V textu, jehož překlad Vám nyní přinášíme, nabízí jeho autor trochu odlišný pohled na Nikitu Chruščova a důvody, pro které se rozhodl pro „bláznivý nápad darovat Krym Ukrajině,“ jak se k tématu vyjádřil na začátku ukrajinské krize Miloš Zeman.
Sergej Grabovskij: Střízlivá rozhodnutí „opilého Nikity“: krymské dimenze
Každý rok v lednu (výročí sjednocení Ukrajiny a Ruska) připomínají ruské sdělovací prostředky, že “opilý Chruščov dal Krym Ukrajině”. Nyní ještě s blaženým povzdechem dodávají: “Nakonec jsme to pochybení hloupého alkoholika napravili.”
V pamětech akademika Borise Čertoka, zástupce známého hlavního konstruktéra sovětského raketového výzkumu Sergeje Koroljova, jsem si přečetl poněkud nečekanou věc. Protože Čertok kombinuje své poznatky s konkrétními fakty, nelze jím napsané zlehčovat. Bez Chruščova a jeho ekonomických reforem, bez decentralizace, bez vytvoření regionálních sovnarchozů by SSSR nikdy neposlal do vesmíru ani první umělé družice Země, ani prvního kosmonauta planety. Chruščov podle akademika Čertoka uměl při vší své vznětlivosti přijímat strategická rozhodnutí (i když ne vždy správná) a vzít zodpovědnost na sebe a sovnarchozy ‒ územní orgány řízení hospodářství určitých oblastí ‒ jednaly rychle a efektivně, když bylo nutné v krátké době zkonstruovat nové kosmické technologie. Sergej Koroljov vytvořil obrovskou horizontální síť, která pracovala pro kosmonautiku.
Chruščova vystřídal Brežněv, který se radikálních změn stranil. Brežněv nebyl schopen přijímat strategická rozhodnutí, a proto obnovil stalinský ministerský vertikální systém řízení ekonomiky. Koroljovem vytvořený systém výrobních kooperací se rozpadl. Vývoj sovětské kosmonautiky se výrazně zpomalil, nastala několikaletá pauza v pilotovaných misích (v polovině které došlo k tragické smrti Komarova na lodi Sojuz-1) a program letů na měsíc se ocitl v troskách.
Kam tím směřuji?
K tomu, že Nikita Chruščov, jehož je zvykem vykreslovat jako téměř negramotného, svévolného a věčně opilého mužika, se v mnoha případech ukázal mezi sovětskými vůdci jako nejstřízlivější. Tyto jeho kvality se plně projevily také na konci roku 1953 poté, co se v září stal prvním tajemníkem ústředního výboru KSSS (což v tehdejším politickém uspořádání znamenalo pouze třetí místo v mocenské struktuře SSSR) a pustil se do práce. Včetně řešení krymských problémů, kterým již dávno věnoval pozornost.
Stalin ve svých posledních pěti letech života už téměř neopouštěl Moskvu. Výjimkou byly rekreační pobyty na černomořském pobřeží Kavkazu a setkání “velké trojky” v Teheránu a Berlíně. Na začátku roku 1945 navštívil v průběhu Jaltské konference lídrů třech mocností také Krym. Z okna limuzíny mohl ale zahlédnout pouze “Potěmkinovy vesnice” podél silnice. Zato Chruščov byl člověk neposedný, vůbec ne kancelářský typ. Všechny problémy chtěl řešit na místě, přitom komunikoval s “prosťáčky”. Proto nepřekvapí, že krátce po uvedení do funkce odjel na Krym, odkud do Moskvy přicházely znepokojivé informace.
Na poloostrově prvního tajemníka vítaly davy ruských přesídlenců hesly: “Vyhnali nás na smrt!”, “Podvedli nás!”, “Všichni jsme odsouzeni!”. Situace na poloostrově byla skutečně hrozná, dokonce i na sovětské poměry. Ke dni příjezdu Chruščova bylo v celém Krymu pouze 18 řeznictví, 8 prodejen mléčných produktů, 2 prodejny látek, 9 obchodů obuví, 5 prodejen stavebních materiálů a 28 knihkupectví. To vše na více než půl miliónu obyvatel! Byl zcela přerušen obchod zeleninou a brambory ve veřejném sektoru. A není divu. Ve srovnání s rokem 1940 se osetá plocha na Krymu zmenšila o 70 tisíc hektarů. Oblast ve výnosech všech hlavních zemědělských plodin nedosahovala až do roku 1953 předválečné úrovně. Předválečná úroveň výnosu zase nedosahovala výnosů předrevolučních.
