Každoročně přibývá lidí, kteří se rozhodli opustit Rusko a žít trvale v jiných zemích. Ale počet odjíždějících se podle oficiálních statistik zvyšuje pomalu. Odborníci to vysvětlují tím, že mnozí lidé odjíždějí z Ruska navždy, přitom se ale neodhlašují ze svých starých bytů, ani z evidence obyvatel. Kromě toho je v poslední době více “emigrantů mluvků”, kteří o odjezdu mluví i si zařizují potřebné náležitosti, ale rozhodnutí skutečně odjet stále odkládají.
Podle údajů z ministerstva zahraničí bylo k 31. prosinci 2015 na seznamech ruských konzulátů v zahraničí více než 2,024 milionu osob. Přitom v prosinci roku 2011 jich bylo o něco více než 1,9 milionu. Na ministerstvu zahraničí říkají, že nahlášení na konzulát je čistě dobrovolné a není závislé na délce a účelu pobytu ruského občana v cizím státě, proto tato čísla zcela nevypovídají o rozsahu migrace do zahraničí.
Ještě méně impozantně vypadá dynamika migrace při pohledu na počet Rusů, kteří se v poslední době vzdali občanství. “V roce 2011 se státního občanství zřeklo šest osob, v roce 2012 tři osoby, v roce 2013 12 osob, v roce následujícím 15 a za šest měsíců roku 2016 to bylo 14 lidí,” sdělil Gazetě.ru tiskový odbor ministerstva vnitra, do jehož působnosti přešly pravomoce Federální migrační služby po její likvidaci.
Vzdát se občanství však není při emigraci nutné, pokud zákonodárství nové země umožňuje dvojí občanství. Nicméně, počet lidí, kteří oznamují ministerstvu své dvojí občanství, se zmenšuje. “Dvojí občanství nebo vlastnictví jiného dokladu o trvalém pobytu za hranicí oznámilo v roce 2014 815 tisíc Rusů, v roce 2015 284,6 tisíce lidí a za šest měsíců roku 2016 to bylo 53,5 tisíce osob,” sdělili z ministerstva vnitra. Ovšem snížení počtu oznámení o dvojím občanství neznamená, že je jich skutečně méně.
Ředitelka Centra migrační politiky Olga Čudnovskich se domnívá, že čísla ruské statistiky neodráží dynamiku emigrace z Ruska v plné míře: “V několika posledních letech je vidět tendence, že se lidé, kteří fakticky odjíždějí trvale žít do jiných zemí, neodhlašují z evidence obyvatel, ani neprodávají své byty. A naše údaje jsou založeny právě na odhlášení z evidence obyvatel nebo vzdání se občanství.” Podle ní ani statistika Rosstatu, podle níž Rusko v roce 2015 opustilo 400 tisíc osob, neodráží skutečný stav toho, co se odehrává.
“Pro získání přesnější představy by bylo vhodné obrátit se na ty státy, do kterých se naši spoluobčané stěhují. Ale to není tak jednoduché, protože ani v jedné z těchto zemí netvoří Rusové ten hlavní proud příchozích a tyto státy se soustředí na registraci lidí ze zemí, odkud k nim imigranti přijíždějí nejčastěji,” řekla Čudnovskich.
Ruské agentury a ministerstva věnují ve svých statistikách lidem, kteří z Ruska odjíždějí, minimální pozornost, a právě proto je tak těžké je spočítat, souhlasí vedoucí katedry demografie Vysoké školy současných sociálních věd Moskevské státní univerzity Vladimir Ioncev. Expert podtrhuje, že počet emigrantů skutečně roste. “U nás se prakticky nikdo nezabývá lidmi, kteří odjíždějí, neexistuje žádná politika nasměrováná na ně,” tvrdí Ioncev. Podle jeho slov se státní orgány soustředí na ty, kteří do Ruska přijíždějí.
