůbec nepřipustili, aby se ruský sport objevil na pranýři. Ale i s příznivým výsledkem jednání je příprava našeho olympijského týmu za těchto podmínek velmi obtížná.
Diskvalifikací si prošli sportovci mnoha zemí. Dokonce i ti nejslavnější američtí šampioni dostali v minulosti tvrdé tresty. Nikdy ale nepadlo podezření, že dopingový program funguje pod dohledem státu. Co se týká Ruska, taková podezření nyní vznikla. Jak se zachovat? Je jasné, že politická demagogie a nářky o útlaku Ruska, tak populární doma, na mezinárodní organizace dojem neudělají.
Podle mého názoru bude nejúčinnější linií obrany následující: musíme se snažit dokázat, že ministerstvo sportu a další vládní agentury se neúčastnily antidopingových kontrol sportovců, a proto nemohou nést odpovědnost v souvislosti s falšováním, kterého se dopouštěla laboratoř uprchlého Rodčenka. Prozatím ale mají jiný přístup: apelují na soucit. Neurážejte naše čisté a zasloužené sportovce. Tato taktika nefunguje v anglosaském právu. Anglosasové akceptují pouze důkazy. V případě, že stát byl zapojen – potrestají stát, zákon nezná soucit.
Je jasné, že politická demagogie a nářky o útlaku Ruska, tak populární doma, na mezinárodní organizace dojem neudělají.
Pokusy distancovat se od přeběhlíka (Grigorij Rodčenkov stál od roku 2006 do roku 2015 v čele ruského státního Antidopingového centra – RUSADA. Pak uprchl do USA, kde předložil důkazy, o které se opírá zpráva WADA. pozn. Rosbalt) z důvodu přeběhnutí na druhou stranu a že zrádcům se nedůvěřuje, obsahují logickou chybu. Je tady další uprchlík, s mnohem rozsáhlejší důkazní agendou. Je to pan Edward Snowden a my mu věříme. Dokonce jsme mu udělili politický azyl. Krom toho Američané nepovažují útěk za zradu, ale za projev zdravého rozumu, což pouze posiluje váhu důkazů. Soudy ve Spojených státech výměnou za svědectví berou pod ochranu menší svědky. A my jsme dokonce po olympijských hrách udělili Rodčenkovi řád a jeho laboratoř pochválili jako ukázkovou.
Samozřejmě, že obvinění od WADA mohou být označována za součást velké politické hry a nový útok na Putina, pro nějž byl úspěch na olympiádě v Soči věcí osobní cti. Tím více ale při vědomí tohoto postoje nebylo nutné chodit na okraj propasti. Je zřejmé, že úředníci chudí duchem, prahnoucí po zásluhách, prezidenta podvedli. Samozřejmě i v případě, že se Rusko dostane na olympijské hry v Riu, bude dopingový skandál nepopiratelný důkaz nicotné kvalifikace našich úředníků.
Naši komentátoři nikdy nepřestanou neúnavně opakovat, že z právního hlediska jsou důkazy WADA spíše slabé. Že je WADA zaujatá. Tato mezinárodní organizace se skládá převážně z amerických a kanadských expertů. Neexistuje jediný zástupce Ruska. To je ale také otázka předvídavosti našich funkcionářů. Ve skutečnosti doporučení WADA porušuje presumpci neviny, protože společně se sportovci delikventy trestá všechny ostatní členy národního týmu. Kromě toho je rozhodnutí WADA diskriminační na základě státní příslušnosti, které je přísně zakázáno Olympijskou chartou. V historii byla jedinou výjimkou vyloučení celé země z olympijského hnutí z důvodu diskriminace jedné rasy a to tehdy, když byla vyloučena Jihoafrické republika.
Olympijská charta nicméně také zakazuje dohled vládních organizací nad rozvojem sportu a z toho je Rusko obviněno. Pokud rezoluce WADA vystupují nad rámec Olympijské charty a spadají do oblasti občanského práva, kterákoli strana sporu může požádat o přezkum civilním soudem. Jenže čas do zahájení olympijských her na to již nezbývá.
Mimochodem, za masivní porušování pravidel přišla o akreditaci Ruská antidopingová agentura (RUSADA) působící při ruském ministerstvu sportu. V únoru 2016 jeden po druhém náhle a za nejasných okolností zemřeli generální a výkonný ředitel RUSADA. Událost navýsost podivná a podezřelá. Rodčenkov na jedné straně jistě věděl hodně. Na druhou stranu, je možné stavět na výpovědi jednoho svědka, který se navíc sám zapojil do záměn vzorků a nemá čisté ruce? Žádné sympatie chemik uprchlík nevyvolává a v Rusku je proti němu zahájeno trestní stíhání.
Národní systém kontroly dopingu je zcela zdiskreditován. Je jedno, jestli v tom byl stát zapojen nebo ne, sportovní činitelé ale projevili jednoznačnou nedbalost a nekompetentnost. Situace s Meldoniem (zakázaná látka, kterou ruští sportovci hromadně využívali) se vyvíjela od roku 2014. Vyloučení atletů navrhovali už v roce 2015. Daly by se utratit tisíce za studie, aby se zjistilo, zda má prostředek kumulativní účinky, v důsledku čehož je lék vstřebaný ne za 36 hodin, jak je psáno na obalu, ale mnohem později? Ale úředníky, zapojené do čerpání rozpočtových peněz na rozvoj sportu, mnohem více zajímaly tablety a tak ztratili kontakt s realitou.
Dopingový skandál vypovídá o úrovni naší sportovní medicíny a medicíny obecně. Proč nechytili čínské šampióny, kteří rostou jako houby po dešti? I když se o to po vítězných olympijských hrách v Pekingu snažili. Jsou všichni čistí? To určitě. V Číně každému z olympijských atletů připravují baňku s individuální výživou, zatímco u nás sedí všichni za jedním stolem. Sport v seznamu národních priorit nemůže stát nad intelektuální činností, která slouží jako základ pokroku v moderním světě. Pouze takovým způsobem, a ne naopak. V opačném případě je převrácen hodnotový systém. Pyramida, kterou se snažili postavit na špičku, se ve výsledku lehce zhroutila.
Někdy si myslím, že pokud se Rusko nezúčastní olympijských her, bude to pro jeho dobro. Ne, samo o sobě není na sportu nic špatného. Ale sport nemůže být hlavním cílem pro uspokojení národních ambicí. Je lepší překvapit svět v jiných oblastech – ve zdravotnictví, školství, vědě, v ekonomii a kosmonautice. Když sport zastínil všechny ostatní oblasti díky tomu, že je jednodušší a rychlejší k dosažení úspěchu, došlo nevyhnutelně k všudypřítomnému porušování pravidel pod dohledem úředníků.
Kokorin a Mamaev (ruští fotbaloví reprezentanti, kteří nedávno způsobili svým řáděním skandál) – to je jen pokračováním příběhu Meldonia a ukradené moči.
Sport byl dříve projevem ušlechtilosti ducha a zdravého životního stylu. Nyní se stal synonymem mravního rozkladu a korupce.
Zdroj: Sergej Leskov, Rosbalt.ru