Posuďte sami. V roce 1913 byl střední výnos zrna v Krymu 11,2 q/ha (q – metrický cent), v roce 1940 10,7 q/ha a v roce 1950 3,9 q/ha. Výnosy nejvýnosnější kultury – ozimé pšenice – analogicky k výše uvedenému byly 13,1 q/ha, 11,5 q/ha a 4,4 q/ha. To znamená, že systém zemědělské výroby s traktory, kombajny a státním plánováním vedl k degradaci zemědělství (nejen na Krymu, ale i v celém SSSR), ale opravdu katastrofální vliv na poloostrov měly deportace původních krymských národů a ztráty krymských rodáků na frontách, v kombinaci s osídlením poloostrova obyvateli pocházejícími z centrálního Ruska.
Uvedu ještě jednu skupinu čísel. V roce 1913 krymští rolníci sklidili v průměru 5 kg/ha slunečnice, v roce 1940 5,8 kg/ha (tady byl malý, ale alespoň pokrok), v roce 1950 se výnos slunečnice na Krymu snížil na 1,7 kg/hа. K tomu je zbytečné cokoli dodávat…
Slavné krymské vinice, které byly základem výroby vína na poloostrově, byly až na několik výjimek zakládány ještě před revolucí. Po roce 1944 na nich hospodařili tak nezkušeně a neobratně, že jejich výnosnost nepřekračuje 10-12 kg/hа. Zatímco do války, dokonce i na starých vinicích, výnosy dosahovaly 50-60 kg/hа.
Živočišné farmy ve většině zemědělských družstev Krymu dosáhly v zimě roku 1953/54 pouze 37% zajištěnost krmivem. Na celém Krymu bylo pouze 6 skleníků. Produkce zeleniny a ovocnářství nedosahovala předválečných ukazatelů. Produkcí nebyli schopni uspokojit potřeby ani místních obyvatel, nemluvě o dalších oblastech. Proto Krym v roce 1953 ani zdaleka nedosáhl na vládní plány, ale navíc se ocitl na pokraji hladomoru.
Jak se slunný a úrodný Krym dostal na takovou úroveň?
Připomeňme, že v květnu a červnu 1944 Kreml z poloostrova vyhostil asi 200 tisíc krymských Tatarů a 50 tisíc Řeků, Arménů a Bulharů. Do jejich domácností byli přesídleni zemědělci z centrálních oblastí Ruska a (v ne příliš velkém množství, něco přes 10 tisíc lidí) z Ukrajiny. 25. června 1946 Nejvyšší Rada Ruska schválil zákon o převodu Krymské autonomní republiky mezi normální oblasti v sestavě Ruska.