“Proto nemáme přesné statistiky těch, kteří odjeli, a nevíme, do kterých kategorií tito lidé patří. Vždyť ne všichni odjíždějí na trvalo – někteří odjíždějí za prací nebo studiem,” říká expert. “Tendence k růstu počtu odchodů započala v roce 2013 a v roce 2015 pokračovala. V minulém roce z Ruska odjelo přibližně 300 tisíc osob, průměrně naši zemi opouští každoročně 130 – 150 tisíc lidí.”
Růst počtu emigrantů může být spojen s ekonomickou krizí a útěkem kapitálu. “Značné procento těch, kteří nakonec opustí naši zemi natrvalo, to zpočátku neplánovali. Přijeli do nové země nejprve jen na čas, ale pak si našli práci, oženili se, nebo provdaly, a rozhodli se zůstat. To se stalo proto, že se cítí nepotřební pro stát, který opustili,” poznamenal expert.
“Většina emigrantů odjelo z Ruska s nadějí, že se u nás změní situace – politická, ekonomická a tak dále. Ale jestli se v budoucnu vrátí, či ne, to ukáže čas,” uvedla Olga Čudnovskich. Podle jejích slov odjíždějí Rusové nejčastěji do USA, Izraele, Německa a do některých dalších evropských států. V posledních letech k nim přibyly některé východoevropské státy EU, včetně pobaltských.
Vlad Matuševskij, spolupracovník společnosti GoodWin (poskytuje právní pomoc Rusům, kteří se chtějí přestěhovat do EU), tvrdí, že počet těch, kteří si přejí odjet natrvalo rok od roku roste, nicméně zdaleka ne všichni chtějí Rusko skutečně opustit. A ještě je tu problém v počtu “vzdání se občanství” v ruských statistikách. Podle našich údajů za rok 2014 jen na Slovensku získalo azyl (doslova azyl) a vzdalo se občanství 14 Rusů. Možná jsou to právě ti, kteří figurují ve statistice ministerstva vnitra? „Ale také je možné, že při proceduře změny občanství v cizím státu je na místě zlikvidován pas, ale ruským oficiálním orgánům se to nehlásí. Tady můžeme jen hádat, stejně jako u skutečného počtu změny občanství, ale já jsem přesvědčen, že už nejde o stovky, ale o stovky tisíc lidí,” řekl Matuševskij.
Podle něj množství žádostí o udělení povolení k pobytu roste rok od roku o 20 až 25 procent. Ale počet těch, kdo se dostal až do finále a následně odjel, je podstatně menší a prakticky se nemění. Rozdíl představuje tzv. sociální efekt. To znamená, že člověk se připravuje, zjišťuje si cesty, požadavky různých zemí, různé způsoby, srovnává, radí se s právníky a vůbec se chová velmi aktivně. Ale jeho cílem je jen tento proces.
Chápe, že se k odjezdu nerozhoupá, ale přitom se chce cítit významným, už pociťuje, že přátelé si ho váží, už probírají, komu a jak pomůže, až se přestěhuje.
Říká rodině i sobě: “Jen vydržte, vždyť vidíte: chystáme se, jen jsem ještě neobjevil, jak a kde to bude nejlepší. Vydržte, krásný život bude brzy, ale dnes ještě zůstaneme,” a toto věcné očekávání ho uspokojuje, říká Matuševskij.
Podle jeho slov je počet takových ”sociálních emigrantů” podstatně větší než emigrantů skutečných. “Už jsem si dokonce zavedl sešit nejsměšnějších odmítnutí. Například, někdo říká, že onemocněl jeho pes a je nutné ho doléčit, někdo – že musí odjezd odložit, protože si zaplatil na rok dopředu školku pro dítě. Nemoc tchýně, sousedky, matky a otce a příbuzných vůbec jsou také v oblibě, stejně jako odklady kvůli potřebě vydělat více peněz. Ale všechny podmínky odchodu znali od počátku a důvod odkladu se vytáhne právě ve chvíli, kdy je třeba udělat nějaké konkrétní kroky a výmluvy už došly.”
Matuševskij doplnil, že trvalý odchod do jiné země je velmi vážný krok, ale ne všichni to chápou.
Zdroj: Vladimir Vaščenko Gazeta.ru 10. 8. 2016