Ale poloostrov se „normální oblastí“ nestal a stát ani nemohl. Osadníci z lesních a lesostepních zón Ruska si nemohli zvyknout na klima a specifika hospodaření v zemědělství na Krymu. To se týkalo nejen venkova, ale i měst. Provozovat pobřežní rybolov a stavět budovy z vápence příchozí prostě neuměli. V důsledku toho se během poválečné desetiletky ve Feodosii, kde bylo zničeno 40% bytového fondu, podařilo postavit jen jeden osmibytový dům. V Kerči vybudovali dokonce dva takové domy. Jeden z nich fungoval jako dětská nemocnice. Ruská vláda na konci roku 1940, po Stalinem uspořádaných pogromech na stranické řídící pracovníky, jen bezmocně sledovala situaci na poloostrově…
Nicméně uprostřed moře chaosu a úpadku byly také oázy relativního úspěchu a domácí pohody. Například v kolchozu Kalinin, podle zprávy Krymské pravdy, pozvedlo zemědělskou produkci z nuly během dvou let 86 rodin přesídlených z Černihiva na Ukrajině. Také v dalších místech, kde se usadilo již výše zmíněných deset tisíc Ukrajinců, byli úspěšní. Není náhodou že se Chruščov po návštěvě poloostrova rozhodl okamžitě odletět do Kyjeva, aby zajistil okamžitou pomoc Krymu a přemístění dalších obyvatel ze stepních oblastí Ukrajiny ‒ především těch, kteří „milují zahradu, kukuřici“ …
Šéf UV KS Ukrajiny Alexej Kiričenko se tomu bránil. Nechtěl si vzít „pod svá křídla“ neprosperující region. Pak ho ale Chruščov vzal s sebou do Moskvy. Zpráva prvního tajemníka o situaci na Krymu, krymské zážitky opírající se o četné dokumenty s expresivním popisem katastrofy, měly za důsledek, že kremelské vedení došlo k přesvědčení, že není jiné možnosti spásy, než okamžité předání Krymu Ukrajině (mimochodem, teoreticky taková možnost existovala ‒ a to vrátit vyhnance na poloostrov, to ale bylo z pochopitelných důvodů absolutní tabu).
Jinými slovy, původcem iniciativy předání Krymu Ukrajině je opravdu Chruščov, ale samotné přijetí rozhodnutí jeho není. První osobou byl tehdy v SSSR předseda Rady ministrů Georgij Malenkov, předsedající na zasedání předsednictva ÚV KSSS, kde se toto rozhodnutí přijímalo. Další v hierarchii byl jistý stalinec Vjačeslav Molotov ‒ první náměstek předsedy Rady ministrů. Chruščov, jak již bylo uvedeno, byl v Kremlu až třetí. Rozhodnutí bylo přijato s dodržením všech pravidel sovětského právního systému. Nejprve v podobě vyhlášky prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR, podepsaným Klimentem Vorošilovem, a následně přijetím příslušného zákona SSSR z 26. dubna 1954:
„Nejvyšší sovět SSSR se usnesl:
1. Schválit dekret prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 19. února 1954 o předání Krymské oblasti ze svazku RSFSR Ukrajinské Sovětské socialistické republice.
2. Provést příslušné úpravy v článku 22. a 23. Ústavy SSSR“.
Pozitivní výsledky se dostavily. Uvedu jen jeden fakt: už v roce 1958 překročil objem bytového fondu poloostrova, téměř úplně zničeného válkou a vyhoštěním původních obyvatel, objem předválečný. Takže předání Krymu Ukrajině patří k jednomu z nejvíce střízlivých a racionálních iniciativ Nikity Chruščova, pokud budeme hodnotit tehdejší vývoj z hlediska životních zájmů řádových obyvatel Krymu. Zajímavé je, že na nějaký čas se většinou obyvatel poloostrova stali Ukrajinci, a tak začaly vycházet noviny v ukrajinském jazyce, otvíraly se ukrajinské školy, ale Kreml se vzpamatoval a začal osídlovat úrodné půdy penzisty (vysloužilci z armády, KGB, odstavenými stranickými funkcionáři) a jejich rodinami…
Chruščova navíc někdo z tehdejších ideologů (příslušné dokumenty jsou zatím utajeny, takže není známo, kdo přesně to byl) podněcoval myšlenkou „komplexního budování komunismu„, jejíž jednou z hodnot je „dosažení úplné jednoty národů„, přičemž ruský jazyk se stane „společným jazykem mezinárodní komunikace a spolupráce všech národů SSSR„.
Co Chruščov ve skutečnosti chtěl, bylo zlepšit život obyčejných lidí, k dosažení svého cíle ale zvolil nevhodné metody.
Podle vzpomínek akademika Čertoka, to byl právě Chruščov, již v pozici prvního muže SSSR, kdo v roce 1959 schválil stavbu Centra pro řízení kosmických objektů u města Jevpatorije. Takže díky „opilému Nikitovi“ Krym obsadil důstojné místo v historii kosmonautiky…
Zdroj: ru.krymr.com 7. 1. 2017
